CNN Prima News
U Parkinsonovy nemoci hraje důležitou roli dopamin. Až polovina pacientů trpí depresemi, tato choroba způsobuje zánik nervových buněk v lidském těle, přesněji v určitých strukturách mozku, tak to uvádí prof. Robert Jech, přednosta neurologické kliniky a první lékařské fakulty Univerzity Karlovy a také Všeobecné fakultní nemocnice a zástupce ředitele Národního ústavu pro neurologický výzkum o možnostech současné medicíny i prevenci budeme mluvit v rozhovoru k věci.
Pane profesore, hezký den. Děkuju, že jste přijal naše pozvání.
Tak já jsem v úvodu mluvila konkrétně o Parkinsonově nebo nemoci, na druhou stranu těch neurodgenerativních chorob tady v Česku přibývá, často si je lidé na výstupu pletou například s opilstí. Ostatně říkalo se to v jednom z rozhovorů. Tak jaké je vlastně v Česku povědomí a aktuální situace v tomhle oboru.
mluvčí 4,
——————–
Častěji než s opilostí si je pletou s Alzheimerovou nemocí, která je častější. Alzheimerova nemoc je také neurodegenerativní onemocnění, postihuje kortex, postihuje vlastně tu část mozku, kterou máme na povrchu a Parkinsonova nemoc je hnedka na druhém místě. A ta postihuje ty struktury, o kterých jste před chvilkou hovořila, je spojená s nedostatkem dopaminu. V Česku odhadujeme, že máme zhruba 100–150 000 pacientů s Alzheimerovou nemocí a kolem 40–50 000 s Parkinsonovou nemocí a za posledních 30 let Alzheimerova nemoc co do výskytu vlastně stoupla zhruba o 170 %, ale Parkinsonova nemoc stoupla o 270 %, to znamená enormní nárůst a není to jenom způsobeno tím, že se dožíváme déle a že díky tomu máme více starších lidí, protože jednak je to nemoc spojená se stárnutím, ale jsou tam další faktory, které ještě neumíme přesně pojmenovat….
——————–
Právě bych se chtěla ptát, co je na vině, co je to hlavní příčina toho vzrůstu?
mluvčí 4,
——————–
Jednak jsou to predispozice v případě neurodogenerací, je to spousta faktorů ze zevního prostředí a my všechny zdaleka nedokážeme pojmenovat, jsou některé faktory, které jsou protektivní, to znamená ochranné, které nějakým způsobem dokáží zabránit tomu, to je zdravý životní styl a hlavně víme, že to je fyzická aktivita, že to je pohyb, že to je sport ve všech věkových kategoriích, takže prostě pohybová aktivita, je to něco, co může skutečně účelně oddálit, jinak samozřejmě určitou roli hraje genetika, byť u těchto neurogenerací je to zhruba jenom kolem 5–10 %, to znamená poměrně malé procento.
mluvčí 3,
——————–
Měla jsem tady napsaná dvě hesla, dvě takové zaklínadla dnešní doby, a to je spánek a stres, jak ty se projevují v případě těchhle onemocnění.
mluvčí 4,
——————–
Velmi významně bych se dotknul toho problému spánku, protože porucha chování v tzv. REM spánku, což je období, kdy se nám zdají sny, je typická pro tzv. prodromální fázi, zejména Parkinsonovy nemoci a tyto problémy se objevují řadu let před prvními příznaky, než někoho vůbec napadne, že ten člověk by mohl mít Parkinsonovu nemoc. Co mám na mysli? Je to takový neklid, že ten člověk může spadnout z postele, hrozně sebou mele, může zranit sám sebe nebo spolunocležníka. Souvisí to s tím, že za normálních okolností, když se nám zdají sny, tak kortex má být odpojen od zbytku těla, ale tito lidé vlastně ten sen prožívají a v podstatě ho realizují tím pohybem u nás. Zdá se mu o fotbale, tak kope nohama, a to ve skutečnosti v tom spánku za normálních okolností se nám neděje.
mluvčí 3,
——————–
To neděje a může být zároveň spánek, ale i prevencí podobných onemocnění.
mluvčí 4,
——————–
Ano, co se týká vlastně zdravá spánková hygiena, je velmi na druhou stranu velmi důležitá v prevenci zejména, zejména celebrovaskulárních chorob a civilizačních chorob obecně, takže dostatek spánku je samozřejmě důležitý faktor, ale některé spánkové symptomy můžou nám i prozradit, že se něco už děje.
mluvčí 3,
——————–
Vy jste přinesl tu pomůcku, konkrétně tedy mozek dokážete nějak ilustrovat a popsat, co se vlastně v té hlavě děje. Když se bavíme o podobných onemocnění.
mluvčí 4,
——————–
Tak neurodegenerace vlastně postihne poměrně rozsáhlou část mozku a každá ta neurodegenerace postihne různou část, u Alzheimerovy nemoci je to vlastně v podstatě difuzní úbytek té šedé kůry mozkové, to znamená, ta se v podstatě srazí, prostě ten mozek se zmenší a v případě Parkinsonovy nemoci vlastně ten projev je v podkoří, ve strukturách tzv. bazálních gangliích, to jsou struktury, které vlastně se teďka obnažily. To ukazuju.
A to místo, které vlastně za normálních okolností produkuje dopamin, se nachází, tady je to jakási továrna, která distribuuje dopamin vlastně do zbytku mozku těm zákazníkům a těm hlavním odběratelem jsou právě bazální Ganglie u Parkinsonovy nemoci. Manifestuje tím, že to tam chybí.
mluvčí 3,
——————–
A můžeme trochu osvětlit laikům, protože to slovo dopamin je bezesporu klíčové. To je určitý neuro přenašeč, alespoň tak jsem si to já jako laik nastudovala a pochopila jeho význam, ale proč je klíčový v tomhle případě? A jak s ním vlastně i dnešní doba možná pracuje? To je možná důležité zmínit, ono se často hovoří o tom, že třeba sociální sítě jsou vlastně neustálým jaksi lákadlem a takovým škádličem právě toho dopaminu a možná je až nadužívaný v tu chvíli.
mluvčí 4,
——————–
Tak dopamin je velmi důležitým neuropřenašečem. Jak jste správně řekla, vlastně slouží nejenom v těch motorických okruzích, ale je to takový univerzální komunikátor, který používají i afektivní a kognitivní okruhy, ale u Parkisonnovy nemoci chybí jeho tvorba. To znamená, když my ho dodáme z externího prostředí ve formě léku, tak dokážeme tu poptávku uspokojit, to znamená, dokážeme léčit tyto pacienty, my nedokážeme vyléčit, ale dokážeme jim ten deficit vynahradit. U Alzheimerovy nemoci to tak není. To jsou vlastně dva protipóly, u Alzheimerovy nemoci je problém hlavně s pamětí krátkodobou, která postupně vlastně způsobí, že pacient si nepamatuje stále více věcí a není schopen si nové informace vštípit. U Parkinsonovy nemoci je situace zcela opačná. Tam je hlavní problém s pohyblivostí, ten pacient je ztuhlý, takzvaně rigidní, je zpomalený, extrémně zpomalený, to znamená, když se udělá nějaký pohyb, tak je to velmi obtížné pohyby kontrolovat. A zhruba třetina pacientů má také třes, především klidový třes, a to jsou faktory, které toho člověka handicapují. A v okamžiku, kdy ten dopamin tomu Parkinsonnikovi dodáme, tak tyto příznaky najednou jakoby mávnutím proutku zmizí a zmizí na pár hodin, takže ten člověk bere léky několikrát denně, ale nevyřešíme tu příčinu, jak ta nemoc dál postupuje.Tak ta dodávka je spojená s velkým rozkolísáním hybnosti, to znamená, v jednu chvilku je ten pacient ztuhlý, nehybný a v jinou je až moc hybný. Takže právě připomíná tu opilost, vlastně tu věc, kterou jste připomněla na začátku, že ten člověk má takové rozevláté pohyby a na první pohled imituje opilce. Ale není to samozřejmě pravda.
mluvčí 3,
——————–
Možná tedy pořád potřeba zmiňovat ten nejčastější rozdíl projevu. Vy už jste některé nastínil. Ale jak tedy běžným okem laickým rozpoznat, o jakou z těch nemocí se vlastně jedná? Pokud mám podezření, například u sebe nebo ve svém okolí.
mluvčí 4,
——————–
Tak hlavně u demencí obecně, tak tam na první pohled nebo tím prvním příznakem je, že něco nezvládám z hlediska tzv. mentálního výkonu, z hlediska paměti. Alzheimerova nemoc je nejčastější demencí. Ale pak mám ještě celou řadu dalších, a to už je potom úkol neurologů a neuropsychologů, abychom poznali, zda se vůbec o demenci jedná, nebo zda v případě, že ano, tak o jaký typ. Neurologové také jsou schopni rozpoznat první příznaky Parkinsonovy nemoci. Už jsem na úvod řekl, že člověk na sobě může pozorovat ty poruchy spánku. Typické jsou také poruchy čichu a vlastně jakmile se objeví první příznak motorický u Parkinsonovy nemoci, tak to většinou bývá ztráta souhybu při chůzi, to znamená, když jdeme, tak kýváme horními končetinami, na té straně jedné kde ta nemoc začíná, ta ruka se méně kýve, a to většinou je ten první příznak.
mluvčí 1,
——————–
Když jste teď zmínil poruchy spánku, zároveň čichu, tak mě napadá, že to byly projevy, které jsme mnozí zažívali také v době pandemie covidu, existuje už nějaká prokázaná souvislost právě i v následcích, v tom covidovém syndromu, případně s neurodgenerativními onemocněními.
mluvčí 4,
——————–
Ano, taky nás to napadlo v tu chvíli, když se objevila porucha čichu, že by to mohl být začátek akcelerace jakési pandemie. Ona existuje určitá paralela se španělskou chřipkou, která tady byla ve dvacátých letech a po 10 let až 15 let po ní přišla epidemie, tzv. ekonomo encefalitidy, která se manifestovala jakousi Parkinsonovou nemocí, to znamená, my zcela nemůžeme vyloučit, že po covidu přijde vlastně fáze neurodogenerace a vzestup Parkinsonovy nemoci, já už jsem říkal, že ten vzestup jsme zaznamenali, ale ten vzestup zaznamenáváme posledních 30 let, takže to jistě není v důsledku covidu.
mluvčí 3,
——————–
Zeptám se jinak. Byla by to odezva tak rychlá, protože my jsme teď připomínali pětileté výročí od startu pandemie.
mluvčí 4,
——————–
Byla. Očekáváme, že pokud něco nastane, tak by to bylo s delším odstupem. Víme, že covid byl spojen u řady pacientů s neurologickými obtížemi, ale ne do té míry, aby to byl alarmující, aby to byl závažný epidemiologický problém, to znamená, my nevíme vlastně, zda se tak stane, ale my jenom víme, že stoupá prevalence Parkinsonovy nemoci v populaci a že to nejsme schopni vysvětlit jenom z důvodu stárnutí populace.
mluvčí 3,
——————–
Když trochu odlehčím, tak mě napadá, že na covid jsme tady možná svalovali kdeco, ale zatím nemáme vůbec ta pevná data.
mluvčí 4,
——————–
Z hlediska dlouhodobého, jistě ne, ale jak říkám, ten vzestup neurodegenerace se již děje, ale jistě to nesouvisí s covidem.
mluvčí 3,
——————–
Když se bavíme konkrétně o té Parkinsonově nemoci, tak ta postihuje typicky lidi mezi padesátým až šedesátým věkem života. Možná mě opravíte, ale nezřídka si lidé tu diagnózu vyslechnou už dříve. Co je vlastně horší podchytit ji v brzké době? Nebo jak se liší závažnost té diagnózy? Možná i podle věku?
mluvčí 4,
——————–
Ano, tak vy jste správně řekla. Drtivá většina pacientů začíná mezi 55, 60, tam je ten peak, nikdo v rodině jiný není nemocen, to je vlastně taky typické. No, ale pak máme zhruba 10–15 %, která začíná před čtyřicítkou a někdy i dříve a ty jsou často podmíněny geneticky a ty mají trošku jiný průběh, vypadají trošku jinak a stejně tak na tom druhém protipólu, že může Parkinsonova nemoc výjimečně začít i po sedmdesátce, a ten začátek, jak jsem říkal, je plíživý a někdy se skrývá za takovými nespecifickými příznaky, třeba deprese nebo zácpa nebo pocit zmrzlého ramene. A chvilku trvá, než si ten praktik nebo ten specialista, třeba ortoped nebo fyzioterapeut nebo případně už neurolog dá ty příznaky dohromady a řekne si, aha, to jsou vlastně příznaky počínající Parkinsonovy nemoci a měli bychom s tím něco dělat
mluvčí 3,
——————–
Stačí se pak na tu nemoc dívat právě z toho neurologického pohledu? Ptám se teď na to jako laik, do jakých všech oborů zdravotnictví nebo medicíny pak ta nemoc zasahuje.
mluvčí 4,
——————–
Máte pravdu. Zasahuje, je to typické, tzv. neuropsychiatrické onemocnění, to znamená, že zasahuje jak do té psychiatrické domény, zejména v těch pozdních stadiích a vlastně souvisí i s fyzioterapií, s rehabilitací, to znamená, že vlastně ta léčba je potom komplexní. Já jsem říkal, že sice pacienty nevyléčíme, ale dokážeme účinně léčit tak, že žijí v podstatě stejně dlouho jako zdravá populace a ta kvalita života se daří držet poměrně dlouho na velmi slušné úrovni, ale my v podstatě tomu pacientovi musíme ušít terapii v té každé fázi takzvaně na míru, protože těch příznaků, které i doprovázejí, je celá řada a každý pacient je jiný.
mluvčí 3,
——————–
My se vrhneme záhy na tu léčbu, ale mě ještě zajímá, když jsem v úvodu zmiňovala tu informaci, že až polovina pacientů právě trpí depresemi, tak co je příčinou ty chemické reakce, které se dějí v téhle?
mluvčí 4,
——————–
Zřejmě ano, protože dopamin a vlastně další prekurzory a další neurotransmitery jsou od něj odvozeny a ty jsou zapojeny právě do těch afektivních okruhů a pacienti příznivě reagují na léčbu běžnými antidepresivy, a proto součástí léčby Parkinsonovy nemoci i léčba deprese a ta je neméně účinná jako léčba základních těch motorických příznaků.
mluvčí 3,
——————–
Pojďme tedy teď Gro vaší činnosti. Vy tady sedíte zároveň jako zástupce Národního ústavu pro neurologický výzkum, který vznikl mimo jiné i díky grantům z Evropské unie, věnujete se léčbě i výzkumu onemocnění. Dá se říct, že jsme se tady v Česku konkrétně někam posunuli nějakou velikou zásluhu.
mluvčí 4,
——————–
Myslím, že zásadně se nám podařilo vlastně díky tomu projektu Evropské unie spojit 17 institucí napříč Českem a spojit síly ve výzkumu především neurodegenerativních chorob, zde nemluvím jenom jako zástupce Univerzity Karlovy, ale Masarykovy univerzity a dalších univerzit Akademie věd a dalších institucí, které vlastně spojily síly a řekli jsme si, jaké jsou naše cíle a jaké jsou směry dalšího výzkumu a sdílíme výsledky a tzv. korfacility, to znamená klíčové laboratoře, abychom je mohli využívat napříč Českem a netříštili síly. Bohužel ten projekt končí příští rok a po něm nenásleduje další výzva. To znamená, že vlastně celé to úsilí, které bylo financováno nemalými prostředky, zřejmě zůstane vniveč, protože bohužel ani ministerstvo školství, ani zdravotnictví se k tomu moc nehlásí. To znamená, že máme velké obavy, že ta synergie nebude mít následování.
mluvčí 3,
——————–
Věříme, že někdo vyslyší tu potřebu, ale právě, když to zmiňujete a zmiňoval jste i ten vysoký nárůst těch onemocnění, tak se bavíme vlastně o, řekněme, celosvětovém nebo západním fenoménu nebo jsme něčím specifičtí.
mluvčí 4,
——————–
Tady ne, ty data, který jsem zmiňoval, jsou data WHO, a data do toho přispělo i Česko, byť třeba epidemiologické studie u Parkinsonovy nemoci se jenom odhadují. My si musíme uvědomit, že neurologické obtíže obecně jsou druhou nejčastější příčinou smrti a nejčastější vlastně příčinou tzv. ztracených let života. My můžeme dokonce přesně vyčíslit, když my budeme invalidní, nebo když budeme postiženi nějakou chorobou, tak na prvním místě to bude neurologické onemocnění, takže se to týká mě i vás a všech našich diváků.
mluvčí 3,
——————–
Já vím, že ty symtomy jsme zmiňovali už několikrát, ale co tedy udělat včas pro tu dostatečnou detekci?
mluvčí 4,
——————–
Parkinsonovu nemoc nedokážeme modifikovat z hlediska průběhu, s výjimkou té fyzické aktivity, ale jsou onemocnění, kde něco udělat můžeme u cerebrovaskulární choroby, podobně jako kardiovaskulární, to znamená zdravý životní styl, to znamená důraz na tu prevenci a důraz na braní některých léků, které mohou například normalizovat hladinu tuků v krvi, léčbu hypertenze, která vlastně udrží nejenom zdravé srdce, ale i zdravý mozek, protože i ten je prokrvený, je to hlavní odběratel kyslíku, podobně jako srdce, to znamená, tyto choroby úzce spolu souvisí, ale v případě neurodegenerací zatím nemáme účinnou léčbu, byť třeba v léčbě Alzheimerovy nemoci už se na trh dostává, dostávají nové léky, které dokáží ty bílkoviny, které se v mozku kumulují, se kterými se ten člověk nedokáže vypořádat, tak dokážeme nějakým způsobem z mozku odstranit. Zda to bude mít skutečně ten masivní efekt, který od toho očekáváme, je otázkou.
mluvčí 3,
——————–
Tak ale shrnutím vlastně může být, že i ty klasické pravidelné lékařské prohlídky jsou jednou z cest, jak se vyvarovat nějakých větších následků.
mluvčí 4,
——————–
Ano, máme screeningové testy na poruchy paměti, protože porucha paměti může být jenom náš subjektivní dojem, ve skutečnosti to může být jenom náš strach a ve skutečnosti si můžeme vést velmi dobře, to znamená, musí to někdo objektivizovat. Ty projevy poruchy motoriky mohou být způsobené například Parkinsonovou nemocí, ale může to být nějaký jiný problém ortopedický, například, který může být řešitelný, to znamená, to je úkolem v první řadě praktického lékaře, aby toho pacienta nasměřoval k tomu specialistovi včas a pak už je to úkolem specialisty a spolupráce mezi nimi, aby udělali správnou diagnózu.
mluvčí 3,
——————–
Pojďme se teď s dovolením zblízka podívat na ty pomůcky, které jste přinesl. Mozek. Složení už jsme viděli. Vy jste zároveň přinesl určitý stimulátor, jestli vidím dobře a elektrodu, jsou to dva klíčové komponenty, které vy používáte ve vaší léčbě, tak vysvětlete nám, jak a proč.
mluvčí 4,
——————–
Tak já jsem říkal, že Parkinsonovu nemoc dokážeme léčit velmi úspěšně. Je to jednak náhrada dopaminu, to znamená, že jsou to léky, ale potom ve středně pokročilém stadiu už musíme sáhnout k nějakým intervenčním metodám a těch máme naštěstí celou řadu, jinak jsou to tzv. pumpové systémy, kdy ten dopamin můžeme do těla dostat jiným způsobem, my teda nedáváme dopamin, ale látky, ze kterých si ten mozek dopamin vytvoří, a ta látka se do těla buďto dostane hadičkou přes tenké střevo, to znamená, tu pumpičku má pacient mimo tělo, anebo teďka dokonce pod kůži, to znamená, připomíná to takové pumpičky, jak nosí diabetici, jak dostávají inzulin…
mluvčí 3,
——————–
Ten efekt je nějaký mírný šok nebo jak se představit ten, efekt, který to vyvolá v těle?
mluvčí 4,
——————–
V podstatě, jako když zapnete nějaký spotřebič, zapnete pumpu a ten člověk najednou během několika desítek minut se začne hýbat, začne fungovat na první pohled, jako kdyby tu nemoc neměl. Podobně je tomu tak i u hluboké mozkové stimulace, což je intervenční metoda, která spočívá v tom, že vlastně takovou poměrně tenkou elektrodu zavedeme ve spolupráci s kolegy na neurochirurgii do přesně definovaných míst v mozku, to znamená, že když se podíváme takhle na rozříznutý mozek napůl, tak zhruba vlastně někam sem do tohoto místa, do jádra, které se jmenuje subtalamické jádro, my v mozku samozřejmě nemáme žádný USB konektor, kam bychom se připojili, ale naštěstí víme, kam se připojit, protože tato onemocnění, o kterých hovoříme, jsou tzv. konektopatiemi, to znamená, my nemůžeme ukázat jenom na konkrétní místo v mozku, ten mozek trpí celý a komunikace různých částí mozku se najednou změní a my do toho dokážeme vstoupit, my dokážeme vstoupit do toho jako jakási rušička a vnutit vlastně signály do mozku tím způsobem, že ten mozek se začne chovat, jako kdyby byl zdravý, my ho v podstatě obelstíme, my nevyprodukujeme více dopaminu, ale my uděláme změnu podobnou tomu, jako kdyby ten dopamin dostal a díky tomu ten mozek začne fungovat trošku v jiném režimu a ten člověk, který se předtím nemohl hýbat, tak po zapnutí stimulátoru, který mimochodem vlastně vypadá takhle, takhle, jenom ukazuju model vlastně toho, takhle vypadá jako kardiostimulátor a skutečně se dává vlastně pod kůži na hrudník a je propojen kabelem přímo k té elektrodě, která je v tom mozku umístěna trvale, no, tak ten stimulátor potom vnutí ty frekvence a ty parametry tak, abychom ten mozek v uvozovkách přeprogramovali, ale nevyléčíme toho pacienta, když stimulátor vypneme, ten pacient se zase vrátí do toho stavu, jako byl předtim.
mluvčí 3,
——————–
Je to opravdu ta stimulace, která vlastně i v názvu té léčby napadají mě k tomu tři základní věci. Určitě, bezesporu sofistikovaná náročná operace s určitým rizikem nebo postup a zároveň možná nákladnost, která bude.
mluvčí 4,
——————–
Žádná operace, není bezpečná, i sebebanálnější může člověka ohrozit, samozřejmě je to operace mozku, naštěstí se vlastně přistupuje z takové klíčové dírky, z drobného návrtu v lebce a stereotakticky na základě znalostí přesných souřadnic tam neurochirurg vloží elektrodu na jedné straně, na druhé straně, a pokud se netrefíme, tak žádný efekt nebude a my se musíme trefit do toho přesného místa v tom tzv. jádře a dokonce jeho přesné části, takže proto vlastně ten pacient je při vědomí během operace, to znamená, on s náma komunikuje. My musíme vidět už na operačním sále, že po zapnutí té stimulace ty příznaky mizí. Pokud ne….
mluvčí 3,
——————–
Považuji za mimořádně tedy kuriózně informace, ale protože nám pomalu vyprší čas, tak mě ještě zajímá ta náklonnost a zajímá mě pochopitelně to klíčové, nakolik český zdravotnický systém umožní to, aby se taková léčba dostala ke všem, kdo ji případně potřebují.
mluvčí 4,
——————–
Tak ona ta léčba není nová, my ji vlastně už ji děláme 25 let, to znamená, je to něco, s čím se české zdravotnictví naštěstí sžilo, ale cena je vysoká, ta cena se pohybuje v závislosti na typu stimulátoru něco kolem 750–900 000 Kč na jednoho a je hrazena z rozpočtu veřejného zdravotního pojištění, což je velmi dobrá zpráva. To, co je nové, je to, že v současné době implantujeme stimulátory, které zároveň dokáží signály analyzovat a sami se rozhodovat o tom, zda stimulátor se zapne nebo ne, je to něco, co funguje jako tzv. adaptivní stimulace a my jsme ve fázi, kdy ty stimulátory učíme se správně rozhodovat, mají určitou inteligenci v sobě a budou se rozhodovat kdy ten stimulátor zapnou a kdy vypnou.
mluvčí 3,
——————–
Tak to popisuje profesor a přednosta neurologické kliniky při první lékařské fakultě Univerzity Karlovy Roberte, já vám děkuju za to, co jste nám tady ukázal, prozradil a pochopitelně přeju hodně úspěchů do budoucna.
CNN Prima News.
Přidejte odpověď