Deník přinesl loni v létě příběh o Martinu Zelinkovi, jenž se nepřetržitě staral o manželku, neboť neměli na zaplacení osobní asistence. Posléze mu pomohl zpopularizovat finanční sbírku. Život manželů se pak i díky štědrosti čtenářů změnil.
Vypadá to na příběh s dobrým koncem. V červenci 2024 přinesl Deník příběh někdejšího sanitáře motolské nemocnice Martina Zelinky (46). Ten se už sedm let doma stará o manželku Evu (44), jež trpí svalovou dystrofií a je na umělé plicní ventilaci.
V malé ložnici mají nastěhované všechny speciální přístroje, jež pomáhají Evě dýchat. Jelikož se Martin dosud o choť staral 24 hodin denně sedm dní v týdnu, byl nucen zanechat práce a museli si vystačit s Evinými dávkami – invalidním důchodem a příspěvkem na péči. Už se jim proto nedostávalo peněz na osobního asistenta, jenž by občas mohl pečujícího manžela vystřídat.
„Když jsem potřeboval na úřad, musel jsem si brát Evu s sebou. Dokonce i když jsem zkolaboval, sanitka musela odvézt do nemocnice nás oba. Evička nemůže zůstat bez dohledu, stačila by jedna kapka a mohla by se zadusit,“ popsal Deníku svou složitou situaci Martin. Kromě péče se stará i o vaření, uklízení, hygienu, praní či žehlení.
Po článku přišla vlna štědrosti
V září se Zelinka ozval redakci Deníku znovu a poprosil ji, zda by mu nemohla pomoci s propagací sbírky na platformě Donio. Jejich finanční situace se totiž stala neúnosnou, navíc jim onemocněl jejich milovaný pejsek, jedno z mála Eviných potěšení, a potřeboval rychlou operaci.
Deník pak umístil na sociální sítě článek o Zelinkových spolu s výzvou, aby se lidé zapojili do sbírky. Na ní se v té době nacházelo pouhých 111 korun a konto se nijak nehýbalo. Příběhu si pak všimli i další vlivní lidé a také ho sdíleli na svých účtech. Příspěvky měly desítky tisíc zhlédnutí. Cílová částka 200 tisíc se vybrala za pouhé čtyři dny, ačkoliv přispívali hlavně malí dárci po stovkách korun. Nakonec se podařilo shromáždit zhruba 350 tisíc korun.
„Bylo to něco neuvěřitelného a hrozně nám to pomohlo. Už se to opravdu nedalo. Ještě jednou moc děkujeme redakci Deníku a všem lidem, kteří přispěli,“ vylíčil druhý lednový týden spokojeně Martin Zelinka. „Dvakrát týdně k nám chodí sestřička z domácí péče, jednou týdně sem chodí fyzioterapeut, takže se spousta věcí zlepšila, už zase více žijeme. Dokonce jsem si už byl i zaplavat,“ doplnil nadšeně.
Také Eva pomoc velice ocenila. „Péče je teď mnohem lepší, jsem moc ráda. Jen ten můj zdravotní stav, kdyby se ještě zlepšil,“ reagovala. Na dotaz, zda se podařilo zachránit jejich pejska, radostně prohlásila: „Pejsek je už v pořádku! Byl na operaci se zuby, stálo to přes osm tisíc, to bychom si z příspěvku na péči nemohli dovolit.“
Chybí mu pomoc od státu
Další dárek jim dal majitel pronajatého bytu, když jim od nového roku nezvýšil nájem o inflaci, ale nechal ho ve stejné výši. „Takže samé dobré zprávy, jen ta pomoc státu mi tam pořád trochu chybí. Od něho pořád jako neformální pečující nemám ani korunu,“ konstatoval Zelinka.
Propagaci sbírky si pochvalovala i Jana Ježková, koordinátorka organizace Dech života, jež pomáhá lidem na umělé plicní ventilaci zdárně se dostat z nemocnice do domácí péče. „My jim můžeme pomoci po odborné stránce, ale na zpopularizování finanční sbírky máme malý dosah. Pomoc novinářů a dalších známých osobností proto vítáme,“ uvedla.
Na dotaz, zda by oba manželé Zelinkovi ještě něco potřebovali, skromně říkají: „Nám už bylo pomoženo, ale moc bychom se přimlouvali za Petru Machoňovou, která je rovněž na umělé plicní ventilaci. Té dlouhá intubace v nemocnici poničila zuby a potřebovala by nové, aby mohla lépe jíst a mluvit. Jenže pojišťovna jí implantáty neuhradí.“
Pomozte Petře snáze jíst a mluvit. Přispět můžete ZDE: https://donio.cz/pomozte-petre-snaze-jist-a-mluvit
Nedáme je do ústavu
O své příbuzné doma pečuje až milion lidí. Zhruba 200 tisíc Čechů ale kvůli péči o své blízké nezvládá pracovat na plný úvazek, potýká se s nedostatkem peněz, mimořádným stresem, společenskou izolací a leckdy i rozpadem partnerských vztahů. Přesto se snaží vše zvládnout, aby nemuseli dát těžce nemocného blízkého do ústavní péče. Tím státu šetří spoustu peněz.
Jejich osudy se zabývá nový seriál Deníku.cz a organizace Neviditelní Nedáme je do ústavu.
Potýkáte se také s péčí o své nemohoucí blízké? Napište nám svůj příběh na email zuzana.hronova@denik.cz.
Zuzana Hronová
Pražský deník
Přidejte odpověď