ČRo Dvojka – Blízká setkání
hostem je lékař, který se věnuje sportovním úrazům a asymetrii těla, bolestem krční páteře, specializuje se na úrazovou chirurgii, tzv. traumatologii, ortopedii, rehabilitační a fyzikální medicínu, je i pedagogem kliniky dětské a dospělé ortopedii a traumatologie druhé lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol, působí též v ústavu anatomie druhé lékařské fakulty.
pan doktor Radovan Hudák.
mluvčí 1,
——————–
Pane doktore. Dá se říct, že teď s pobytem venku vám začala lékařská sezóna?
mluvčí 3,
——————–
Je to tak. Samozřejmě jako traumatologové máme úrazy celý rok, to znamená, byly zimní měsíce, kde byly lyže a snowboardy, případně bruslení. Ale přece jenom ta zima není už tak silná jako bývala, takže těch úrazů nebylo tolik, ale teďko, jak se ty děti probouzejí a i dospělí lidé, ale zejména děti potom v zimním spánku, tak skutečně tyhle ty dny nebo týdny, měsíce, kdy ten duben, květen, červen, tak těch úrazů máme vlastně jako nejvíc z celého roku.
mluvčí 4,
——————–
Takže kulminuje to v květnu.
mluvčí 3,
——————–
Ano, tak ano, přesně tak. Teď každá služba je výživná.
mluvčí 1,
——————–
Pane doktore, jste v rozhovoru uvedl, že 320 úrazů za rok, které jste na traumatologii ošetřili, bylo právě díky skákání na trampolíně. A teď by mě zajímalo, jestli po těch dvou letech máte nějakou statistiku, jestli ta vaše osvěta, to, že v rozhovorech o tom povídáte, jak je to nebezpečné a jaká jsou tam rizika. Přispěla k tomu, že to číslo se snížilo nebo naopak jsme nepoučitelní rodiče i děti, a to číslo je vyšší?
mluvčí 3,
——————–
Já se přiznám, že přesné statistiky mám z roku 20, 22, 23, kde pomáhali i studenti z oboru fyzioterapie, který na tom pracovali i v rámci bakalářských prací, tak máme přesné čísla, že bylo těch 320 pacientů, pak bylo 300 pacientů a za loňský rok už to nemám přesně. Nicméně z našich zkušeností pacientů, které hospitalizujeme a následně operujeme, tak se skutečně ty počty lehce snížili. To, co jsme vnímali v těch letech 2 – 3 roky zpátky, tak bylo mnohonásobně víc pacientů, kteří vyžadovali hospitalizaci, následnou operaci, nadále máme poměrně dost pohotovostně ambulanci, ale už nemusíme tolik operovat.
mluvčí 1,
——————–
No, vy říkáte, že lehce snížili. Já jsem i za to lehce velmi vděčná, ráda. Určitě i vy, ale přesto pojďme znovu zopakovat, co je na skákání na trampolíně tak nebezpečné a čeho se vyvarovat? Zrovna teď, když byste satelitní snímky dělal na některých místech v České republice, tak uvidíte modré bazény a kulaté trampolíny. To znamená, že to je nejčetnější nástroj a nářadí sportovní pro rodiče, aby zabavili své děti. Tak čeho se vyvarovat?
mluvčí 3,
——————–
Přesně tak. Teď jste to i zmínila, že vlastně to je dostupnost těch trampolín, jak jsou levné, jak můžou být na zahradě, případně na terase, tak v tom tkvíte riziko, protože ty děti tam můžou být neomezeně dlouho, to znamená, když jdete dělat jakýkoliv jiný sport nebo lezeckou stěnu nebo i plavat, tak člověk ví, že tam vydrží nějakou půlhodinu, hodinu a vlastně to má jako trénink a pak si musí dát pauzu, kdežto na tu trampolinu klidně ty děti jdou na hodinu 2 – 3 bez nějakého omezení, nemají žádné pauzy a co je nejhorší, že tam nejdou s nějakým trenérem nebo s cílem prostě trénovat, ale je to čistá zábava a když tam začne skákat dvouleté dítě, které váží 12 kg a pak 10leté, které váží 50 kg a takhle společně tam dělají salta a různé přeskoky, tak vlastně v tom všem tkví to riziko úrazu.
mluvčí 1,
——————–
Dá se říct. Já teď nechci, abyste jmenoval značky, ale že některé technologicky uzpůsobené trampolíny jsou přece jenom bezpečnější než jiné?
mluvčí 3,
——————–
Ano, posunulo se to v tom, že už většinou nejsou vidět pružiny, to znamená, že pokud jsou schované pružiny a jsou tam ochranné sítě po stranách, tak ta trampolina je svým způsobem bezpečnější, ale naprostá většina úrazů, až 90 % z našich statistik je ze samotné plochy trampoliny, takže vlastně domnění, že ta plocha je bezpečná, tak opak je pravdou, protože to skákaní, kdy si za jednu minutu vyskočíte stokrát a za hodinu ty děti vyskočí tisíckrát, tak vlastně tam je to riziko, takže to vypadnutí, dejme tomu, mimo tu trampolinu, to tvořilo pár procent těch úrazů, anebo úrazů o konstrukci taky bylo úplně zanedbatelné číslo, čili ať už to bylo z nějakých Jump arén, anebo z domácích trampolin, to největší riziko je na samotný ploše trampolin.
mluvčí 4,
——————–
Takže je úplně jedno, jestli je tam nějaká ochranná síť nebo není?
mluvčí 3,
——————–
Je to samozřejmě výhodou. Měli jsme pacientku, která chtěla skákat na trampolíně, sice venku pršelo a neměla ani ochrannou síť, takže šla na trampolínu, okamžitě uklouzla, upadla na chodník, zlomila si ruku, takže pokud by tam ta síť byla, tak pravděpodobně se udrží v té kleci a je to bezpečnější, ale není dobrý si myslet, že pokud tam jsou tyhle technicky bezpečnostní prvky, že žádné riziko nehrozí.
mluvčí 1,
——————–
A teď mi v hlavě křičí otázkami šestileté dcery. Mám i to, na té trampolíně, mám skákat v rámci bezpečnosti sama, když. Nejzábavnější je právě to, že nás je tam víc, tak jak na tohle úskalí máte nějakou radu?
mluvčí 3,
——————–
Těm dětem se to vysvětluje těžko, nicméně těm dospělým je potřeba právě vysvětlovat, že to je jako gymnastika, jako plavání, kdybychom dali 50 dětí do jednoho bazénu a nekontrolovali je, tak můžeme počítat ztráty, kolik se jich utopí, ale to nechceme, a to samé na trampolíně, prostě, pokud chceme, aby to dítě se nezranilo, tak musí to brát tak, že může tam skákat a bavit se. U toho můžou být někdy i dvě, ale už tam je tzv. dvojrytmus skákání, to znamená, já když vyskočím, ta plošina se napruží a při tom dopadu je mnohem tvrdší. To znamená, že mění se vzájemné podmínky, když tam jsou dva lidé a tím pádem většina úrazů vzniká, když je víc lidí na trampolíně.
mluvčí 1,
——————–
O jaké úrazy se přesně jedná, o kterých mluvíme…
mluvčí 3,
——————–
Celkově máme nejčastěji podvrtnutí nebo pohmožděni, ale až 50 % nebo 48 % tvořily zlomeniny, což je velké číslo oproti jiným úrazům z jiných sportů a z těch 50 % zlomenin až třetinu tvoří tzv. dislokované zlomeniny, kde se navzájem ty kostní úlomky posunou a je potřeba je rovnat. Buď rovnáme na urgentním příjmu u nás v Motole, anebo v naprosté většině nemocnic to souvisí s hospitalizací a vlastně s operaci, kdy ten pacient jde na operační sál, což je poměrně velké číslo, to znamená, zlomeniny vznikají poměrně často na trampolínách, protože ten tlak, který tam vzniká, hodně působí na ty kosti, takže u těch dětí podvrtnutí nebo kotníky anebo kolena, ale čím menší dítě, tak spíš si způsobí tu zlomeninu.
mluvčí 1,
——————–
ale jak si na tom stojí jiné velmi moderní sporty, jako je třeba parkur nebo skateboarding, elektrokoloběžky…..
mluvčí 3,
——————–
úrazy máme ze všech sportů, včetně těchto moderních, když jste zmínila elektrokoloběžky, tak není to až takový problém pro traumatology, jako spíš pro neurochirurgy, tam největší úskalí elektrokoloběžek je, že dokážou jet rychlostí až 50 km/h, přesto se neberou jako dopravní prostředek a naprostá většina uživatelů nemá helmu a je velmi jednoduchý to malé kolečko vepředu si nějakým způsobem zablokovat o kamínky. A pak letí přímo na hlavu. A skutečně, mám informaci od neurochirurgů nebo dokonce od anesteziologů, ti pacienti končí v kritickém stavu, protože mají tzv. kraniotrauma. Takže je tam obrovské riziko, ne jenom zlomeniny předloktí nebo dejme tomu, klíční kosti, které je typicky, dejme tomu, při pádu z kola, ale je tam velké riziko poranění hlavy.
mluvčí 1,
——————–
Teď, když se bavím o tolik moderním parkuru, což je v podstatě taková gymnastika, kde místo tělocvičny využíváte to, co vám nabízí město. Není to nějaká alternativa, která nahrazuje to, co jsem já zažila v dětství. To znamená, že my jsme skákali gumu, hráli jsme na schovku, hráli jsme školku míčem o zeď a podobné, jiné hry, které teď trošku vytlačily moderní technologie a vůbec to, že ta nová generace dětí má jiný způsob zábavy, není to takové to koncentrované dětství, které jsme měli my starší ročníky….
mluvčí 3,
——————–
Dá se to tak nazvat. My samozřejmě obecně se bojíme taky toho parkuru, z toho můžou vznikat ošklivé úrazy, nicméně nemáme je tak často. Pokud je to vedený trénink a je to skutečně něco mezi gymnastikou a takovou všestrannosti, tak pro ty děti je to skvělý, protože učí se běhat, skákat a když se tam trénuje i ten dopad jako takový, že to dítě se nebojí udělat kotoul a ví, jak to má správně technicky udělat, tak je to poměrně bezpečný. Pokud to dělají kluci, případně holky, sami bez dozoru a jejich cíl je pořád překonávat větší a větší překážky, vzdálenosti nebo skáčou někde na obytných budovách, tak to riziko je samozřejmě mnohem, mnohem větší, ale pokud je to běžný parkur, tak se přiznám, že rozhodně nemáme tolik úrazů, jako, dejme tomu, z těch zmiňovaných trampolín.
mluvčí 1,
——————–
Je nějaký sport nebo druh pohybu, který byste dětem doporučil vyloženě, pokud teda nechci mít, nepracují na tom, abych měla doma malou vrcholovou gymnastku nebo ligového fotbalistu, nějaký všestranný sport.,,,
mluvčí 3,
——————–
Ano, sama jste to zmínila před chvíli, když jste říkala, že se skákala guma nebo se skákal panák. A podobné všestranné aktivity už od těch dvou, třech let, když to dítě chce být hodně aktivní a jede na odrážedle. A hraje si s kamarády nějak nespecificky, tak je ještě extrémně brzy začínat s nějakým konkrétním sportem, ty děti už začínají kopat do míče, začínají házet, ale je to brzy ho koncentrovat na tenis, na hokej, na podobné aktivity, ale do šesti let by opravdu se mělo věnovat co největšímu spektru těch aktivit, kde si buduje zejména tu rychlost, nějakou koordinaci, ale do šesti let to dítě ještě není schopno úplně dokonale dělat sport dospělých. Tak stát na jedné noze nebo přeskakovat překážky nebo ideálně běhat do schodů, ze schodů, to znamená, do té doby je ideální mu dávat různé takové, dejme tomu, polokoule, takové, jak je bosu cvičení nebo nějaké jiné míčky, přes které jakoby šlape, přeskakuje, takové malé Spartan race a zkoušet je jakoby zapojovat. Oni jsou jako opice, klidně se můžou zavěsit, tam člověk se nemusí bát, že ty ramena by to neudržely, mají silný stisk. Takže tohle je to nejideálnější do těch šesti let a pak už to hodně záleží od toho, co ty děti to baví. Jedna z nejhorších věcí je nutit děti do sportu, jako kdybychom je nutili jít do hudební výchovy nebo do něčeho…, buď ten talent a ten drajv tam má, anebo nemá, ale nutit by se nemělo.
mluvčí 1,
——————–
Dr. Radovan Hudák je specialista na asymetrii těla, na vůbec zdravý pohyb a na tělo jako takové, i z té druhé stránky z pohledu traumatologa, který pak ošetřuje ta zranění po různých sportech, dá se tedy, pane doktore, říct, který sport je nejvíc rizikový, jehož provozováním si můžeme zaručit, že vás často v Motole budeme potkávat?
mluvčí 3,
——————–
Rizikový z našeho pohledu je nejvíc nárazový sport. To znamená, pokud tělo není pravidelně vystavováno nějakému dyskomfortu, to znamená nějaký zátěži, to je běhání, posilování a kolektivní sporty a pak člověk z kanceláře jde a zahraje si tenis, anebo jde po roce sezení lyžovat, dejme tomu, na týden někam do Alp, tak to je pro to tělo obrovská zátěž, na kterou není připraveno. Takže nejvíce v rámci prevence je zásadní cvičit skutečně pravidelně, což je takové klišé, ale minimálně dvakrát, třikrát týdně, půlhodinová aktivita. A logicky, pokud chci být tenista, dejme tomu, já mám tchána, kterému je kolem 60 let a je aktivní tenista, pořád hraje a vlastně to hlavní, co řeším, je aby ho nebolely kolena, případně záda, tak je to vlastně ta prevence, že on je opravdu šikovný, ale je potřeba, aby jezdil na kole, aby si šel zaběhat, aby občas jakoby zasprintoval, protože pak v tom tenise ten pohyb potřebuje a pokud to člověk nedělá, tak pak si zahraje tenis a utrhne si achilovku nebo jde na lyže a utrhne si přední zkřížený vaz v koleni, jsou to poměrně rizikové sporty.
mluvčí 1,
——————–
Takže důležitá, předpokládám, je všestrannost v rámci sportu, přesto existuje nějaký sport, který vám to tělo ten pohybový aparát zatěžuje nějak rovnoměrně, to znamená, že potom není rizikový tím, že by byl špatný jenom na kolena nebo jenom na lokty, na klouby.
mluvčí 3,
——————–
Nejvíc univerzální sport je běh, případně nějaké ty gymnastické prvky, dejme tomu, kliky. Podobně, kde se jakoby zpevňuje celé tělo, ve většině sportech kolektivních čili je to fotbal, basketbal a tak dál, se využívá naprostá většina těch svalů, kloubů, samozřejmě, pokud hrajete tenis anebo florbal, je to na jednu stranu pořád. Tak samozřejmě je potřeba tzv. kompenzační cviky, aby to tělo nebylo asymetricky zatěžováno, je velmi jednoduché si přetížit krční páteř, bederní páteř, člověk na to musí myslet a takzvaně to kompenzovat.
mluvčí 1,
——————–
Přesto já na vás budu pořád tlačit, abych se dozvěděla jméno sportu, z kterého ošetřujete nejvíce úrazů, abysme se tomu my rodiče snažili vyvarovat v rámci kroužků, a to, kam své děti přihlásíme.
mluvčí 3,
——————–
Nemáme takový sport. Neexistuje. Ne. A jak jsem zmiňoval ty trampoliny, tam je to částečně statisticky docela výrazný, ale kdybychom si vedli takovou detailní statistiku i z fotbalu i z hokeje, tak jistě bysme našli taky vlastně stovky úrazů ročně, takže nedá se vybrat jeden sport, který byl nejhorší z našeho pohledu
mluvčí 4,
——————–
a nejlepší, a teď pominu šachový kroužek, takový nejbezpečnější.
mluvčí 3,
——————–
Ano, máme kolegu, který doporučuje šachy jako prevenci veškerých těch zranění. Nejlepší za mě, pokud to člověk může dělat, tak je běh, skutečně. Aspoň dvakrát, třikrát týdně si zaběhnout klidně jenom 2 km, případně chůzi do schodů, to může dělat opravdu člověk každý den, prostě vynechat výtah, a to je pro to tělo takový nejkomplexnější.
mluvčí 1,
——————–
Takže pan Dr. Hudák, nepřítel trampolín a výtahů. Teď už máme i druhý přístroj, který vám vadí. Mě by zajímalo, co si myslíte nebo jakou prevenci by měli rodiče zvolit u dospívajících dětí, které tím, jak rychle rostou, mají časté zlomeniny, jak posílit ty kosti, a to tělo zevnitř?
mluvčí 3,
——————–
Ano, zatím jsme se bavili zejména o těch malých dětech. Pokud postoupíme, dejme tomu, k těm 10–15 letem, to období sekundárního růstu a adolescence, tak je opravdu faktem, že tam ty úrazy přibývají z toho důvodu, že ta kostra roste, prodlouží se dolní končetiny, páteř a ty svaly v tu chvíli jsou silnější než kosti a dochází, dejme tomu, k tzv. avulzním zlomeninám, že sval vytrhne kus kosti, tak s tím se docela často setkáme, že pokud, dejme tomu, sprint, fotbal, případně basketbal a další sporty, tak když dojde k prudkému startu, tak dokáže sval, dejme tomu, stehenní sval, urvat kus pánve, takže tam je opět potřeba to nepřetěžovat a nečekat, že vydrží úplně stejně jako u toho dospělého člověka.
mluvčí 1,
——————–
Zkuste ale trenérům vysvětlovat nepřetěžovat. Já jako ten domácí trenér, někdo, kdo vyživuje budoucího sportovce, co může udělat, myslím, formou stravy nebo nějakého tréninku, nějaké relaxace, rehabilitace….
mluvčí 3,
——————–
Strava by byla nadlouho a vlastně základ jsou samozřejmě bílkoviny, minerály, vitaminy, komplexní strava, to je pro nás základ, ale v rámci tý prevence to, co můžeme dělat, je už správná rozcvička a potom to cvičení…. správný strečink. Člověk potřebuje na začátku sportu se jakoby zahřát a pak nedělat jenom jeden sport a mít i kompenzační cvičení, a to může být jenom klasicky posilka, anebo nějaké běhání, nedělat pořád jenom ten florbal nebo jenom hokej, tam je velké riziko, že se tkáně přetíží.
mluvčí 1,
——————–
Dostali jsme se až ke sportovním aktivitám té starší generace, do které už se počítám. Vy jste byl jednu dobu garantem výstavy. S tématem dlouhověkosti souvisí podle vás délka dožití také s pohybem a s jakým?
mluvčí 3,
——————–
Byla to výstava lidského těla primárně, to znamená, byla to anatomická výstava…. bodies a bylo tam i téma dlouhověkost, které samozřejmě je hodně populární a je to široké spektrum lidí, které se na to ptají a které to zajímá…. od nějakých moderních technologických prstenů, které hodnotí každý detail jeho života a pohybu, až přes právě ten pohyb a stravu. Každopádně z ortopedického hlediska my řešíme primárně zdraví těch kostí, kloubů, svalů a pak můžeme samostatně brát, dejme tomu, nervový systém, kardiovaskulární systém, tak z našeho hlediska je skutečně základní ten pohyb. Kdysi se říkalo 10 000 kroků. Už se slevilo. Podle nejnovějších studií, které se na to dělají, Bazal je 6000 kroků. To znamená, to je skutečně reálné, aby člověk to udělal denně a aspoň tu jednu zastávku dříve vystoupil. A ideální je, když se ten den aspoň trošičku zpotí, není úplně v tom komfortu, ale dostane tu svoji tepovku nad stovku,120 a vlastně pokud tohle dělá, dejme tomu, 3–5krát týdně půl hodiny, tak to je obrovská záruka dlouhověkosti. Druhá základní věc je silový trénink, celou dobu se vlastně mluví jenom o kardiovaskulárním tréninku kondičním, to jsou právě ty kroky, ale pak je silový trénink, kdy se zvedají břemena. My máme představu, že to nepotřebujeme k životu, když stěhujeme skříně, tak si zavoláme firmu. Ale každá maminka, když má nejdřív pětikilogramové dítě, pak 10, pak 15 kg a pořád ho někde tahá, v druhé ruce má nákup, pak si nějak otevírat dveře nebo auto, tak vlastně má obrovskou zátěž a není na ni připravena. To znamená, necvičí předtím, ale nyni drží klidně pět minut to patnáctikilové dítě a extrémně se přetíží, takže tohle je důležité v rámci té prevence, aby ty maminky dle svých možností si našly čas, aby skutečně posilovali s těma činkama, s vlastní váhou, aby se vlastně připravily na tu zátěž s tím dítětem.
mluvčí 1,
——————–
Zajímalo by mě, vy určitě budete znát i konkrétní věk, kterého se dožívají muži v průměru a ženy u nás, ale čím to je, proč se muži dožívají v průměru nižšího věku než ženy. Přitom bych řekla, že muži více sportují.
mluvčí 3,
——————–
Nevím, jestli úplně více sportují. Ono to je dáno jednak genetickou výbavou, je to dáno i historicky. Muži bojovali a statisticky tím pádem jsou ztráty ve válkách, anebo v rámci práce, mají nějakou fyzicky náročnou práci, tak skutečně ±5 let je ta doba rozdílná, kdy ty ženy se dožívají vyššího věku, v těch studiích samozřejmě vždycky se vychvaluje Japonsko, kde se dožívají všichni pomalu až 100 let nebo 90 let, u nás jsme někde kolem těch 84…. v průměru, což je už taky krásný věk, ale to velké téma je, jestli to je ve zdraví nebo v nemoci a láme se to velmi často kolem 60 let, pokud ten člověk o sebe nepečuje a bere tak, že teď cukrovku nemá a může jíst, co chce, tak skutečně ten organismus se vyčerpává a kolem toho padesátého šedesátého roku už ty cévy začnou kornatět, cukr začne se špatně metabolizovat a všechny ty nemoci se rozjedou, takže jsou to tichý zabijací, o kterých si myslíme, že nás nedoženou, anebo je to daleko za nějakých 15, 20 let, ale vlastně závisí to na tom, co dneska jíme nebo co dneska děláme.
mluvčí 1,
——————–
Všude se v médiích můžeme dočíst to, co máme v pokročilém věku dělat pro své zdraví, jaký pohyb provozovat, ale čemu se ve stáří ohledně pohybu zaručeně vyhnout?
mluvčí 3,
——————–
Opět jsme u toho, jak jsme probírali v předešlém bodu nárazové extrémní aktivity. To u staršího věku platí ještě víc, protože skutečně ty tkáně, zejména ty kosti, ale i vazy jsou zkrácené, anebo ty kosti jsou oslabené, takové porotické, dejme tomu, po šedesátém roku života a pak si jdeme zalyžovat nebo zaběhat….. Je to obrovská zátěž pro ten organismus, to znamená základem je skutečně ta pravidelnost.
mluvčí 1,
——————–
Pane doktore, vy jste i spoluautorem výjimečné aplikace, která studentům medicíny usnadňuje učení a opakování anatomie. Jste autorem dvou knih, abych to správně řekla, memorix, anatomie a memorix, histologie proto, abyste usnadnil učení těch nejnáročnějších předmětů, které na medicíně jsou, jakou vy jste měl známku z tzv. anči, jaký říkají studenti medicíny?
mluvčí 3,
——————–
dvojku, dvojku
jak je to možné? Teď jste napsal knihu, která učí, jak dobře se to naučit, možná kdybyste ji předtím měl.
Tak by to byla jednička.
mluvčí 7,
——————–
Tak To v životě chodí, že v prvním ročníku medicíny jsem se nejvíc prostě drtil skutečně tu anatomii a miloval jsem každý detail anatomie. Přesto profesor u zkoušky a zkoušel poměrně rychle a zkoušel velké množství studentů, takže to bylo pár rychlých otázek a pokud člověk mu úplně neodpověděl, co chtěl, tak vlastně ne vždycky se podařilo dostat tu jedničku, ale je fakt, že pamatuji si na to moc dobře, když jsem tu dvojku dostal, tak to bylo hodně takové hořkosladké a říkal jsem si…, ale namotivovalo mě to právě k tomu sednout si a udělat právě ten memorix anatomie, to byl vlastně nápad už v tom prvním ročníku, když jsem viděl, že ty učebnice jsou moc obsáhlé, komplikované, složité, tak vlastně mě napadlo spojit se s prof. Davidem Kachlíkem, který byl v té době mladý lékař a napsat takovou tu strukturovanou přehlednou učebnici.
mluvčí 1,
——————–
A na tom, milí posluchači, tady slyšíte, že není důležité být jedničkář, abyste v životě byly úspěšný a měli co říct a předat ostatním. Můj rozhovor s panem doktorem traumatologem a ortopedem Radovanem hurákem se pomalu přehupnul do posledního vstupu. Pane doktore, jaký je váš nejoblíbenější orgán z anatomického hlediska? A proč.
mluvčí 3,
——————–
Těch orgánů je celá řada. Můžeme brát každý sval jako samostatnej orgán. Já když to probírám s kamarády z kardiologie, tak si dělám legraci, že oni řeší jenom jeden sval, my řešíme 600 svalů jako ortopedi nebo pak fyzioterapeuti, takže nejvíc mě fascinuje ten pohyb a jsou to svaly obecně.
mluvčí 1,
——————–
Jaký pohyb dělá dobře? Konkrétně vašemu tělu? Jste kovářovic kobyla, předpokládám, že doma neskákáte na trampolíně, to už jsme asi vybrali.
mluvčí 3,
——————–
Trampolína není moje úplně oblíbená aktivita, je to posilování, je to skutečně, že si jdu zacvičit a dám si takové mrtvé tahy, dřepy, výpady, ale je fakt, že kdysi jsem to přeháněl, když mi bylo 15 a neviděl jsem tu techniku posilování a už de facto od 15, 16 let mám blokády bederní páteře a kvůli tomu jsem si dělal tzv. MacKenzie metodu, což je rehabilitační metoda na odblokovávání krční, hrudní, bederní páteře nebo kloubu a doteď se jí věnuju i u sebe, u pacientů, takže většinu dnů si potřebuju i ráno i večer zacvičit tzv. záklony, tak se mi vlastně povoluje bederní páteř, kterou mám často přetíženou.
mluvčí 1,
——————–
Tak už víme, jak se staráte o svoje tělo zvenku a jak zevnitř, jak pečujete třeba o svoji psychickou pohodu? Protože většinou u lékařů a u ortopedů je hlavním tématem tělo a funkčnost těla. Co funkčnost duše?
mluvčí 3,
——————–
Je fakt, že jsem workoholik, což je většina u nás z mých kolegů, vlastně jsme zvykli pracovat hodně, ale pokud máte práci, která vás baví, to znamená, není to už jenom taková ta dřina, jak byla první roky na klinice, anebo ještě v jiném zaměstnání, ale skutečně teď, když mám ambulanci nebo sál nebo tvoříme další knihy, dejme tomu, pod vedením našeho prof. Havla děláme teď takovou knihu ortopedie, traumatologie, a tyhle aktivity mě naplňujou, to znamená, že já rád pracuju 8–10 hodin denně, někdy i více, když sloužím. A pak druhá moje důležitá soutěž života – moje rodina, moje manželka a dítě a teď, když si jdu mezitím ještě zacvičit, tak jsem úplně mindfulness.
mluvčí 1,
——————–
No, a jak teda relaxujete po dlouhých operacích? Knížka, film, jenom vleže koukáním do stropu, posloucháním hudby nebo nějaký zajímavý koníček, který máte, když jste určitě šikovný na ruce, což chirurgové bývají.
mluvčí 7,
——————–
V rámci pražských aktivit. Když jsem tady doma, tak je to buď posilovna, běh, sauna, anebo masáž, tak to mám rád tyhle ty aktivity a když můžu jít mimo, teď jsem byl čtyři dny v Krkonoších, tak jdeme na procházky a turistiku. Tak to je pro mě vlastně i terapie těla i duše.
mluvčí 1,
——————–
Doufám, že neprozradím něco tajného, když řeknu, že vy původem pocházíte z východního Slovenska a už 12 let žijete v Praze. Tak co způsobilo ten přesun? Bylo to studium, láska?
mluvčí 3,
——————–
Máte pravdu, že z východního Slovenska, ale jsem tady už 18 let. Polovina života. Tak a bylo to studium.
mluvčí 4,
——————–
Jste Právoplatný Čech právě.
mluvčí 3,
——————–
Jako vyšité, takže skutečně to bylo studium medicíny, které mě tady dohnalo, já jsem kdysi studoval ještě v Košicích na střední škole na sportovním gymnáziu a pak jsem zvažoval, jestli Košice, Bratislava, Brno, až jsem došel….. Do Prahy.
mluvčí 1,
——————–
Vyrážíte letos zase do svých milovaných Tater?
mluvčí 3,
——————–
Vyrážíme, ale letos jdeme do Nízkých, když synovi jsou teďko tři roky, tak ještě není úplně na tu vysokohorskou turistiku, takže k tomu jsou ideální buď Krkonoše, anebo Nízké Tatry.
mluvčí 1,
——————–
Teď jste mě navedl na otázku, kolik takových kilometrů by mohl takhle malý chlapeček nebo dcerka ujít? Protože my taky rádi chodíme po horách a říkám si, jestli nějaká dvacetikilometrová túra po horách je zbytečně nepřetíží.
mluvčí 3,
——————–
Ano, to je přetíží. Určitě to je pro ně ne mnohonásobně jakoby pro nás, ale když se to zkombinuje, to znamená, buď to dítě má odrážedlo, pak částečně chodí, běhá a pak, když dospělý si vezme krosnu, kde se dá to dítě posadit, tak vlastně se dá ujít i těch 15, 20 km.
mluvčí 1,
——————–
Pane doktore, já vám moc děkuju za rozhovor a osvětu. Nejen v oblasti zdravých pohybových aktivit, já vám přeju co nejmíň pacientů a úrazů a hlavně pohodové léto, které bývá vaší sezónou. Děkuju a doufám, že brzy na slyšenou a na viděnou. Vzhledem k tomu, že neradi jezdíme s úrazy do motola, mým hostem v blízkých setkáních byl lékař, traumatolog a ortoped Dr. Radovan Hudák.
Rozhlas
Přidejte odpověď