Dialyzační středisko Nemocnice Prachatice stojí více než tři desetiletí. Vedoucí pracovnice a nefroložka Eva Pauchová v podcastu Deníku z jižních Čech přibližuje, jak se k medicíně dostala, jak se dialyzační péče vyvíjela a co mohou lidé dělat pro to, aby své ledviny chránili co nejdéle.
Cesta Evy Pauchové k medicíně začala už v dětství. Maminka pracovala jako zdravotní sestra a malá Eva občas trávila odpoledne v závodním středisku ČZ ve Strakonicích. „Pomáhala jsem zakládat zdravotní karty nebo skládat čtverce z gázy. To prostředí mi bylo blízké,“ vzpomíná dnes vedoucí lékařka hemodialyzačního střediska Nemocnice Prachatice.
Do prachatické nemocnice nastoupila na interní oddělení. Když vedení nemocnice v roce 1994 zakládalo nové dialyzační středisko, dostala nabídku být u jeho zrodu – a už zůstala. „Tehdy jsme převzali devět pacientů z Českých Budějovic a měli pět dialyzačních lůžek. Dnes máme tři dialyzační sály, dvanáct lůžek a moderní technologie. Pacientům se zkrátila dojezdová vzdálenost, což je zásadní,“ vysvětluje.
Co dialýza vlastně znamená
Jedná se o metodu náhrady funkce vlastních ledvin, které nedokážou již očisťovat krev a zbavit tělo odpadních látek, a to pomocí přístroje (umělé ledviny). Krev se odvádí z těla pacienta mimotělním oběhem přes speciální filtr, polopropustnou membránu, kde se krev zbavuje odpadu, přebytečné vody. Zároveň se upravuje porucha elektrolytové a acidobasické rovnováhy. Přechod látek se děje pomocí difuse a konvekce. Difuse přes membránu se nazývá dialýza. Konvekce je pak splavování rozpuštěných látek spolu s rozpouštědlem, které přestupuje přes membránu filtrací. Krev koluje přes filtr (membránu) 4-5 hodin, po očištění se vrací krev zpět do tělního oběhu a pacient po odpojení od přístroje odjíždí sanitou domů, aby v týdnu si léčbu třikrát zopakoval. Dialýza slouží pro pacienty s akutním či chronickým selháním ledvin.
Vedle hemodialýzy existuje i peritoneální dialýza, kdy krev očišťuje tekutina zavedená do dutiny břišní přes pobřišnici. Někteří pacienti mají výměny během noci prováděné automatizovaným přístrojem, což umožňuje žít aktivněji a bez častého dojíždění.
Nejčastější příčinou selhání ledvin je podle Pauchové diabetická nefropatie, dále špatně léčený vysoký tlak, záněty močových cest či dědičná onemocnění. V posledních letech přibývá pacientů s postižením ledvin kvůli ateroskleróze.
„Ne zcela čerstvou novinkou je domácí hemodialýza. Princip je stejný, jen odpadá dojíždění na středisko. Hemodialýzu si pak pacient provádí sám, popřípadě blízká osoba, v určitých případech oslovujeme i agenturu, která zajistí léčbu specializovaným týmem, který je přítomen po celou dobu dialýzy. Dialýzy jsou ale častější, byť kratší,“ popisuje Eva Pauchová.
Dialýza však není konečnou možností. „Transplantace ledviny je obrovský dar. Pacient se může vrátit k plnohodnotnému životu včetně práce,“ zdůrazňuje lékařka prachatické nemocnice. Čekací doba je přitom různá – některým se vhodný orgán najde za půl roku, jiní čekají i dva roky.
Středisko dnes zajišťuje léčbu akutním a zhruba 45 chronickým pacientům a ročně provede okolo 6500 procedur. Kromě kvalitního přístrojového vybavení jsou podle Evy Pauchové klíčové i vztahy. „Pacienty vídáme třikrát týdně měsíce, roky. Vzniká mezi námi opravdu blízká vazba,,“ říká.
Hlavním poselstvím lékařky je podle ní jednoznačná výzva: „Prevence, prevence, prevence.“ Časné stadium onemocnění ledvin totiž nebolí, pacient ho tak nemusí ani rozpoznat. Včasné zachycení, následně léčba zejména u cukrovky nebo hypertenze, však může nemoc výrazně zpomalit a tím oddálit konečné selhání ledvin.
Doporučuje také dostatek tekutin, zdravý životní styl (kvalitní strava, spánek, aktivní pohyb), opatrnost při dlouhodobém užívání léků na bolest typu nesteroidních antiflogistik jako je ibuprofen, diclofenac. „A pár sklenek alkoholu? To nemohu doporučit,“ dodává s úsměvem.
V osobním životě relaxuje u knih, v přírodě se svým psem, v zahradě a nově i v roli babičky. „Emoce k této práci patří, ale člověk musí umět vypnout,“ říká.
Klára Skálová
Prachatický deník
Přidejte odpověď