Využila jsem pozvání a stala se na jeden den klientkou v soukromém domově seniorů Clementas v Hředlích. Ochutnala jsem zdejší kuchyni, zapojila se do programu a vyslechla si několik životních příběhů.
Byla jsem přidělena k aktivizační pracovnici Denise Nové, která má na starosti aktivity pro seniory. Její služba začínala v 7 hodin a končila v 15.30 hodin. Pracuje od pondělí do pátku. Denisa měla na starosti Horskou domácnost, kde žije 19 seniorů. V domově jsou totiž senioři rozděleni do domácností s různou kapacitou.
„Rozdělení domova pro seniory na menší domácnosti vytváří prostředí, které je pro klienty přehlednější a bezpečnější. V menší skupině se lidé lépe orientují, méně se stresují a snáz navazují vztahy s ostatními i s personálem,“ vysvětlila mi Denisa.
V dlouhé chodbě jsou dveře do jednolůžkových a dvoulůžkových pokojů a uprostřed společenská místnost s kuchyní a obývací stěnou s televizí, kde se všichni pomaličku scházeli. Jedna seniorka se okamžitě pustila do vybarvování omalovánek.
„Vždycky jim doma vytisknu nějaký obrázek, který se mi líbí. Kvůli tomu jsem si domů pořídila tiskárnu. Vybarvovat je baví. Pak si obrázky vystavíme,“ usmála se Denisa. Všichni dostali čaj, tak jsem ho také jednomu pánovi na invalidním křesle donesla.
„Dejte mi tam hodně cukru,“ hlásil. Podle Denisy rád sladí a jedna lžička je málo. Tak jsem mu čaj osladila dvěma lžičkami. Někteří dostali k čaji svoje léky, dvě zdravotní sestry dohlédly, aby je všichni spolkli.
Posilovna pro seniory
Pak jsme se přesunuli k výtahu a sjeli do jídelny. Bylo hezké pozorovat, jak si klienti vzájemně pomáhali. Ti, co chodili bez opory, třeba vezli klienta na invalidním křesle. V jídelně jsme se sešli s klienty z další domácnosti, pojmenované Lesní. „Když si někdo najde přátele v jiné domácnosti, nebráníme mu se přestěhovat, ale taktéž se mohou navzájem navštěvovat a pohybovat v rámci celého domova vevnitř i zvenčí,“ dodala Denisa.
Senioři měli k snídani krajíc chleba s pomazánkovým máslem, šunkou a červenou paprikou s čajem, kávou nebo slazeným nápojem. Jeden senior měl problém se sám najíst. Denisa se k němu posadila a pomáhala mu s podáváním stravy. Sedla jsem si ke stolu, kde byl manželský pár.
„Moc se nám tady líbí, chodíme na procházky do přírody. Jen nám tady chybí, že nečepují pivo. Tak mám aspoň nealkoholické ve skříni, vozí mi ho dcera,“ svěřil se muž. Místní kuchyni se ale velmi pochvaloval, protože má rád polévky a tady je prý vaří skvělé.
Po snídani jsme se vrátili jen na chviličku do společenské místnosti a v 9 hodin se přesouvali do tělocvičny. Jedna paní se moc těšila na cvičení, ale vzhledem k nevolnosti zůstala v pokoji, sanitka ji posléze odvezla do nemocnice. „Kam to jdeme?“ ptala se jiná.
„Do posilovny. Jako každý den,“ odpověděla jí Denisa. „A kdy bude snídaně?“ ptala se další. „Právě jste ji dojedla,“ řekla trpělivě Denisa. „U lidí s demencí je běžné, že si nepamatují, že právě jedli. Krátkodobá paměť u nich nefunguje spolehlivě, takže se informace o jídle jednoduše neuloží,“ vysvětlila mi Denisa.
V tělocvičně si každý vybral posilovací stroj, na kterém cvičil. Někdo se snažil házet balony do koše. Pobavila mě paní, která chodí s pomocí hůlky, jak si s ní pomáhala přihrát balon, jako kdyby hrála hokej. Snažil se i pán na invalidním křesle a balon mu podávala Denisa nebo seniorky. „Je pro ně důležité zůstat mobilní, a proto cvičíme každý den,“ vysvětlila Denisa.
Na posilovacích strojích se po chvilkách senioři střídali. Každému šlo něco jiného. Někdo měl slabší nohy, jiný ruce. Kromě jedné paní se všichni zapojili. Ta prý neměla svůj den.
Denisa nejenže zvedala balony, ale ještě všechny fotila mobilem. „Dáváme fotky na Facebook, aby rodina měla přehled, co tady celý den jejich rodinní příslušníci dělají,“ vysvětlila mi.
Po půl hodině cvičení jsme se vrátili do společenské místnosti. Denisa začala připravovat svačinu. Bylo na výběr ovoce. Jablka, banány, mandarinky nebo blumy. Denisa je očistila a nakrájela na plátky. Každému nabídla, co kdo chtěl. Někteří ho měli rozmixované.
V televizi běžely už od rána Babovřesky. Když film skončil, tak se Denisa zeptala, co by chtěli pustit dál. „Babovřesky!,“ hlásily seniorky. Tak šel film znovu. „Nejraději mají Babovřesky, Tři oříšky pro Popelku, Zlatovlásku nebo Anděl Páně. To tady běží pořád dokola,“ smála se Denisa.
Pečení štrúdlů
Mezitím se některé z dam odešly koupat se dvěma pečovatelkami, které denně sprchují čtyři klienty. „Já se sprchovala včera,“ řekla mi česká Brigitte Bardot, jak jí tady říkají. Má totiž iniciály BB. Její jméno je Božena, ale Denisa všechny oslovovala příjmením, což je v pravidlech domova. Jedna seniorka se opět vrátila k omalovánkám. Je vidět, že ji to moc baví.
Denisa začala chystat dopolední program, kterým bylo pečení štrúdlů. Každý senior, který to zvládl, dostal přidělenou nějakou práci. Dvě dámy loupaly jablka, třetí je strouhala. Další sypala mouku do mísy, jiná míchala tvaroh. A Denisa opět všechny fotila na Facebook.
Jenže už byl čas oběda, a tak se musely práce přerušit. Ve 12 hodin se opět všichni vydali do jídelny. Podávala se kmínová polévka s vejci a plněný paprikový lusk v rajčatové omáčce s houskovým knedlíkem. Dala jsem za pravdu pánovi, protože polévka byla vynikající. A stejně tak paprikový lusk v rajčatové omáčce.
„Až se domov naplní, budou na výběr dvě jídla. Máme tady také stravovací komisi a jednou za měsíc se mohou klienti vyjádřit, co jim chutnalo, nechutnalo, co by si přáli a hlasují. Například si odhlasovali krupicovou kaši, uhlířinu, což jsou bramborové noky se zelím a uzeným. Naopak se shodli, že už nechtějí tlačenku,“ vyprávěla Denisa.
Schránka důvěry
Cestou z oběda jsem si všimla na zdech v každém patře schránky důvěry. Byl u ní dotazník, kde klienti mohou anonymně vyplnit, co se jim líbí a co ne.
Po obědě byl polední klid. Tři seniorky zůstaly ve společenské místnosti a dívaly se společně na televizi, ostatní odpočívali ve svých pokojích. Za paní Boženou přišla návštěva, což rozplakalo jednu ze seniorek. „Také bych chtěla návštěvu,“ vzlykala. „Vždyť jste ji měla včera,“ uklidňovala ji Denisa.
Dcera paní Boženy přišla na pohovor se sociální pracovnicí, kdy si společně povídají, o tom, co se paní Boženě líbí a nelíbí, co je třeba zlepšit. „Bydlím v Praze, ale tímto směrem máme chalupu, tak se tady vždycky za maminkou zastavím,“ prozradila. Mohla tak sledovat, jak se paní Božena zapojila do pečení štrúdlů, v kterém se po poledním klidu pokračovalo.
A do domácnosti přišla nová klientka, která se všem představila a také se rovnou vrhla do přípravy štrúdlu. Do pečení se přišly zapojit i dvě dámy z jiné domácnosti. Ukázaly mi pěkný náramek z korálků, který si navlékly.
„Také jsme měli dnes odpoledne navlékat korálky, ale protože jsme nestihli dokončit štrúdly, tak budeme pokračovat v pečení,“ vysvětlila Denisa. Vzniklo šest nohavic, které při pečení krásně provoněly celý domov. Denisa je nakrájela a každý si vzal kousek ke kávě.
Jedna z dam z druhé domácnosti se mi svěřila, že se živila jako soudkyně a měla loveckého psa, který jí nedávno zemřel. Při vzpomínce na něj se rozplakala. Okamžitě se jí ale vrátil úsměv na tvář, když přišla majitelka domova s pejskem. Hned se s ním začala mazlit.
Zimomřivý pán
Všimla jsem si, že pán na invalidním vozíčku se vydal do svého pokoje. Nabídla jsem mu, že ho odvezu. Každý má na dveřích obrázek něčeho, co mu je blízké. Někdo tam má kočku, jiný motorku. Jakmile jsme vstoupili do bytu, začal pán lamentovat: „Proboha, je tady zima jako v márnici. Vždycky, když tady uklízí, tak mi otevřou okno. Můžete ho zavřít?“ požádal mě. Tak jsem okno zavřela.
„Je mi zima. Musím se obléct,“ prohlásil. Otevřela jsem mu skříň, kterou měl úhledně poskládanou. Vybral si mikinu, kterou jsem mu pomohla obléct. „Jste hodně hubený, měl byste víc jíst,“ řekla jsem mu. A zase se chtěl vrátit do společenské místnosti a postavit i s vozíkem vedle topení. Po chvilce vidím, jak se o topení opřel a usnul.
„U klientů s demencí se často mění vnímání teploty, takže i při 25 stupních mohou mít pocit chladu. S věkem se také zpomaluje krevní oběh a tělo hůř udržuje teplo, což vede k rychlejšímu prochladnutí. Chybí také podkožní tuk, který dříve fungoval jako přirozená izolace. Mozek navíc kvůli demenci zpracovává signály o teple a chladu jinak,“ vysvětlila mi Denisa.
Bylo půl třetí a podával se ovocný jogurt. „Obyčejně bychom šli ven na procházku, ale je mráz a bojíme se, aby někdo neuklouzl, tak jsme doma,“ sdělila mi Denisa. Seniorky si povídaly zážitky ze života a sledovaly tentokrát pohádku Anděl Páně. K večeři se podávala frankfurtská polévka s chlebem.
Clementas Hředle
V současné době je v domově 33 klientů a pracuje zde 35 zaměstnanců. Kapacita domova je ale 186 seniorů, takže jsou stále volná místa. Jedná se o soukromý domov, kde se platí 19 100 korun na měsíc. Plus rodina doplácí podle toho, zda je senior na jednolůžkovém nebo dvojlůžkovém pokoji a zda má zájem o další služby.
Celkem je zde 16 pokojů jednolůžkových a 85 dvoulůžkových, které jsou vybavené nábytkem a polohovacím lůžkem s antidekubitní matrací, vlastní koupelnou a WC. Pečují zde o klienty dospělé, zejména seniory s neurodegenerativními onemocněními, Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou nebo roztroušenou sklerózou či jiným typem demence, ale také o klienty s hendikepy v důsledku závislosti na návykových látkách či alkoholu.
V domově se starají též o klienty po cévních mozkových příhodách nebo s omezenou mobilitou, včetně těch, kteří jsou trvale upoutáni na lůžko. Nabízí i denní stacionář nebo odlehčovací službu. Pracuje zde 24/7 zdravotnický a pečovatelský personál. Lékař, stomatolog a psychiatr pravidelně dochází.
Domov vznikl v budově, která byla postavena v roce 1977 jako nemocnice pro případ třetí světové jaderné války. Nikdy v ní nebyl žádný pacient ani lékaři, pouze správci. V roce 2017 ji ve zchátralém stavu zakoupila za 25 milionů korun společnost Clementas, která budovu zrekonstruovala. Investice byla odhadnuta na 465 milionů korun. Jde o pátou otevřenou pobočku společnosti Clementas. Jsou provozována stejná zařízení v Mlékovicích, v Kolíně, v Janovicích a ve Vizovicích a momentálně jsou budovány další tři domovy se zvláštním režimem.
Jana Hájíčková
Berounský deník
Přidejte odpověď