Když se Michálek narodil, měl jen několik set gramů. Na svět totiž přišel předčasně ve 29. týdnu. To samo o sobě nemusí s ohledem na dnešní úroveň neonatologie pro dítě do budoucna nic znamenat. Krátce po narození však prodělal těžkou infekci a sepsi, po nichž došlo k vážnému poškození jeho mozku. Lékaři nevěřili, že přežije do dalšího dne.
Život dnes osmiletého Michálka je plný náročných zkoušek, bolestí a častých hospitalizací. Od narození se potýká s řadou vážných diagnóz, mezi které patří dětská mozková obrna (DMO), těžká epilepsie, mentální retardace, spastická kvadruparéza (nejzávažnější forma DMO postihující všechny končetiny, trup a často i svaly obličeje, pozn. red.). Kvůli oslabeným plícím je navíc na kyslíkové podpoře.
Zároveň má velmi křehkou imunitu, kvůli čemuž byl minulý rok po prodělané chřipce uveden do umělého spánku a málem přišel o život.
Jak řekla Deníku jeho maminka Kateřina Kuchaříková, doktoři mu už mnohokrát dávali jen minimální naději na přežití. Dnes se může posouvat kupředu jen díky speciálním terapiím, které ho doslova drží při životě.
Nyní však hrozí, že další už si rodina nebude moci dovolit.
Zlepšuje se i díky delfínům
Michálek vyžaduje 24hodinovou péči své maminky Kateřiny, která s ním každý den cvičí a vozí ho na terapie. Každý Michálkův pokrok, zvednutí hlavičky, každý jeho pozdrav. To je pro rodinu důkazem jeho síly v boji s těžkou nemocí.
„Každý posun vpřed je vydřený cvičením, bolestí, vytrvalostí a nesmírným úsilím, které denně Michálek vynakládá. Každý jeho úsměv, pohyb a nádech je malý zázrak, který potvrzuje, že jeho vůle žít je silnější než všechny překážky,“ hovoří o svém chlapci maminka.
Největší zásluhu na jeho pokrocích mají hlavně rehabilitace a specializované terapie, které aktivují jeho mozek, podporují pohyb a snižují spasticitu (ztuhlost, pozn. red.) svalů.
Michálkova maminka hovoří hlavně o energoterapii BrainTapping (stimulace světlem a zvukem navozující hlubokou relaxaci, pozn. red.), léčbě kmenovými buňkami, delfinoterapii a pobytech u moře, které posilují schopnost dýchání.
Žádná léčba = rychlé zhoršení
S intenzivními terapiemi dělá Michálek v rámci svých možností dle rodičů velké pokroky.
„Díky každodenní péči, intenzivní rehabilitaci a také delfinoterapii má dnes uvolněnější ručičky, lépe vnímá, dokáže s pomocí sedět a udržet hlavičku i dvacet vteřin,“ říká Michálkova maminka Kateřina.
Rodina doufá, že jednoho dne začne chlapec i chodit. K tomu však potřebuje v terapiích pokračovat a dopřát si současně rehabilitace, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, nebo je pojišťovny hradí jen omezeně.
Z tohoto důvodu založili rodiče hendikepovaného chlapce sbírku (https://donio.cz/pomozme-bojovnikovi-michalkovi-vykrocit-k-prvnimu-krucku), která jim pomůže v léčbě pokračovat.
„Přerušení léčby by znamenalo rychlé zhoršení stavu, ztrátu dosažených pokroků a návrat vážných komplikací. Některé schopnosti by už nemusely být obnovitelné a takovou zátěž by jeho tělo nemuselo zvládnout,“ pokračuje Michálkova maminka.
Stejně tak se to má s léky, vitamíny a speciální výživou. Bez nich by prý jeho křehké tělo nemělo sílu v každodenním boji pokračovat.
I děti jako on mají právo žít
Bez podpory veřejnosti nenachází rodina v tuto chvíli způsob, jak potřebné terapie uhradit. Michálkův tatínek pracuje, aby rodinu uživil, maminka o Michálka nepřetržitě pečuje. Jak se navíc rodiče i lékaři shodují, bez terapií může být jeho život v ohrožení.
„Dovolte nám připomenout, že i děti jako náš Michálek mají právo žít. Tu šanci jim mohou dát právě lidé kolem nich. Náš příběh je jedním z mnoha, o kterých se často nemluví, a právě proto je důležité, aby byl slyšet,“ říká ve sbírce Michálkova maminka.
Nejen její chlapec, ale i ona někdy stojí na hranici svých sil. Především ve chvíli, kdy na ni dolehnou emoce, vyčerpání a strach o budoucnost svého dítěte.
V tu chvíli se ptá sama sebe, proč právě Michálka postihlo takové neštěstí. I přesto ale každý den znovu vstane, protože on její pomoc potřebuje.
„Každý nový pohyb, klidnější den bez záchvatů, každý úsměv, to jsou okamžiky, které nám dávají sílu jít dál, nevzdat se a věřit, že lepší dny přijdou,“ přejí si pro svého chlapečka rodiče.
Do sbírky lze přispět libovolnou částkou. Pokud by se vybralo více peněz, rodina je použije i na přestěhování se do většího bytu a na financování jeho bezbariérové úpravy. Dosavadní bydlení je pro ně s tak těžce hendikepovaným dítětem nevyhovující.
Kateřina Kofroňová
Deník.cz
Přidejte odpověď