Zdravé děti, co víc si přát? Ne každý má ale takové štěstí. Paní Žaneta z Blanenska se s manželem starají o dva syny, kteří trpí autismem. Chodí do speciální školy a rodiče je musí stále vozit k řadě lékařů. Podle slov maminky je jich auto na rozpadnutí a nové si nemohou dovolit. S žádostí o příspěvek nebyli prý úspěšní. Oslovili proto veřejnost s dobročinnou sbírkou na portálu Donio.
„Pokud se vybere menší částka a auto si nebudeme moci koupit, tak všechny peníze vložíme do opravy našeho starého auta, abychom mohli jezdit aspoň na menší vzdálenosti. Pokud se vybere víc, tak pořídíme invalidní vozík pro staršího syna, který bohužel neujde větší vzdálenost a pojišťovna nám ho zamítla, protože chodí. Samozřejmě bychom ho použili jen v nezbytné situaci,“ uvedla v žádosti o pomoc žena.
Obě děti se podle jejích slov narodily zdravé. Komplikace se dostavily až po několika letech. Starší, nyní patnáctiletý syn, má těžkou mentální retardaci, dětský autismus a těžkou psychickou poruchu. Jeho pětiletý bratr pak trpí středně těžkou mentální retardací, dětským autismem a orální dyspraxií. „Starší syn se kolem čtvrtého roku začal chovat jinak, než jeho vrstevníci. Neustále křičel, nemluvil a hlavně mi vůbec nerozuměl. Moje první cesta vedla k obvodní lékařce, která nás poslala na neurologii, kde se moje pochybnosti potvrdily. Následovalo kolečko vyšetření u klinického psychologa, psychiatra a dalších specialistů, kteří potvrdili dětský autismus,“ popsala synovy potíže maminka.
Později nastoupil do Základní školy speciální v Blansku, kde mu velmi pomohli jak s mluvením, tak i s chováním. „S manželem jsme po devíti letech přemýšleli nad druhým miminkem, ale hrozně jsme se báli, aby nemělo stejný problém. Přesto jsme se rozhodli to zkusit, ale kolem třetího roku nastala úplně stejná situace. Oba jsou to úžasní kluci, a my je milujeme takové, jací jsou. Snažíme se pro ně udělat vše, co je v našich silách,“ dodala žena.
Starší syn i kvůli značnému množství léků, které denně užívá, váží sto čtyřicet kilogramů. Jeho hlavním problémem je agrese vůči sobě i okolí. Bije se do hlavy a hrudi pěstmi, kouše se do ruky, píchá si prst do krku. „Agresivní je i vůči nám, rodičům a lidem v okolí. Bojí se zvuků, dětského pláče a velkého množství lidí. Proto nemůžeme jezdit hromadnou dopravou. Jeho mladší bráška je zase hodně přecitlivělý a bojí se všeho neznámého, i když je to jen třeba plyšová hračka. Navíc nemá kousací reflex a jídlo mu musím mixovat úplně do hladka. Krmím ho kojeneckou lahví s velkou dírkou v dudlíku. Bojí se vysokých tónů, nemá rád hluk,“ zmínila další komplikace při výchově synů jejich maminka.
Jedenáct dárců se zapojilo do sbírky
Do veřejné sbírky, která končí za měsíc a půl, se zatím zapojilo jedenáct dárců. Přispěli částkou necelých pět tisíc korun. „Za každou sbírkou na Donio stojí pravdivý příběh. A také konkrétní člověk z našeho týmu, který jej osobně prověřuje. Tato sbírka byla spuštěna až po pečlivé kontrole člena týmu Donio. Každou žádost posuzujeme individuálně a bez doložených dokumentů sbírku nezveřejníme. Po skončení sbírky ověřujeme, že pomoc opravdu dorazila – kontrolujeme i účtenky a faktury,“ uvedli zástupci portálu pod zveřejněnou sbírkou.
Veřejnou sbírku najdou lidé na webu donio.cz: https://donio.cz/auto-pro-me-dva-postizene-synky?utm_source=copylink&utm_medium=socialshare&utm_campaign=share_button&utm_content=3dac3a32-d0dd-4dd8-
Jan Charvát
Blanenský deník
Přidejte odpověď