Kapitola 8. – ÚŘEDNÍ TAJEMSTVÍ
Petr Weems panu Johnu Jennetovi
Oddělení tajných služeb v ministerstvu vnitra
Soukromé a důvěrné.
Vila v Dartfordu 24. února 1817
Vážený pane. Jak si vám dovoluji oznámit, nehrozí žádné nebezpečí, že bych musel opustit místo komorníka v domácnosti pana Bowmora dřív, než dokončím důvěrný úkol, kterým jsem byl pověřen. Paní Bowmorová a její dcera se sice snažily přemluvit pana Bowmora, aby starému sluhovi odpustil a přijal ho zpátky do služeb, ale bezvýsledně. Ten starý muž, jak se zdá, upozorňoval za své dlouhé a věrné služby svého pána, že mu jeho politické názory mohou způsobit nepříjemnosti. Pan Bowmore rozhodně odmítl prominout sluhovi otevřenost, s jakou s ním hovořil. Zůstávám proto i nadále na jeho místě a nikdo nemá ani nejmenší tušení o mém skutečném poslání v domě.
Můj zápisník neobsahuje žádné poznámky z minulého týdne hlavně v důsledku návštěv jistého pana Percy Linwooda, které poněkud narušily obvyklý domácí pořádek. Důvodem návštěv toho gentlemana (s nimiž se on sám nijak netají) je, že se dvoří slečně Bowmorové. Zda jde o osobnost politicky zajímavou, to musím teprve zjistit. Soudě podle vnějších známek, chová se sice k panu Bowmorovi naprosto uctivě, ale zřejmě nevyhledává s budoucím tchánem bližší osobní styk. Pan Bowmore si to uvědomuje a mrzí ho to. Je ve špatné náladě a pro tentokrát si ponechává své názory pro sebe. Minulý den se v rodině o panu Linwoodovi dlouho hovořilo, ale tato věc nemá úřední význam. Kdyby rodinná porada vedla k nějakému výsledku, neopomenu Vám sdělit nezbytné podrobnosti.
3.března — Rodinná porada měla následek.
Při příští návštěvě pana Linwooda s ním slečna Charlotta dlouho mluvila o jeho chování k otci. Scházejí se obvykle ve skleníku. Odstranil sem jednu skleněnou tabulku z okna na zadní stěně a mohu vyslechnout všechno, o čem se tam hovoří. Dáma vytýkala svému milenci, že se dal poštvat proti jejímu otci nějakým pomlouvačem. Mluvila stále podrážděněji a nakonec bez obalu vyslovila jméno domnělého nactiutrhače. Měl prý jím být dokonce kapitán Bervie, syn soudce Bervieho z Manor Housu. Pan Linwood se bránil chabě. Opakoval jen, že se slečna mýlí. Nechtěla to připustit a skončilo to tak, že mu pohrozila rozchodem, a to těmito slovy: „Máte nedůvěru k otci a nechcete mi prozradit proč. Nemusíte se obtěžovat dalšími návštěvami.“
Spor skončil, jak se dalo čekat. Pan Linwood má tu dívku příliš rád, než aby jí odporoval nebo aby se jí vzdal. Projevil ochotu splnit všechny podmínky, které mu uloží, jen jestli mu opět věnuje přízeň. Za půl hodiny se už pan Percy procházel s panem Bowmorem po zahradě a vyslovil přání, aby se s ním směl poradit o parlamentní petici ohledně nějakých peněz, které příslušely jeho otci. Okolnosti minedovolily bezpečně vyslechnout celý průběh rozhovoru. Mohu jen sdělit, že v důsledku zmíněné porady doprovodil pan Linwood pana Bowmora týž večer do schůze místního klubu v Hampdenu. Odměny se mu dostalo, jak jsem mohl zjistit, hned příští den. Směl navléci na zahradě prsten slečně Charlottě a směl ji potom k svému potěšení políbit! Pokud jde o události v Hampdenu, odkazuji na našeho zvláštního důvěrníka, který tam vystupuje jako jeden z členů klubu.
10.března — Žádná zpráva až na to, že styky mezi panem Bowmorem a panem Linwoodem jsou stále důvěrnější a že spolu znovu navštívili hampdenský klub. Také milostná záležitost mladého gentlemana úspěšně pokračuje. Zaznamenávám tuto bezvýznamnou věc proto, že se chci zmínit o slečně Charlottě. Na nedávné vyjížďce na koni potkala starého soudce Bervieho a dověděla se od něj, že se nečekaně vrátil z ciziny jeho syn kapitán. Podle toho, co jsem zaslechl u večeře, hádám, že se soudce dověděl o návštěvách pana Linwooda v revolučním klubu, že to napsal synovi a že se pan kapitán vrátil, aby využil svého vlivu na pana Linwooda proti vlivu pana Bowmora — jestli se mu to podaří. Slečna Charlotta zuří při pomyšlení, že si kapitán dovoluje zasahovat do rodinných záležitostí. Ta dobrá duše! Upřímně věří, že její otec je největším státníkem v Anglii. Alespoň vidíte, čeho je schopna příliš poslušná dcera!
17.března — Jelikož jste nepochybně zaměstnán vážnějšími záležitostmi, ušlo patrně Vaší pozornosti, že nároky pana Linwooda byly předloženy v Dolní sněmovně a odročeny s tím, že budou projednány za šest měsíců. Když hrozí revoluce, má parlament důležitější starosti, než se zabývat soukromými požadavky. Byl prostě nerozum takovou žádost vůbec podávat.
Ale pan Linwood a pan Bowmore se na to dívají jinak. Oba jsou pohněváni, zvláště pan Bowmore. Rozhodl se svolat mimořádnou schůzi hampdenského klubu, aby projednala křivdu, která se děje jeho příteli. A přemluvil pana Linwooda, aby se dal zapsat mezi kandidáty a ucházel se o členství společnosti. Pan kapitán Bervie se snažil zasáhnout osobně i písemně, ale byl odmrštěn. Nejen slečna Charlotta, ale i ta mírná dáma, její matka, je dotčena kapitánovou zřejmou nedůvěrou k panu Bowmorovi a jeho klubu. Pan Linwood dal kapitánovi vědět, že už nechce od něho slyšet ani číst jediné slovo snižující pana Bowmora. Slečna Charlotta je vděčná za tento důkaz příchylnosti pana Percyho k jejímu otci. Ženy v kuchyni si povídaly, že prý svolila, aby byl stanoven den svatby.
26.března — Od poslední mé zprávy uplynula delší doba než obvykle.
Přemýšlel jsem o celém případu a dospěl jsem k názoru, že bude nejlépe rozhodnout jednou provždy otázku, jestli pan Bowmore je nebo není tajný agent klubu francouzských revolucionářů. Napsal jsem vlastnoručně do našeho informačního střediska v Paříži. Jak správně podotýkáte, je ten pán sám o sobě domýšlivý blázen a mohl by nám způsobit vážnější starosti jen jako nástroj v rukou jiných osob. Čekal jsem na odpověď z Paříže několik dní a dověděl jsem se, že sice pan Bowmore nabídl služby francouzskému klubu, ale nabídka byla s díkem zamítnuta. Buď si Francouzi obstarali příslušné informace, nebo znali povahu pana Bowmora, už když dostali jeho přípis.
Zbývá vyřešit už jen druhou otázku, totiž učinit přítrž jeho nabubřelé výmluvnosti, která má nepochybně vliv na několik tisíc nevědomých posluchačů tím, že ho pošleme za mříže. Jestli správně chápu Vaše poslední instrukce, hlavní důvod odkladu souvisí s osobností pana Linwooda. Vyjadřoval se také on slovem nebo písmem o vládě v pobuřujícím duchu? Je žádoucí uvěznit ho společně s panem Bowmorem?
Jako odpověď na tuto otázku přikládám stenografické záznamy kolegy pověřeného sledováním událostí v hampdenském klubu.
Záznam číslo jedna obsahuje řeč pana Linwooda v debatě o tom, jak přimět vládu, aby se zabývala jeho pohledávkou. Posuzujeme-li ji jako řečnický výkon, je to žalostná slátanina. Posuzujeme-li ji jako pobuřování, vyrovná se nejjízlivějším výrokům samotného pana Bowmora.
Záznam číslo dvě pojednává o dnešní mimořádné dopolední schůzi klubu. Předmětem rozpravy je usnesení parlamentu, kterým se podle přání vlády ruší zákon Habeas corpus. Ze záznamu vyrozumíte, že má být na den 2.dubna svoláno veřejné shromáždění lidu „na podporu britských svobod“ na jednom poli v okolí Dartfordu. Dále, že londýnské politické společnosti mají následujícího dne přijmout delegaci hampdenského klubu, že doprovodí pana Bowmora k Westminster Hallu, kde si chce vynutit slyšení v Dolní sněmovně. A konečně se dozvíte, že jedním z těch, kdo podporovali konečnou rezoluci předloženou klubu — v níž se mimo jiné uvádí, že je nutno parlament zastrašit, selžou-li ostatní prostředky — je sám pan Percy Linwood.
Zjistil jsem dále, že slečna Charlotta byla přítomna mezi „dámami na galerii“, kterým bylo dovoleno sledovat debatu, a že se provdá za pana Linwooda sedmého dubna. Tyto okolnosti svědčí podle mého názoru o tom, jaké nehorázné pošetilosti se pan Linwood dopustil. Pan Bowmore ovšem prohlašuje, že se mu „vládní přisluhovači neodváží zkřivit ani vlas na hlavě“. Slečna Charlotta věří panu Bowmorovi a pan Linwood věří slečně Charlottě.
Sdělil jsem shora uvedené podrobnosti a mám nyní čest čekat na Vaše konečné instrukce.
31.března — Obdržel jsem Vaše příkazy včera v poledne.
O dvě hodiny později jsem si vyžádal volno a vykonal jsem soukromou návštěvu u soudce Bervieho. Paruku a ostatní potřeby pro převlek jsem měl v kapsách zimníku. Opuštěný lom na kámen mi posloužil jako výborná šatna pro potřebné změny zevnějšku, nežli jsem navštívil soudce a než jsem se vrátil do vily jako komorník.
Po příchodu do Manor Housu jsem dal doručit panu soudci Váš důvěrný dopis do kanceláře a poté jsem s ním měl rozhovor, při kterém jsem náležitou formou přednesl své informace. Když jsem ho požádal o vydání zatykače na pana Bowmora a na pana Linwooda, odešel z místnosti, aby uvažoval o mé žádosti. Nebýt Vašeho dopisu, obrátil by se ve věci zatykače na pana Linwooda, jak jsem pevně přesvědčen, přímo na ministra vnitra. Ale za stávajících okolností neměl jinou volbu než konat svou povinnost. Ale i tak to udělal s výhradami. Snažil se zatčení oddálit a odmítl z čistě formálních důvodů uvést na zatýkacích listech dřívější datum než 2.dubna. Namítl jsem, že se ten den má konat veřejné shromáždění na poli u Dartfordu a že zatčení pana Bowmora a pana Linwooda o den nebo dva dříve by znemožnilo schůzi, protože by chyběli hlavní řečníci. Soudcova odpověď nebyla příliš zdvořilá. „Jednám podle vlastního uvážení, pane. Na shledanou.“
Když jsem opouštěl dům, zpozoroval jsem v předsíni v koutě tři osoby, které podle všeho se zájmem sledovaly můj odchod. Ve dvou z nich jsem poznal kapitána Bervieho a majora Muche, oba přátele pana Linwooda. Třetí osobou byla dáma, a podle pozdějšího zjištění to byla kapitánova sestra. Nemám nejmenší pochybnost, že se oba páni snaží dostat pana Linwooda z nepříjemné situace. Pokud jde o slečnu Berviovou, vím jen, že byla určitě ve společnosti majora a kapitána a že je patrně do věci zasvěcena.
Zítra večer (dne 1.dubna) se má sejít zvláštní schůze klubu, aby projednala poslední přípravy k veřejnému táboru lidu dne 2.dubna. Kdyby byly moje zatykače datovány prvního, mohl bych klidně zadržet pana Bowmora a Linwooda po návratu z klubu. Zpráva o tom by se včas rozšířila a zmařila by manifestaci.
Za daných okolností (leda bych dostal rozkaz od Vás) musím sám rozhodnout, mám-li provést zatčení před shromážděním nebo až po něm.
V každém případě se můžete spolehnout, že záležitost bude vyřízena (jak si to přeje vláda) v naprosté tajnosti. Váš dopis soudci Berviemu obsahující příkaz ministra vnitra, že nesmí prozradit nikomu ve svém okolí (ani svému zástupci), že jsem požádal o zatykače, udělal na starého pána dojem. Jestli se odváží svěřit někomu úřední tajemství — a zjistím-li to, bude to pro něj znamenat propuštění z vládních služeb. Věřím, že ani necekne. Je dost bystrý, aby pochopil, že pan Bowmore a pan Linwood (které by jinak radikální noviny mohly vylíčit jako mučedníky) musí prostě zmizet. Je to opravdu neocenitelná pomoc pro vládu, tohle zrušení zákona Habeas corpus!
Promiňte mi, že se pouštím do politických úvah, — ale teď, kdy se moje práce blíží ke konci, jsem ve znamenité náladě. Současně lituju slečnu Charlottu. Je tak šťastná, a vůbec netuší, jaká pohroma se jí vznáší nad hlavou. Je to na mou duši kruté dívat se, jak vedou pár dní před svatbou ženicha do chládku.
Zprávu o zatčení Vám podám osobně. Budu mít dost času stihnout odpolední dostavník do Londýna. Buďte si jist, že až do 2.dubna nepustím oba pány z očí. Zvláště pana Bowmora. Kdyby dostal nejmenší podezření, že mu hrozí nebezpečí, byl by schopen pláchnout na vlastní pěst a ponechat pana Linwooda jeho osudu. Zůstávám v úctě Váš oddaný a pokorný služebník
Petr Weems.
překlad a úprava: Nikola Valerová
Přidejte odpověď