Martin Pavlák ze Šumperka má 11letého syna. Když byly chlapci dva roky, začal jeho táta naplno bojovat s roztroušenou sklerózou. Trávil dny v nemocnici a jeho manželství se rozpadlo. Syna tehdy přestal vídat. Neskutečně trpěl. Díky štědrosti dárců už jednou získal možnost, jak s ním být. Nyní mu Češi pomáhají podruhé.
Když u Martina Pavláka ze Šumperka, který se dříve věnoval řemeslu truhlář-stolař, propukla naplno roztroušená skleróza, začal trávit své dny v nemocnici. Brzy na to se muži, který se narodil v Trnavě v tehdejším Československu, rozpadlo manželství a prakticky přestal vídat svého jediného syna Martínka. Chlapci byly tehdy teprve dva roky.
O třiačtyřicetiletého muže dnes pečuje nová partnerka, díky které podle svých slov cítí, že opět žije. Největším přáním však vždy bylo: moci se naplno vídat se svým synem.
S pomocí nové partnerky proto založil minulý rok sbírku na Donio, ve které se podařilo vybrat 378 168 korun na pořízení speciálně upraveného automobilu s hydraulickou plošinou pro nástup s elektrickým vozíkem. Bez něj se k synovi nemohl dostat.
„Moc všem děkuji. Nikdy vám to nezapomenu. Za týden si jedu pro syna a hned na to spolu pojedeme na týden na chalupu. Splnil se mi sen,“ poděkoval Martin minulý rok po vybrání cílové částky dárcům.
Díky upravenému autu mohl být se synem
Nový automobil Martinovi umožnil cestovat na delší vzdálenosti a trávit se synem čas, který jim nemoc a odloučení dlouho komplikovaly.
„Užili jsme si Martínkem skvělou dovolenou plnou výletů a zážitků. Oba jsme byli nesmírně šťastní a moc jsme si to užívali,“ popsal Martin zážitky, na které tak dlouho čekal a které mu nemoc předtím neumožňovala prožívat.
Silné pro něj byly i každodenní okamžiky, které jiní rodiče často považují za samozřejmost. Martinův syn se totiž snažil tátovi pomáhat a přirozeně se zapojoval do péče o něj.
„Byl jsem na něj hrdý. Pomáhal mě krmit, venku mě zakrýval dekou a tulil se ke mně. Bylo to něco neskutečného, co spolu nezažíváme často, protože nás jinak dělí velká dálka,“ přiblížil Martin Deníku radostné okamžiky.
Porouchal se vozík i automobil
Po čase se však Martin dostal do další složité situace. Jeho speciální elektrický vozík, který ovládá hlavou, přestal fungovat. Bez něj však přichází o svou samostatnost. „Hlavou ovládaný vozík je pro mě jediným způsobem, jak se pohybovat. Bez něj jsem doslova úplně bezmocný,“ vysvětlil.
Hlava je totiž jedinou částí těla, kterou může Martin ovládat. Zbytek těla je ochrnutý. Speciální vozík mu pak umožňuje nejen pohyb, ale také kontakt s okolím a větší míru samostatnosti.
Zakoupení nového zařízení však vyžaduje vysoký finanční doplatek, který si ve své situaci nemůže dovolit. Další problém přišel s upraveným automobilem, který si pořídil díky předchozí sbírce. Vůz se nedávno porouchal a je nepojízdný.
„Je to jediný prostředek, kterým se dostanu k lékaři. Bez něj nemůžu vyřídit běžné věci, ani se dostat za synem. Kontakt s ním je pro mě nesmírně důležitý. Znamená pro mě všechno,“ řekl Martin.
Do oprav automobilu už vložil své poslední úspory. Další nezbytné opravy však přesahovaly jeho finanční možnosti. Po dlouhém zvažování se proto v září 2026 rozhodl požádat veřejnost o pomoc znovu. Opět si vybral dobročinnou platformu Donio (https://donio.cz/pomoc-s-el-vozikem-s-hlavovym-ovladanim-a-s-opravou-auta).
123 dárců mu pomohlo znovu získat naději
Na jeho výzvu lidé zareagovali během několika dní. Za necelé dva týdny přispělo do sbírky 123 dárců, kteří dali dohromady cílovou sumu téměř 90 tisíc korun.
Potřebné peníze se sice vybraly, ale sbírka stále běží. Náklady totiž narůstají rychleji než příjmy Martinovy rodiny. Předpokládá se proto, že finální počet dárců ještě vzroste.
Doma se o Martina stará jeho partnerka, která zajišťuje veškerou péči o něj včetně převlékání, krmení a osobní hygieny. Jak už bylo výše uvedeno, Martin dokáže hýbat jen hlavou. I přes veškeré těžkosti se však s partnerkou snaží pomáhat i dalším lidem.
„Pravidelně darujeme nadaci Pontis zdravotnické potřeby, které už nevyužijeme, pomáháme s odvozem vozíčkářů naším upraveným autem (když ještě fungovalo; pozn. red.) a na Vánoce pořizujeme nocleženky pro lidi bez domova prostřednictvím charity,“ hovoří Martin o vlastní angažovanosti v oblasti podpory ostatních lidí.
Martin je sice vězněm ve vlastním nehybném těle, ale svými činy se snaží o to, aby nebyl pro okolí tíhou a mohl také rozdávat radost a naději. Všem nemocným lidem v závěru vzkázal, že na každého může i v těch nejtemnějších dnech zasvítit světlo.
„Když jsme na dně, zdrcení a máme pocit, že už nic dobrého nepřijde, stále se může stát zázrak. Mě se stal. Našel jsem svoje štěstí v lásce. Díky své partnerce každý den zapomínám na bolest, strach i boj s nemocí. Je moje světlo, opora, moje štěstí. S ní se cítím jako člověk, ne jako pacient,“ poděkoval své partnerce, která o něj s láskou pečuje i ve chvílích, kdy sama padá únavou.
Roztroušená skleróza
Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé postižení centrálního nervového systému (mozek a mícha; pozn. red.). Jde o poruchu imunitního systému, který zaměří činnost proti vlastnímu tělu.
Propuká obvykle mezi 20. a 40. rokem života bez předchozích souvislostí.
Způsobuje postupné ochabování svalstva. Projevem je takzvaná ataka – náhlé zhoršení nervových funkcí (například oční onemocnění, zhoršení řeči, motoriky či chůze, svalové spasmy aj.).
Dostupná léčba dokáže chorobný proces zpomalit, nikoli vyléčit. Je třeba ji poskytnout včas, protože zhoršení, které nemoc způsobí, může být nenávratné. Zdroj: Domov sv. Josefa
Kateřina Kofroňová
Deník.cz
Přidejte odpověď