Nejmladší obyvatel domova seniorů v Čechticích je teprve sedmapadesátiletý Josef Kverek. V 80. letech byl přeborníkem ve vzpírání. Jak se tento vrcholový sportovec stal invalidním důchodcem? O tom vypráví v pořadu České televize Reportéři. /ilustrační foto: Paul Moore / Photoxpress/
Muž, který se v roce 1981 stal mistrem ČSSR ve vzpíraní, ve střední váze. Chemie mu zničila zdraví. Taky proto o době nekontrolovaného dopování jako jeden z mála vrcholových sportovců otevřeně vypráví.
A kolik jste nejvíc zdvihl v životě?
Josef KVEREK, bývalý vzpěrač:
Nejvíc jsem zdvihl 200 kilo a to bylo v nadhozu. A v trhu 150. 155.
na bývalého vrcholového vzpěrače Josefa Kverka jsem přišel tak, že mě asi před půl rokem začal bombardovat e-maily, které se týkaly zneužívání dopingu našimi i zahraničními sportovci. Byla to prostě smršť, trochu bez ladu a skladu. Zjistil jsem, že touto osvětou zásobuje Josef Kverek skoro všechny mé kolegy, úřady i vládu. Zajímalo mě, co je ten člověk vlastně zač.
Už 9 let žije sedmapadesátiletý invalida Josef Kverek v domě s pečovatelskou službou v Čechticích u Benešova. Je mezi babičkami nejmladší. Zdraví mu nedovoluje nikam vyjíždět. Nikdo jej nenavštěvuje.
osoba:
Ale vy jste myslel, že berete vitaminy, ne?
Josef KVEREK, bývalý vzpěrač:
Vitaminy, no. To nám říkali takhle,
Začínal jsem jako boxer, protože tatínek u toho boxu taky byl, trénoval jako kantor.
Kde došlo k tomu zlomu, že jste nechal boxu a začal se věnovat vzpírání?
Josef KVEREK,
No, do Bulharska jsme jezdívali každej rok, když jsem takhle trénoval běhání po pláži, tam jsem právě viděl bulharský vzpěrače, jak trénují na pláži.Josef
Tam jsem začal vzpírat, no.
Počátkem 80. let minulého století zažívá Josef Kverek, zpětně viděno, nejšťastnější roky života.
Josef KVEREK,
Začalo to tím, že jsem začal postupně mít větší žízeň, hruběl mi hlas, čím víc jsem pil, tak mi zase stoupala váha, jo. A začal mi, začal mi jít i ten výkon, co jsem minule dělal s námahou, tak už to šlo daleko líp a snáz.
Přestože oficiálně nebyl profesionálem, bral socialistický sportovec 9 tisíc měsíčně. Což byl čtyřnásobek průměrného platu. Jídlo skoro zadarmo, byt za pakatel, dovolená v Bulharsku. Teprve po svatbě Josef Kverek zjišťuje, že mu k úplnému štěstí něco schází.
Jaroslav ZVĚŘINA, sexuolog:
Já myslím, že tak kolem toho 80. roku, kontaktovali nás tehdy jako možnost, že bychom těm sportovcům, kterým oni dávají vysoké dávky anabolik, že bychom jim vyšetřovali jednak teda sexuální potenci, a jednak plodnost. Ale ta spolupráce se pak nerealizovala. No, já mám dojem, že v tý době už to začlo být tak trošku jako kriminální záležitost.
Josef KVEREK,
Na tu plodnost jsem byl v Sokolově. Nejdříve jsem dával sperma, a pak mně řekli, že právě nemám právě, že mám mrtvý spermie z důsledku právě používání anabolik.
Jaroslav NEKOLA, bývalý ředitel českého antidopingového výboru:
Bral určité léky, na kterých bylo označení, že jde o anabolické steroidy. To je jedna, jedna záležitost. Jinak v té době to v podstatě nebylo pod kontrolou takovou, že by byly známy záznamy o tom, kdo kolik a co bral. To skutečně byla velice divoká atmosféra.
Josef KVEREK,
Jsme dostali ještě nějakou tabletku, která nás nějak rozpumpovala. Přesně tak, jak to dělaj třeba ty Rusáci. Oni přijdou, čapnou, a tu psychiku maj tak výbornou, že on řekne třeba na Velké ceně Bohumína, dívej se, já jdu na světovej rekord. A taky že ho udělal.
Jaroslav NEKOLA,
Já si myslím, že za doby sportování pana Kverka tam ani lékaři do toho nezasahovali. To bylo výrazně v rukou trenérů. A jejich určité praktické zkušenosti,kterou nabyli třeba tím, že na závodech zjišťovali, co kdo ze soupeřů užívá.
Proč jste toho nenechal?
Josef KVEREK,
No, nenechal jsem toho z jednoho prostého důvodu. Protože tady se ukázala praxe, že pokud trenér, trenérovi závodník odmítl brát jakoby ty vitamíny, no, tak řeknou, tak si běžte, my vás teda nepotřebujeme, a zajistíme práci, kterou, kde vás nikde, kde vás nikde nevemou.
Do poloviny 80. let bylo protizákonné užívání anabolických steroidů morálním a právním problémem trenérů a sportovců. Od roku 1985 řídí dopování českých vrcholových sportovců komunistický stát. Tomuto stále ještě tabuizovanému tématu se před 9 lety do hloubky věnovalo speciální vysílání Reportérů ČT.
redaktor /12.5.2005/:
Dopingová vyšetření se dělala v jediné laboratoři v Praze. Byla na Strahově.
Vy jste věděl o tom, že vzpěrači dopují, a nezakročil jste proti tomu. Proč?
Emil BRZOSKA, bývalý trenér vzpěračů ČSSR; předseda Svazu vzpírání /12.5.2005/:
e v té době byla jiná doba. Teď je jiná doba, tehdy byla jiná doba.
Josef KVEREK,
Začala mně mrtvět ruka, já jsem se nemoh najíst, nemoh jsem vůbec nic dělat. A já jsem se pak rozhod, že opravdu skončím.No, to, ano, ano. V 27 letech.
Josefu Kverkovi se po zanechání vzpírání razantně snižuje životní úroveň. Říká, že poničené zdraví může i za jeho dva rozvody. Střídal různá zaměstnání, neměl kde bydlet. Litoval toho, že si na počátku sportovní kariéry neudělal maturitu. Že vše vsadil na jednu kartu. A ta mu nevyšla. Zdraví kvůli používání dopingu se neustále zhoršovalo.
Martin BOJAR, neurolog:
V jeho případě je nepochybné, že se užívání steroidních anabolik projevilo velmi neblaze na funkci jater. Byly postiženy svaly a svalové úpony.
Josef KVEREK,
Pečovatelky mě krmily, dělaly mi snídani. Dovezly mně oběd. Jo, prostě i koupaly mě.
Martin BOJAR,
u pana Kverka se ten neblahý vliv dlouhodobého zneužívání anabolik mohl projevit i v tom, že se u něho po úrazu s určitým odstupem rozvinula epilepsie, tedy záchvatové onemocnění mozku.
Jaký vlastně teď máte finance, zdroje?
Josef KVEREK,
Plný invalidní důchod. To dělá 9 tisíc.
Tady platíte kolik?
KVEREK,
4 tisíce.
Už 5 let je smyslem bytí Josefa Kverka vyhledávání všech článků o zneužívání dopingu vrcholovými sportovci a se svými postřehy z vlastního života je přeposílá tisícům lidí. Těm je často jeho osvěta sympatická.
Reportéři ČT – zkrácený přepis
ilustrační foto: Paul Moore Photoxpress
Přidejte odpověď