Ze sedmého místa na kandidátní listině hnutí Koalice pro Bystřici se nevidomému Petru Loupancovi podařilo získat mandát v tamním zastupitelstvu. Sedmatřicetiletý muž dostal nejvíce preferenčních hlasů z celé kandidátky hnutí.
Se svým životním osudem se nevidomý politik dokázal vyrovnat: má ženu, se kterou vychovává tři děti a pracuje jako masér. Po víkendu mu ovšem k běžným povinnostem a všedním starostem přibyl další úkol: zastupování občanů ve vedení města.
Politika prý přitom Petra Loupance nijak zvlášť nelákala a svou kandidaturou chtěl především podpořit Moniku Pořízkovou, která byla v čele kandidátky hnutí Koalice pro Bystřici. Ze svého úspěchu byl zaskočen.
„Mým záměrem bylo podpořit Moniku, vůbec jsem to nečekal. Neměl jsem ambice se hrnout do politiky, bude to pro mě nová zkušenost,“ přiznává.
Jak zvládne práci zastupitele se zrakovým handicapem, to zatím neví. Doufá však, že pro něj nebude překážkou.
„Jde o to, abych dostal materiály, které se budou projednávat, dopředu v digitální formě, přečetl si je nebo převedl do Braillova písma. Pokud to bude takhle fungovat, problém by být neměl,“ míní nový zastupitel.
Přál by si, aby lidé ve městě více spolupracovali a komunikovali.
To je jedna z věcí, kterou by chtěl během následujících čtyř let zlepšit.
„Například Kulturní nadace, která pořádá koncerty a různé akce, by mohla lépe spolupracovat s městem a naopak. Rád bych také, aby bylo zasedání zastupitelstva zveřejněno na internetových stránkách a lidé si ho mohli pustit buď online, nebo aspoň posléze ze záznamu,“ vyjmenovává.
Dlouhodobě diskutovaná ubytovna pro sociálně slabé v bývalém hotelu Podhoran je trnem v oku většině místních obyvatel.
Osud budovy se nelíbí ani Petru Loupancovi, vedení města je ale podle něj na řešení této složité situace v podstatě krátké.
„I když město objekt koupí, problém se tím nevyřeší. Důležité je, aby zákony pomáhaly lidem, kteří jsou v bytové nouzi, ale zároveň nenahrávaly majitelům nemovitostí, kteří si z toho dělají svůj vlastní byznys. Když město Podhoran koupí, lidé, kteří ho dnes obývají, budou bydlet stejně někde jinde. Někde totiž bydlet zkrátka musí,“ uzavírá.
Přidejte odpověď