V Číně žije pětaosmdesát milionů postižených. Asi sedm procent populace. Z toho skoro polovina nemá přístup ke vzdělání ani k práci. Světlou výjimkou je umělecký soubor handicapovaných. Uplatnění našli jako profesionální tanečníci a hudebníci.
Česká televize
Na zkoušce tichá souhra, na pódiu velkolepá podívaná. Tihle tanečníci neslyší ani nemluví, vyjadřují se pohybem, který jim nahrazuje řeč. V repertoáru mají i obtížné akrobatické kousky. Tohle je ukázka z Pekingské opery.
Tchaj LI-CHUA, ředitelka a umělecká šéfka souboru handicapovaných: Na každé straně pódia máme lektora, který nám znakovou řečí dává pokyny. To jsou naše uši. U každé hudby převypráví melodii a rytmus, vysvětlí, co hudba znamená a my si to vryjeme do paměti.
Soubor vznikl skoro před třiceti lety jako kroužek pro postižené děti.
Čcheng ČCHENG, tanečnice: Když mi byly tři roky, měla jsem alergickou reakci na očkování a ztratila sluch. V šesti mě táta poprvé přivedl k tanci.
Časem se z nich stali profesionálové. Vystupují na významných akcích i v zahraničí. Vláda se jimi ráda chlubí, aby ukázala, jaké šance mají handicapovaní v Číně. Opak je ale pravdou. Pocit hrdosti a zadostiučinění z úspěchu je důležitý pro každého, ale pro tělesně postižené v Číně zejména. Mnohým se zdá, že je zavrhla rodina i společnost, která je označkovala jako zátěž, a dokonce je kvůli postižení obviňuje. V Číně žije osmdesát pět milionů postižených. Přes čtyřicet procent neumí číst a psát. Třetina handicapovaných dětí nesmí chodit do školy. Pro stát jsou nepřizpůsobivé. Nejhorší je to na vesnicích, žijí v chudobě, bez šance založit rodinu a pracovat.
Tchaj LI-CHUA, ředitelka a umělecká šéfka souboru handicapovaných: Přála bych si, aby vláda dala postiženým víc pracovních příležitostí. A taky rozšířila přístup ke vzdělání.
Soutěž o příležitosti a nově nabyté bohatství je v Číně tvrdá. Tito lidé bojují, aby dokázali, že nejsou zátěž.
Přidejte odpověď