Nebýt smůly, mohl se z něj třeba stát dobrý fotbalový brankář. Snad by byl dobrý i v taekwondu, ve kterém byl jako kluk druhý na mistrovství republiky. Možná by jezdil a vítězil na kole, které teď tolik miluje. Jenže před 13 lety pospíchal Jan Tománek s kamarádem z fotbalového tréninku a…
„Holt se nezadařilo,“ vzpomíná. Srážka s autem, které řídil nepozorný řidič, upoutala dnes 28letého kluka k vozíku.
„Od základů se mi změnil život,“ říkal o době, kdy se se svým postižením sžíval. Hned však dodal své motto: Jakýkoli handicap je jen tak velký, jak velkým ho cítíme. A tak Tománek dál bojuje. Se soupeři, časem i svým vlastním tělem.
Nohama sice hýbat nemůže, pomocí rukou si však plní své sportovní sny. Na handbiku, kole poháněném bicepsy, sbírá republikové tituly ve své kategorii, loni si poprvé vyzkoušel triatlon na ironmanských tratích. A zítra ráno se Tománek postaví v Bedřichově mezi tisíce lyžařůběžců a přes vrcholky hor pojede k cíli Jizerské 50.
Vsedě.
A celou dobu soupaž.
„Funguje mi jenom část těla, nemůžu si pomoct hlubokým předklonem, hole mám kratší, záběr mám kratší, jedu celkově pomaleji. A s narůstající únavou klesá i daleko dramatičtěji průměrná rychlost,“ vysvětlil student tělesné výchovy a sportu v Praze. „Ale je výzva být vůbec na startu a dokončit. Cítím možnost ukázat veřejnosti, že existuje vrcholový sport handicapovaných.“ Tománek se do boje pustí na sledgi neboli saních, které váží šest kilo a skládají se z karbonové skořepiny upevněné k hliníkovému rámu.
„Ale nazývat mé běžky sáňkami mi přijde trošku degradační a ani to nepůsobí profesionálně.“ Čas? Záležet bude na sněhu Na start závodu se měl vytrvalec postavit už loni, jenže to počasí závodníky vypeklo a na zelených vršcích hor se závod nemohl uskutečnit. Přesto se Tománek na svůj debut svědomitě chystal. „Ale příprava byla vydřená na kousku sněhu.“ Letos byly sněhové podmínky příznivější, přesto se handicapovaný závodník počasí obává znovu.
V ideálním případě by mohlo jít o krásný závod, při kterém bude i prostor na kochání se horskou přírodou. Pokud však „Jizerky“ ukážou svou odvrácenou tvář, pak může místo idyly nastat očistec. „Loni jsem trať projížděl celou v kuse a vím, co mě čeká. A vím i to, že všechno záleží na sněhu,“ tvrdil Tománek. „Když bude krásně vymrzlá stopa, je reálné jet to za 4,5 hodiny. Ale když napadne čerstvý sníh nebo přijde obleva, budu bojovat se sedmi hodinami. A to je peklo!“ Nejslavnější lyžařský maraton u nás už jednou absolvoval postižený lyžař, norský závodník v roce 2008 bojoval s 50 sněžnými kilometry 5 hodin a 20 minut.
„Bylo by pěkné ten čas pokořit, jenže to byl člověk s velkou běžkařskou historií,“ varoval Tománek. „Pro mě jsou běžky pořád hlavně doplněk a očekávat nějaký čas je strašně složité. Myslím, že to bude asi jedna z nejnáročnějších akcí, co jsem kdy zažil. Ale moc se na to těším.“
Filip Grim, redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď