Kvůli nepatrnému dluhu 2 tisíc korun na pojistném, úřad práce nepřiznal společnosti zaměstnávající postižené příspěvek 2 miliony korun. Přitom samotné úřady práce i MPSV doslova vyhazují oknem stamiliony. Jak je to v demokratické společnosti možné?….
foto: southernfried / MorgueFile
Neznám detaily tohoto případu, ale pokud je to tak, jak se píše v článku Lidových novin Marksová nepomohla. Firma pro postižené přijde kvůli neexistující pokutě o miliony pak je to pro úředníky využívající moci jim svěřené státem ostudné.
Trestají tak společnost za to, že dlužila na pojistném a porušila tak předpisy. Odvolávají se přitom na povinnost postupovat obezřetně při vydávání peněz z veřejných zdrojů.
Jak je to ale se šetrností a dodržováním předpisů u úřadů práce a na MPSV? Stačí si namátkou zalovit v archívu invAreny, např. https://www.invarena.cz/?p=7652, kde se popisuje, jak úřady práce nehospodárně vydávají peníze například na piknikové deky, chladící tašky nebo plážové volejbalové míče. K čemu je asi tak potřebují při své práci….
Nebo https://www.invarena.cz/?p=18194 , kde se píše o tom, jak 230 milionů korun díky úřadu práce vyletí komínem kvůli domu, ve kterém si Ministerstvo práce a sociálních věcí chtělo stůj co stůj udělat v Liberci úřad práce a někdo si pořádně namastil kapsu.
Nebo https://www.invarena.cz/?p=19527 o zneužívání příspěvků na bydlení. MPSV přes úřady práce vyplatí jen na doplatku a příspěvku na bydlení přes 12 miliard ročně. Několik miliard korun tak vědomě přesouvá do kapes podnikatelů se sociálním bydlením, kteří si za pronájem podřadných bytů v ubytovnách účtují několikanásobně předražené nájemné. Ví se o tom už řadu let, kritizují to veřejně i sami politici např. Tomio Okamura v článku https://www.invarena.cz/?p=16443, ale MPSV s tím nic nedělá a vesele vyplácí miliardy zbohatlíkům dál.
V případě společnosti zaměstnávající postižené, je ale úřad práce najednou přísný. Dlužila přece 2,2 tisíce korun na pojistném. Co na tom, že dluh splatila, a že ČSSZ nakonec dokonce uznala, že tento dluh ani neexistoval.
Co kdyby úřednící postupovali se stejnou přísností k sobě samým. Nechť vrátí do státní pokladny všechny miliardy, které zbůhdarma vydali svým komerčním partnerům k jejich a asi i svému obohacení. A nechť jsou úředníci postihováni i za svá chybná rozhodnutí a škody ze svých pochybení zaplatí ze svých vlastních kapes. Příkladů takových chybných rozhodnutí se jistě najde celá řada, stačí si zagooglovat.
Nevolám po tom, aby úřady byly štědré nejen k podnikatelům a k sobě samým, ale také k chráněným dílnám. V žádném případě by neměly být „štědré“. Chtěl bych ale, aby úřady byly přísné i k sobě samým stejnou měrou jako jsou přísné k těm, kteří jsou na jejich podpoře závislí. A v tomto konkrétním případě jsou zřejmě nepřiměřeně přísné.
Společnost patrně z pohledu tehdy platné legislativy nárok na příspěvek kvůli dlužnému pojistnému skutečně neměla a úředník možná při posouzení dokumentů, jež tehdy měl k dispozici, rozhodl správně. Ale pak se ukázalo, že dluh neexistoval. Proč tedy úřad práce nezahájí znovu v této věci správní řízení a nevydá nové rozhodnutí? To přece podle správního řádu může.
Ale zřejmě nechce. Pro by to dělal. Musí přece šetřit peníze nás všech daňových poplatníků…
Jan Gniesdo
Přidejte odpověď