Sobota patřila Světovému dni porozumění lidem s autismem. Také kolínské sdružení Volno se snažilo osvětovou akcí přiblížit Kolíňákům život lidí s autismem. Ředitelce sdružení Ludmile Chwistkové jsme položili několik dotazů ohledně autistických dětí a zejména o jejich vzdělávání.
– Dokážete říci, kolik dětí postihne autismus?
Zhruba každé dvousté dítě na světě se narodí s autismem. Děti s autismem se rodí ve všech sociálních vrstvách, všech národnostech a ve všech zemích. Není tam rozdíl.
– Rodí se dnes více dětí s autismem než dříve?
Diagnostika autismu dnes postoupila, hodně se o lidi s autismem pečuje. Proto to vypadá, že je lidí s autismem více. Odborníci se domnívají, že je to hlavně tou dobrou diagnostikou.
– Od kdy se hovoří o autismu? Kdy byl prvně diagnostikovaný?
První diagnóza byla stanovena profesorem Kannerem v roce 1945. Dokázal, že to je samostatná diagnóza, že to není dětská schizofrenie, že to není ošklivé chování matky k dítěti. Takže od té doby se pomalu autismus diagnostikoval. U nás se však začalo až po roce 1989. Dostaly se sem lepší diagnostické metody a začalo se o to zajímat také hodně rodin, které měly doma „podivína“. Za posledních patnáct let je pak intenzivní zájem jak veřejnosti, tak i odborníků, ale také ve vzdělávání i školství.
– Existují základní školy pro děti s autismem. Jak je to však se vzděláním dalším?
Záleží na tom, jaký má ten člověk stupeň postižení. Pokud je to takzvaný Aspergerův syndrom a člověk nemá k autismu ještě mentální postižení, pak může absolvovat klidně střední i vysokou školu. Ale je tam problém se sociálním začleněním, s komunikací a porozuměním situacím. Je vhodné, když má student s autismem asistenta. Může samozřejmě vystudovat, ale je to obtížné v tom smyslu sociálním, ne ve smyslu mentálním nebo v dosažení mentálních schopností. A pokud jde o Kannerův syndrom – to je autismus, ke kterému je přidružená mentální retardace, tak je dítě vzděláváno až tam, kam dosáhne. Ten školský systém je nastavený tak, že děti s autismem mají běžný přístup do škol. Neexistuje žádné omezení.
– A potom v běžném životě, kdy člověk s autismem vyjde ze školy a chce pracovat, existují nějaká omezení?
Je to těžké, protože záleží na hloubce autismu jako takového. Je tam postižení v sociální oblasti, v oblasti komunikace. A to je velká překážka v běžném zaměstnání. Ale je pravda, že pokud je to postižení menší, jsou tito lidé schopní samostatně pracovat. Dokonce se říká, že někteří slavní lidé jsou autisté.
LUCIE MAŠÍNOVÁ
Kolínský deník
http://www.kolinsky.denik.cz
Přidejte odpověď