Většina lidí si asi pamatuje biblické příběhy, v nichž Ježíš uzdravuje malomocné. Jednalo se o zázrak, protože malomocenství neboli lepra byla až do 20. století neléčitelná. S touto nemocí se bohužel lze setkat i dnes. Je tedy dobré vědět, jak se lepra projevuje i nakolik je nakažlivá. Že jde o stále živé téma a reálnou hrozbu připomněl před několika dny Světový den lepry, který vždy připadá na poslední lednovou neděli.
Lepra je chronické bakteriální onemocnění. Způsobuje ho bakterie Mycobacterium leprae, kterou objevil až v roce 1873 norský lékař Gerhard Armauer Hansen. Vyvrátil tím domněnky, že by malomocenství bylo dědičnou chorobou.
Než ale přišel tento objev, zažívali si malomocní po celém světě hotové peklo. Jak uvádí kniha slovenských autorů Epidémie v dějinách, onemocnění, které je v lidské společnosti přítomné už tisíce let, bylo jako neléčitelné a stigmatizující vnímáno jako Boží trest za hříchy. Nemocní bývali označováni jako „chodící mrtví“. A také jako „nedotknutelní“, protože se věřilo, že i pouhé podání ruky způsobí přenos choroby.
Nejméně nakažlivé infekční onemocnění
Kolem způsobu přenosu lepry existuje dosud mnoho záhad. Je ale již známo, že tato infekce je nejméně nakažlivá ze všech nejrozšířenějších přenosných nemocí.
Podle odborného časopisu pro nelékařské zdravotnické pracovníky Florance se nakazí jen 1 % lidí, kteří přijdou s infekcí do kontaktu. Přenos je možný přímým a dlouhodobým kontaktem s nemocným. Onemocní pak pouze lidé se slabou imunitou.
Doba od nákazy k projevu nemoci je dlouhá. Může to být jeden rok, ale také 15 let. Lepra není smrtelná choroba a lidé jí nakažení umírají na jiné komplikace. Jak dále uvádí web Florance, ve skutečnosti je možné, že nakažení lidé umírají ne na komplikace způsobené přímo leprou, ale na potíže související s jejich špatným imunitním systémem.
Odpadávají články prstů
Projevy lepry mají dvě formy, což vysvětluje článek publikovaný na webu knihovny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy:
Multibacilární lepra se vyznačuje charakteristickými granulomatózními uzlinami (oblast zánětu, kde se hromadí zánětlivý výpotek s dalšími buňkami; pozn. redakce). Pokud tyto uzliny nejsou léčeny, zničí obličejové rysy a trvale poškodí nervy, končetiny a oči.
Druhou formou je paucibacilární neinfekční lepra. Postupuje pomaleji, kdy vznikají nepravidelné plochy na kůži, ve kterých se ztrácí cit. U pokročilé formy dochází k odpadávání článků prstů.
Izolace v leprosáriích
Malomocenství se vyskytovalo již ve starověkých civilizacích v Číně, Indii a Egyptě. Existují dokumenty z doby 600 let před n. l. z Indie, kde jsou zaznamenány první případy lepry.
V Evropě se tato choroba vyskytovala ve středověku. Důkazem jsou i bioarcheologická zjištění z koster v Británii, které pocházejí ze 4. století n. l. a jsou na nich prokázány následky lepry. Evropa byla nejvíce postižena v období od 11. do 14. století.
Jelikož se jednalo o neléčitelnou chorobu, byli nemocní izolováni, leckdy násilně, ve zvláštních špitálech. V takzvaných leprosáriích pak vládly opravdu hrůzné podmínky. A to trvalo až do začátku 20. století.
Stále kolem dvou milionů nemocných
Opravdu účinná léčba přišla až v roce 1981, kdy Světová zdravotnická organizace zavedla terapii silnými kombinovanými antibiotiky. Ještě před tím byl počet nemocných po celém světě odhadován na 12 milionů. Díky vhodné léčbě nyní jejich počet klesl pod dva miliony.
Každý rok bývá na konci ledna vyhlašován Světový den pomoci malomocným. Má připomínat, že toto onemocnění stále nebylo zcela vymýceno.
U nás byla pražským arcibiskupstvím v roce 2010 založena společnost Likvidace lepry, která má za cíl pomáhat ve třetím světě léčit infekční choroby, jako jsou lepra a tuberkulóza.
Světový den pomoci malomocným 31.1. 2025
Světový den pomoci malomocným každoročně připomíná, že malomocenství stále existuje.
V současnosti se malomocenství nejvíce šíří v jihovýchodní Asii (více než polovina všech případů), dále v Africe a Jižní Americe. Velké množství malomocných je také v Pacifiku a ve východním Středomoří.
Každým rokem se podaří objevit na 220 tisíc nových nemocných. Miliony lidí si nesou stopy této nemoci v podobě poškozených nervů, končetin a psychických potíží. Svou nemoc musí skrývat, protože se jich lidé štítí. Tím je nutí žít na okraji společnosti.
Zdroj: Společnost Likvidace lepry
Zdena Lacková
Deník.cz
Přidejte odpověď