ČT 24
Lékaři jí dávali půl roku života. Navzdory tomu je Zora v paliativní péči už tři roky. Prokázala se u ní mutace genu, který způsobuje opakovaně různé nádory. Poprvé onemocněla na střední škole.
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči /Události 13. 11. 2024/
——————–
Po 20 letech, kdy jsem byla v podstatě jako zdravá, se mi ten nádor v podvěsku znovu vrátil, i ty doktoři zírali, že jsem se z toho vždycky vyhrabala.
moderátorka ČT
——————–
ve studiu vítám autorku reportáže, jejíž část jste viděli Leu Surovcovou a protagonistku a hrdinku té reportáže Zoru Šťastnou. Dámy, oběma hezký večer.
Paliativa, to je slovo, které děsí, ke kterému se váží mnohá tabu, nikdo o tom vlastně moc mluvit nechce, jak tohle to změnit, jak to slovo očistit? A možná, Leo, začnu u tebe, která s tím slovem pracuješ v těch reportážích.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Já si myslím, že jde o osvětu hodně, protože já jsem třeba minulý týden nebo nedávno byla na Hradě s první dámou, kde byli paliatři a také jsem byla na jedné z konferencí a tam se mluvilo o tom, že paliativa a paliativní péče je hlavně, už to dneska vnímáme jako spíš jako filozofie, že to takové jakoby ta práce s celým týmem, aby ten člověk byl opečovaný jak od psychologů, sociálních pracovníků, zkrátka aby měl ten v uvozovkách komfort už od začátku, když se třeba dozví tu závažnou diagnózu a ne, aby si ten člověk myslel, že to je až v závěru života, protože myslím, že sama Zorka tady je velkým důkazem.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Zoro, tak jaký byl ten střet s realitou u vás pro vás a pro vaše okolí, třeba pro vaše rodiče, pro vaše děti?
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
No, já bych řekla, že já jsem dost optimista, takže jsem si jej nikdy úplně nepřipouštěla, že bych na tom byla tak špatně, že bych měla umřít, až teď poslední dobou, když jako se z toho furt nedokážu vyhrabat, tak si tu svoji smrtelnost uvědomuju čím dál víc, ale paliativní péči vůbec nevnímám jako nějakého strašáka.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Nikdy jste to tak nevnímala?
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
Nevnímala. Mnohem víc vnímám jako strašáka onkologickou péči.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
A co vaše okolí, co vaše rodiče, co vaše děti? A ptám se na to záměrně vlastně i proto, že vím, že paliativní péče právě pracuje i s tím okolím, nejenom s tím člověkem samotným.
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
Tam nám hodně pomohli v té první fázi zjištění toho mýho onemocnění a když mi odstraňovali slinivku a vlastně nějaká prognóza byla jakoby půl roku života, když všechno dobře dopadne, tak tam to samozřejmě bylo pro rodinu hodně náročný a postarali se mi hlavně o děti, který v tu dobu, já jsem nebyla absolutně schopná jim shánět nějakého psychologa nebo vůbec ani sama s nima nějak líp komunikovat, aby z toho nebyly vyděšený, tak tam paliativní péče, paliativní ambulance zafungovala velice.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Mně třeba, já do toho, jestli můžu vstoupit, mně se třeba líbilo, jak Zorka říkala, že vlastně nikdy o těch svých problémech a potížích negoogluje a nenechá se stresovat tím a nenechá se tím ovlivňovat. To byla pro mě velká message, kdy jsme o tom spolu mluvily už opakovaně několikrát, že by se vlastně vystresovala, takže ona jede ten život tam i tak naplno, jak ho jede a nenechává se tím ovlivňovat. A to si myslím, že i pro ostatní pacienty je velmi důležitá zpráva.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
No, a to, že Zora tady říkala, že jí to slovo nikdy neděsilo, ani neděsí. Je to výjimka, myslíš, Leo, protože ty jsi se setkala s mnoha lidmi, kteří využívají paliativní péči, s jejich rodinami.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Tak často se setkávám s tím, že opravdu, když tohle slovo zažili a prožili a já vlastně v minulosti jsme to slovo v rodině také slyšeli a nevěděli jsme vůbec, co to znamená a bylo to opravdu velmi stresující a vždycky ti lidé, s kterými já jsem o tom mluvila, tak říkali, ano, nás to jakoby vyděsilo, ale když jsme pak o tom přemýšleli a začala vlastně ta komunikace s těmi paliatry, odborníky, tak nás to vlastně v tom životě velmi uklidnilo a bylo to velmi zásadní a klíčové, protože my už víme, co, jak, kdy, jak bude následovat a vlastně se cítí jakoby zabezpečeni, že nepropadají tím systémem pomoci. A to je velmi důležité, že máte pomocníky, na které se můžete obrátit, protože vy vlastně často běháte od jedné služby ke druhé a jste v tom úplně naprosto ztracení, takže tady ta paliativní péče vám dává v uvozovkách ten komfort toho, abyste věděli, na koho se obrátit.
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
Přesně, je to takový shrnutí jako, že já se něco dozvím na onkologii, něco na endokrinologii, něco na diabetologii, něco na neurologii a pak dojdu za panem doktorem na paliativní péči. On všechny ty informace má a já mu říkám, že já nepotřebuju slyšet žádný katastrofický scénáře nebo tak, ale aby mi spíš řekl, co jako se tak všeobecně kolem mě děje, jestli všechno v pořádku, zvládáme to a tak, abych něco nepřehnala jako v podstatě neznalostí těch diagnóz, který se dozvídám od těch specializovaných doktorů.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
To je pravda.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Možná /nesrozumitelné/ od toho, jak si řada lidí představí paliativní péči jako prostě ležícího pacienta, který už se nehýbe a jenom čeká tedy na smrt. Tak to takhle není?
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Ne, to je vlastně, to je třeba potom ta třeba hospicová péče, to je zase něco jiného, kde už třeba jste v tom domácím nebo v tom kamenném hospici, tak tam už třeba opravdu ležíte, ale já mám třeba teď kamaráda, který je v hospicové péči a naprosto a vůbec neleží, dokonce zítra ho budu točit a boxuje. A udělal si tam z toho tělocvičnu, jo, takže on ten každý člověk je jiný, ale u té paliativní péče já se velmi často setkávám s lidmi, jako je Zorka nebo možná jako Zorka ne až takhle s aktivními, ale velmi často, že pořád pracují, pořád se snaží fungovat i vlastně, třeba s lidmi, co mají právě třeba metastáze a jsou v této péči, ale vlastně jsou pořád velmi aktivní a dokonce, když jsou třeba v nějaké zobrazovací remisi, tak dokonce potom už jsou jim odebírány třeba invalidní důchody a jsou v uvozovkách nucený jít na 100 procent do práce, takže vlastně dneska i ten vývoj té medicíny to také velmi ovlivňuje.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
No a Zorka je taky velmi aktivní, protože vy jedete teď závod, cyklozávod Osm dní pro paliativu. Přejedete…… během něj na kole celou republiku. Jak se na to chystáte a kde vůbec berete sílu?
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
To je hodně nadneseně, že přejedu, já jedu ve štafetě se svýma dcerama, který to v podstatě celý odšlapou a já se tak jako svezu vždycky jenom vítězoslavně, jedu do nějakýho hospice a vyjedu z něj pak zase, protože teďko opravdu, teď jsme sem šly jedno patro, schodiště, já jsem říkala, no, ještě, že máme čtvrt hodiny pauzu, že jako se můžu vydejchat a tak, že na takovouhle cyklistickou výzvu. Já, když jsme to s Martinem Součkem domlouvali, tak jsem tak kolem sebe rozmachovala a říkala jsem, že to ujedu sama, že ať mi do toho nikoho neplete dalšího. A teďko jsem ráda, že ty děti k tomu přistoupily tak, že mi s tím pomůžou.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Ale já jsem třeba šťastná, že takhle pojedete, protože já jsem třeba měla informace, že Zorka pojede třeba sanitkou, takže já jsem opravdu nadšená, že pojede ve štafetě.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Je to smutné období pro leckoho, ale je to nutně smutné období? Nemůže v tom být i trochu humoru, trochu radosti, trochu štěstí teď, když se bavíme o tom závodě zrovna, tak mi to přišlo tak na mysl.
Zora Šťastná, pacientka v paliativní péči
——————–
Já si myslím, že to je krásný období, že to je, už jsem to několikrát řekla a nemůžu jinak než to zopakovat, že mě rakovina naučila žít, že to je tak, když si člověk, který si neváží běžných hezkých radostí života najednou uvědomí, že by o ně měl přijít, tak se vrátí do takového toho základního principu života užívat si opravdu, co jde.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Daří se vám tohle předat třeba i vašemu okolí?
Zora Šťastná,
——————–
Mám takový ohlasy, že jo, že spoustě lidí otvírám oči a že si začínají být vědomí toho, že jaká je to radost, že jsou zdraví, že si spokojeně žijou a tak.
Lea Surovcová, redaktorka ČT
——————–
Musím potvrdit, to musím potvrdit. Já se omlouvám, že vám pořád skáču do řeči, ale musím to potvrdit. My jsme se Zorkou, máme za sebou jeden takový obrovský a dlouhý rozhovor vlastně mimo zpravodajství a já vlastně díky ní a i jiným jako lidem v podobné situaci si uvědomila, jaké mám obrovské štěstí, že si můžu ty její myšlenky a to všechno uvědomit vlastně ve zdraví, teda doufám, že ve zdraví, doufám, že jsem zdravá, ale že prostě, že my si vždycky všichni říkáme, ale, jasně, užívejme si tady a teď jako užíváme se, užívejme si rodinu, udělejme si volný čas a netrapme se maličkostma. Ale člověk to odsouvá. Ale když jsem konfrontována třeba se Zorkou a povídaly jsme se opravdu velmi dlouze, tak já jsem si toho velmi jako uvědomila silně, že mi dává obrovský dar uvědomit si to ve zdraví, když já jsem zdravá a plná života.
Zora Šťastná,
——————–
Ano, děkuji, protože to je jediná věc, která mě na mým životě mrzí, že jsem se způsobem svého života propracovala k tomu, že mi je naprosto jasný, proč jsem vyfasovala rakovinu, která mně přišla říct, že žiju špatně, nebo že se to úplně neshoduje s nějakým štěstím a tak. A že jsem musela se nechat až takhle srazit na kolena, že prostě teprve ve chvíli, kdy opravdu mi jde o život, jsem si uvědomila, jak strašně život miluju.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Ale uvědomila.
Zora Šťastná,
——————–
Uvědomila, zaplaťpánbůh. Jsou lidi, kteří si to neuvědomí za celý život.
Tereza Řezníčková, moderátorka ČT
——————–
Říká šťastná Zora Šťastná, nemohla jsem si odpustit. Jsem ráda, že jste přišla. Hezký večer.
Přidejte odpověď