ČT 1
Lenka Bradáčová, nejvyšší státní zástupkyně V roce 2024 vzrostla kriminalita dětí cirka o 8 %.
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Co je pro mě ještě daleko víc alarmující, je snižování věkové hranice u těch dětí. To, co jsme byli kdysi dávno zvyklí třeba u těch patnáctiletých dětí, tak dneska provádějí klidně desetileté děti.
Lenka Bradáčová, nejvyšší státní zástupkyně Narostl počet kvalifikovaných loupeží, ublížení na zdraví s těžkým následkem, znásilnění, pohlavního zneužívání, ale také vražd. anketa Já jsem upřímně měla ve třídě, řekla bych, agresivní, prostě nebyli to moc příjemní lidi a bála jsem se občas.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogůTatínek tedy přišel, byl jako celkem udělanej, přišel s monoklem a oteklou tváří a já jsem mu říkal: „Co se vám stalo? Vy jste upadl?“ Říkal: „Ne, mě zmlátil můj devítiletý syn.“
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Kolegyně i řeší případ, kdy žák základní školy má až nacistické nějaké sklony, maluje hákové kříže, vyhrožuje spolužákům nějakými jako extremistickými… až rasovou nesnášenlivostí.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Ještě takové 2–3 dekády zpátky se velmi často vnímalo agresivní chování a poruchy chování jako výsledek nějaké sociální nedostatečnosti, nevzdělanosti třeba té části populace, tak tomu dneska už rozhodně není. Porucha chování a obtížná seberegulace je příznačná naprosto pro všechny socioekonomické vrstvy, a ba dokonce bych se nebál říci, že v té terapeutické praxi se dnes potkáváme s rodinami, které mají velmi vysokou bonitu.
Michal Hlavatý, učitel na základní škole, metodik prevence Za svoji pedagogickou činnost jsem zažil situaci, kdybych se bál, že jsem fyzicky ohrožen, jednou, a to s velmi problematickým žákem. Ale ten už školu ani nenavštěvuje. Máme několik žáků, kteří proti nám jako proti dospělým si nic nedovolí, agresivně jako fyzicky, ale je tam strašně vidět to pnutí, ta snaha zvládnout tu tendenci, když to pojmenuju přímo, chtít mi jednu ubalit.
redaktor MichalHlavatý je třídní učitel a metodik prevence na základní škole. Kvůli chování žáků už dokonce uvažoval o změně profese.
Michal Hlavatý, učitel na základní škole, metodik prevence Měl jsem chuť se třeba v polovině hodiny sbalit a odejít, protože když se člověk jako opravdu snaží a pak jako vidí, že to nic nedělá a nic se jako nemění, tak proč bych tam jako měl bejt? anketa Zažil jsem, že si kamarádi domluvili a půjdou se prostě tak pobít, ale tak jako nejdou určitě, že se vypnout, si zazápasit.
Michal Hlavatý, učitel na základní škole, metodik prevence V jedné té třídě si děti rozložily žíněnky a pak si domluvily, kdo s kým se vyloženě bude prát na té žíněnce, ale opravdu jako drsným způsobem. Pro ně to byla hra, ale bylo to vyloženě opravdu amatérské MMA zápasy tím, že tam byly páky, bylo tam přiškrcování. anketa O tom MMA jsem slyšela, že někdo jako organizuje jako kdyby zápasy. Bývá to ale podle pravidel, jak to má být, jako normálně.
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Ty děti přestávají dodržovat nějaké normy a diskutují s náma o tom, jestli je tohle normální, jestli tohle není normální, přitom by měly dodržovat třeba školní řád. Oni znají jenom svoje práva, ale bohužel už neznají ty povinnosti. A rodiče je utvrzují v tom, že oni mají pravdu.
Michal Hlavatý, učitel na základní škole, metodik prevence Je spoustu her, které oni měli, už jsme zakázali nebo jim museli nějakým způsobem řešit. Vnímali celý tenhle ten zákaz jako nespravedlnost, že jim saháme přece do jejich svobodného času, který mají o přestávkách.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Dnešní podoby agrese jsou v nemalé míře výsledkem různých výchovných přístupů. To jsou přístupy třeba hypertolerantní výchovy, kdy ty rodiče nechávají ty děti jako v naprosté volnosti v domnění, že se dovedou regulovat samy a že bychom je měly respektovat a podobně, přitom ty děti potřebujou být vedeni, potřebujou jasné mantinely. Může to být také úzkostná, hyperprotektivní výchova, nadměrné ochranářství toho dítěte, kde to dítě není zkoušeno krizovými a konfliktními situacemi, už třeba i v předškolním věku, a pak vhozeni do velké konkurence vrstevníků mohou selhávat natolik, že jsou útoční. A pak jsou tu také rodiny, které je vychovávají v přesvědčení, že jsou výjimeční, že mají si vydobýt své místo, třeba i agresivně, a být dominantními.
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Řeší se teďka kauza na jedné základní škole, kde chlapec sestavil plán likvidace svého spolužáka. Je stále v systému toho vzdělávání, protože my nemůžeme žáka základní školy žádným způsobem vyloučit, takže vlastně v traumatu je celá třída, pedagogický sbor, protože mají z toho chlapce strach a rodiče velmi úzce spolupracují s jednou renomovanou právní firmou. Pracují jenom na tom, že selhala škola, nikoliv oni jako rodiče.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogůRodič má v podstatě absolutní postavení. Když si postaví hlavu, tak ta škola nic nezmůže. Více než 50 % dětí k nám chodí na základě až doporučení orgánů sociálněprávní ochrany. Já říkám, prostě, pokud to dítě nemá psychiatrickou či neurologickou diagnózu, tak je to vždycky chyba rodiče.
Bob Kartous, specialista na vzdělávání, odborník v oblasti dopadu na sociálních sítích Pokud bychom se věnovali mezilidským vztahům a škola sloužila jako místo, kde se učíme žít pospolu, tak by zároveň mohla více suplovat právě nedostatky, které vznikají v rodinách. Domnívám se, že to je vlastně největší role v jedenadvacátém století. Když si budeme jenom stěžovat na to, že ty děti takhle přicházejí v uvozovkách nevychované z rodin, tak prostě ničeho nedosáhneme.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Škola v dnešní době nemůže dělat prakticky téměř nic. Pohybuje se ve velmi úzkém koridoru zákona, tlaku rodičů, tlaku zřizovatele, tlaku Českéškolníinspekce a tlaku velmi bezzubých metodických pokynů, které jsou leckdy jako tvořeny lidmi, kteří nepocházejí z praxe.
matka chlapce s ADHD Můj syn má ADHD s poruchou chování. Jsou učitelé, kteří mu rozuměj, který to uměj, který ho chápou a uměj s ním pracovat. A pak jsou učitelé, kteří by se ho nejradši zbavili, který prostě jim vadí, obtěžuje je a prostě udělají z něho agresora, násilníka a všechno možný.
redaktor Tato žena si už několikrát od učitelů i ředitelů vyslechla, že je její syn agresivní. Chlapec během pár let vystřídal tři základní školy.
matka chlapce s ADHD Do šestý třídy byl ve své kmenový škole a jakmile šel na ten druhý stupeň, tak už tam začaly bejt problémy. Byl akční, třeba se sebral a šel se projít sám, nepočkal na asistentku, prostě měl tu potřebu se jít projít.
chlapec s ADHD No, takže si povídám o těch hodinách, dost tedy jsem obviňovanej, dost často… No, anebo že vykřikuju, to je taky pravda. No, dělám to proto, že prostě v těch hodinách je občas nuda.
matka chlapce s ADHD Docházelo tam k potyčkám mezi učitelem a mým synem, protože se bránil. Pro učitele to bylo dohadování, ale pro něj to byla obrana, že on nic neudělal, takže nám bylo doporučeno si najít jinou školu.
chlapec s ADHD Tak na kroužek, kterej chodím, tak tam je to v pohodě. I teďko na táboře to bylo v pohodě. Jak říkám, prostě ty problémy jsou jenom ve škole.
redaktor Matka se snaží situaci řešit. Se synem proto navštěvuje jak psychologa, tak psychiatra. V péči ho má i speciální pedagog Jiří Pilař.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů No, to je podle mě velice inteligentní kluk, ale prostě ta pozornost a tyhle ty problémy ho strašně omezují. Teďko asi potkává vlastně už roky s těžkým neúspěchem. Kam přijde, tak tam se mu nedaří.
chlapec s ADHD Vykřikuju odpovědi a tak. Protože se mi nestalo zatím ani jednou, že by mě učitel dal nějakou šanci, abych ten výsledek mohl říct. Moc si mě tam nevyvolávají, prostě mě přílišně podceňujou.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů Když ta škola vidí, že to dítě prostě dělá jednu hloupost za druhou, tak je jí to nepříjemné. A navíc ta škola, když není kmenová, tak si pak říkají, proboha, proč jsme ho sem vzali?
matka chlapce s ADHD Sháněla jsem nějakou školu, kde bude málo dětí, kde budou mít přístup tady k těmhle těm dětem, ale aby byla speciální škola přímo jakoby pro děti s ADHD, tady s tímhle tím, co má syn, tak prostě školy nejsou.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů Ty kapacity tady dříve byly. Pak se ty školy začaly nějakým způsobem jako eliminovat, protože jako naběhla ta nešťastná inkluze.
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Inkluze je jedním z těch fenoménů, který vlastně z mého pohledu mohou za zvýšenou agresi. Tyto děti, který by potřebovaly individuální práci, třeba etopedů, psychologů v té třídě, malý kolektiv, aby neměly prostor na to v uvozovkách zlobení, tak vlastně nám zůstávají v běžných třídách, kde máme kolem až 30 dětí.
Bob Kartous, specialista na vzdělávání, odborník v oblasti dopadu na sociálních sítích Rozumím tomu, že učitelé mají problém s chováním žáků, ale za to nemůže inkluze, ale za to může měnící se doba a měnící se dětství a měnící se dospívání.
Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva S inkluzí to nesouvisí. My nemůžeme děti nějak roztřídit a zavřít je do nějakých separovaných rezervací. Ta společnost takhle nefunguje. Naopak ve škole je potřeba se naučit spolu fungovat, komunikovat.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Nevhodně a nesprávně udělaná inkluze, která je selháním vůči poznatkům posledních 150 let psychologie, behaviorální patologie a etopedie, vytváří něco, čemu já říkám retardovaný altruismus. To je až takový jako odborně naivní pohled na to, že všichni jsou vychovatelní, všichni jsou vzdělatelní, všichni budou kamarádi a všichni si budou rozumět, což jako v realitě společnosti úplně možné není. Inkluze je fajn třeba pro děti s různými smyslovými handicapy, somatickými a podobně, ale už je obtížnější u dětí s poruchami emocí a poruchami chování.
Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Většinu toho Černýho Petra takhle hodíme na to dítě, případně na tu rodinu a řekneme: „On je problémový žák, selhávající žák.“ A první, co vlastně děláte, když nevíte, co s tím, a je to hrozně nepříjemný, že to chcete dostat pryč. A pak se řekne: za to může inkluze, protože kdyby inkluze nebyla, tak my ho sráz dostaneme pryč. Teď ho snadno už pryč nedostaneme. No, ale taky jako kam pryč? Prostě není řešení.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů Já si myslím, že by bylo úplně ideální, když by prostě v běžných školách vznikaly speciální třídy pro tyhle ty děti, kde by prostě v těch nejsložitějších předmětech na uvažování, na abstraktní myšlení by se věnoval speciálnípedagog a pak by prostě byly zase v běžných třídách.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Vlastně se dostáváme do období, kdy agrese je často prezentovaná jako naprosto legitimní a regulérní nástroj, kterým lze jakoukoliv krizi vyřešit rychle. Nástroj, kterým lze rychle vybudovat svoje sociální postavení a podobně. Ten vývoj agrese je potřeba vnímat spíše jako společenský rys, jako onemocnění společnosti.
anketa Na základce ve třídě jsme měli jednoho kluka, který byl mírně s nadváhou a právě podobně se spolužáci za to smáli. anketa Tak jednu kámošku jeden kluk šikanoval, jako že po ní chtěl nahý fotky a tady to.
anketa Nezažil jsem mlácení, ale třeba jsem zažil, když mi někdo nadával třeba do pleti, ale to je pro nás nic. Já jsem na to třeba zvyklý.
anketa My jsme ve třídě měli postiženého spolužáka a spolužáci si z něho dělali často srandu. Došlo i k tomu, že ho třeba jako párkrát jako mlátili.
Andrej Pavlíků, ředitel, Základní škola Hodonín Naše škola se stala mediálně známou vlastně po zveřejnění videa, kdy na naši žákyni útočí skupina vrstevníků. Zasáhlo nás to hodně. Děti, mě, prostě pedagogický sbor. Nikoho nezajímalo, že vlastně útočnice nejsou z naší školy. Ani jeden žák nebyl obviněn, ani jeden žák prostě v tom nefiguroval.
redaktor Video zveřejnila matkaoběti, aby na útok upozornila. Během chvíle záznam na sociálních sítích viděli stovky tisíc lidí. Policie případ stále šetří. Podobných videí, kdy ostatní děti natáčejí napadení vrstevníků, koluje na internetu mnoho.
Andrej Pavlíků, ředitel, Základní škola Hodonín Je velmi těžké říct, proč to ty děti udělaly. Já když se podívám na celou společnost v dnešní době, tak pro ně násilí se stává normou. Děti žijí místo v realitě na sociálních sítích, to znamená, všechno, co se děje, mají tendence si vyfotit, natočit a tak dál.
redaktorDěti navíc často to, co vidí na internetu nebo v médiích, kopírují. Vzorem se přitom mohou stát i pachatelé těch nejhorších zločinů. I s tím mají v Hodoníně zkušenost.
Andrej Pavlíků, ředitel, Základní škola Hodonín V loňském roce v prosinci, kdy vlastně bylo první takové nešťastné výročí útoku na Filozofickou fakultu, se nám podařilo v rané fázi utnout vlastně plánovaný útok na měkké cíle. Samozřejmě nejednalo se o jenom konkrétní třeba žáky, spolužáky nebo něco takového, ale opravdu napříč.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Ozbrojené útoky na školách vytvářejí jako úplně samostatnou kategorii, kterou nelze srovnávat jako s běžnou agresí. Ten profil útočníků je zcela jiný. Mnohdy se vyvíjí už od nejranějšího dětství různými behaviorálními markery, jako třeba fascinace ke zbraním, inklinace k dominantním vzorům, nenávistné postoje a hodnoty k určité části společnosti.
Lumír Němec, bezpečnostní poradce Teď se dostáváme k tomu, jak jednat v průběhu útoku. A tam jsou ty tři klíčový věci. Uteč, ukryj se a bojuj. Ale pro vás je to trošku komplikovanější v tom, že nejste sami za sebe. Když bude střelba tady, máte tam 30 dětí, takže pro vás je to nejklíčovější, co je pro vás v těch barácích, v těch školách je: ukryj se.
Veronika Simona Modráčková, zástupkyně ředitele, ZŠ Veselá škola My už máme zkušenost z minulosti agresivního žáka, agresivního rodiče ve škole, kdy nám vběhli do školy a napadli nám tady žáky, včetně tedy mě a v té době pana ředitele. A říkali jsme si, že by bylo potřeba vlastně reagovat na tu situaci. Měli bychom být na to připraveni. redaktor Na této pražské základní škole se rozhodli ještě před letními prázdninami uspořádat kurz obrany proti ozbrojenému útočníkovi.
Lumír Němec, bezpečnostní poradce Poté, co došlo k té tragédii na Filozofické fakultě, tak ten zájem se mnohonásobně zvýšil, protože ty školy si uvědomily, že to je to nebezpečí reálné, že se to může stát i u nás. Cílem toho školení je ukázat nejenom těm učitelům, jak to mají dělat, ale že mají tu šanci.
Lumír Němec, bezpečnostní poradce Vy jste pedagog, vy jste pedagog, vy jste děti.
Lumír Němec, bezpečnostní poradce Tak pojďme všichni sem. Byl tady agresivní útočník. I kdyby vás dostal, tak vás pozabíjí, ale prostě zaběhli jste. To, že vy jste zůstal za těma dveřma, to se prostě stát může a stane se to a stane se to vždycky. Pak jste zareagoval, zalezl jste aspoň do kabinky.
Lumír Němec, bezpečnostní poradce Pane učiteli, vy jste se schoval na hajzlu, který nemá dveře…
Veronika Simona Modráčková, zástupkyně ředitele, ZŠ Veselá škola Jedna z paní učitelek z páté třídy měla přesně žáka, který vykazoval spoustu náznaků aktivního střelce budoucího. Většinu slovně vyhrožuje, vykřikuje, že všecky zabije, že jim rozšlape hlavy. A ta paní učitelka se svěřila teď na poslední pedagogický radě, že ten strach má, že se bojí komunikovat s rodičema už, že se bojí dát mu nějaký výchovný opatření, aby přesně si potom pro ni nedošel. Řešili jsme to s OSPODem, teď už to budeme asi řešit s policií.
Filip Römer, asistent pedagoga, ZŠ Veselá škola Nejhorší pocit, kdybych řekl, co jsem měl, tak bylo ten moment, když kolegyně dělala žákyni a klepala mi na ty dveře a já jsem prostě v tu chvíli měl jakoby jedno dítě venku, ale dalších šest dětí jakoby ve třídě. A opravdu otevřít jsem nemohl, ale zároveň jsem otevřít chtěl. žákyně, sehraná scéna Je tady, je tady, prosím pomozte mi, pusťte mě dovnitř!
Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská právaDěti se dostávají k obsahům s násilnou tematikou. Mohou se takzvaně seberadikalizovat i přesto, že doma je bezpečno, i přesto, že ve škole se nic zlého neděje.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Různé studie ukazují na to, že fyzicky dnešní rodiče se svými dětmi tráví necelé dvě hodiny času, ale je to pasivní čas. Aktivního času, který je face to face na vzdálenost maximálně 3 metrů, se rodiče s dnešními dětmi potkávají kolem 14–18 minut denně. A když do toho promítnete druhé číslo, které nám ukazuje, kolik dnešní generace dětí tráví času na sociálních sítích a v kyberprostoru, což je v tuto chvíli něco málo přes osm hodin denně, tak je zcela nepochybné, že tvorbu, rýsování a ověřování postojů a hodnot, tedy velké části toho výchovného působení, dnes mnohem více než rodiče dělají vlastně sociální sítě.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů Stoupá opravdu počet, jako kdy děti napadají své rodiče ohledně jako závislosti na počítačích a na mobilech, protože když rodič jim vypne wifinu doma, aby prostě šly spát, tak jsou schopný prostě toho rodiče napadnout a zmlátit.
Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Já jsem přesvědčená o tom, že Českárepublika musí co nejrychleji přijmout takové regulace, které děti budou i v tom on-line prostředí lépe chránit, než jak jsme schopni toto zajistit dnes.
Bob Kartous, specialista na vzdělávání, odborník v oblasti dopadu na sociálních sítích K tomu přikročila jako asi nejprogresivnějším způsobem Austrálie loni, která prostě přijala zákon, že sociální sítě Instagram, TikTok, Facebook, X a tyto sociální sítě bude možné používat až od 16 let věku.
Pavel, chovanec ve Výchovném ústavu v Boleticích Prošli jsme centrum, jsme se tam poprali, no a ten den už mě přivezli domů policajti. Bylo mi osm let.
redaktor Pavel strávil posledních několik let ve výchovném ústavu v Boleticích. Pouliční bitky totiž byly jen začátkem jeho problémů.
Pavel, chovanec ve Výchovném ústavu v Boleticích No, a to přišlo to období, kdyby mě naučili loupežné přepadení. Takže jsem šel, zbil jsem někoho, vzal jsem peníze a šli jsme pryč.
Rudolf Jakubec, ředitel výchovného ústavu, Boletice nad Labem Řeší to soudy, řeší to odborníci, řeší to pedagogicko-psychologické poradny, řeší to Střediska výchovné péče. To dítě prochází vším možným. A když se nakonec ukáže, že všechny tyhlety instituce byly neúspěšné, tak třeba za 3, 4, 5 let se dostane k nám.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Řada těch agresorů sílí s každým svým konfliktem, protože nemá jasně vymezený prostor, co může a co jako bude následovat, pokud třeba poruší určitá pravidla.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů Když si vezmu takový příklad, co jako opravdu bije do očí, kdy vlastně paní soudkyně mi poslala do ambulance, to znamená do prevence, kluka, který měl dvě znásilnění a tři loupežná přepadení. On sám mně ten kluk říkal: „Pane Pilař, nechte to bejt, mě stejně zavřou.“
Rudolf Jakubec, ředitel výchovného ústavu, Boletice nad Labem Jestliže do ústavu přichází dítě až poté, co má sérii loupežných přepadení, krádeží a dostane se sem v 16, v 17 jako hotový zločinec, s tím už si opravdu neumíme poradit.
Zuzana Černá, zástupkyně ředitelky, metodička prevence, Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa Tak pojďte, ať začneme včas. V dnešní hodině bychom se měli věnovat emocím. Už jsme to dělali, ale vrátíme se k tomu, protože dneska se budeme více věnovat jedné emoci, a to vzteku.
redaktor Na Fakultní základní škole prof. OtokaraChlupa v Praze se snaží proti trendu zvyšující se agrese bojovat hlavně prevencí. Žáci chodí pravidelně na třídnické hodiny, kde společně s učiteli řeší, co je zrovna trápí.
Zuzana Černá, zástupkyně ředitelky, metodička prevence, Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa Je pro nás strašně důležité pracovat hlavně na vztazích, aby ta škola byla bezpečná, aby se tu cítili bezpečně jak děti, tak naši pedagogové i další lidé, kteří tady pracují.
Zuzana Černá, zástupkyně ředitelky, metodička prevence, Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa Kdo jde ze vzteku do agrese? Jak se to projevuje? Ondro.
Ondřej, student Třeba zrudnu občas a hlavně tím, že jsem fakt hodně nepříjemnej. A obzvlášť na moji rodinu většinou. A pak, že někdy i ničím věci.
Zuzana Černá, zástupkyně ředitelky, metodička prevence, Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa Máme plně funkční školní pedagogické pracoviště, v kterém působí dvě školní psycholožky, dvě speciálnípedagožky, dva výchovní poradci a já jako metodik prevence. Je to hrozně moc náročné na čas, je to náročné i na počet lidí. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom nemohli mít naše dvě školní psycholožky, protože opravdu oni pracují zejména s dětmi i individuálně.
student Tak my to mezi klukama řešíme, třeba když se navzájem nějak naštveme, tak si to vyventilujeme podle mě hodně jako razantně, buď slovně nebo fyzicky.
student A hlavně je to jako v nějaký míře, že to nezasahuje do extrému, že by to bylo něco jako fakt, že se jako jdeme po krku nebo něco vážného.
student My jako víme, kdy přestat podle mě.
student Jo, to určitě.
Zuzana Černá, zástupkyně ředitelky, metodička prevence, Fakultní základní škola profesora Otokara Chlupa Šikana je v kolektivu prostě běžná záležitost, ale musí s ní ta škola pracovat, o což se opravdu my jako strašně moc snažíme, tudíž si troufnu říct, že šikanu v nějakých vyšších stupních tady nemáme. student Tady bych řekl, že jako neříkám, že všichni, ale určitě jako není problém tady pro si s někým povídat třeba jako o jeho osobních problémech.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut My dnes máme rozvinuté odborné přístupy, které mohou tomu předcházet, které mohou zasáhnout mnohem dříve, které mohou pracovat přímo na tom místě, kde se nějaká jako obtíž, odchylky chování, neřkuli i agrese, odehrává. My to můžeme udělat, ale neděláme to. Opravdu čeká se na to, až se něco stane.
Galina Jerolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Praze, psycholožka Selhává tady systém. Než projde celé kolečko OSPOD, policie, státnízastupitelství, tak to může třeba trvat tři čtvrtě roku, a to dítě nám zůstává v tom systému. A tím pádem je ohroženo jak ono, ale i rodina, ten kolektiv jak těch dětí, ale i také učitelů.
Lenka Bradáčová, nejvyšší státní zástupkyně Nemáme dostatek zařízení, nemáme dostatek odborníků, nemáme ani dostatek péče, která by měla předcházet té kriminální kariéře dětí. A to je ta péče odborná, psychologická, psychiatrická.
Rudolf Jakubec, ředitel výchovného ústavu, Boletice nad Labem Cesta ven je z toho velmi těžká. První, co bysme měli udělat, je, že by si měli odborníci sednout a skutečně to chtít začít řešit, protože já mám pocit, že to téma je tak obrovsky složité, že se do toho tématu nikomu nechce sáhnout.
Bob Kartous, specialista na vzdělávání, odborník v oblasti dopadu na sociálních sítích Tak změňme cíle školy tak, aby vlastně vedla i k tomu učit děti, jak žít spolu. V okamžiku, kdy škola nezmění ten cíl, ta situace ve školách pravděpodobně bude jenom horší.
Andrej Drbohlav, etoped, psychoterapeut Pokud nedojde k systémovému zásahu, větší podpoře rodin, větší podpoře tvorby různých center duševní podpory, pokud se nezmění nástroje toho, co může samotná škola dělat, tak ta situace se dle mého soudu bude dlouhodobě zhoršovat.
Přidejte odpověď