Interview ČT24
Patří k nejobsazovanějším českým herečkám. Na herectví ji mimo jiné baví, že si může zkoušet jiné životy, jako třeba v novém filmu Neporazitelní režiséra Dana Pánka. V něm ztvárňuje ženu, které se rozpadá manželství kvůli tragédii syna, který skončil na invalidním vozíku. Film o druhých šancích a o nových začátcích je inspirovaný událostmi kolem mistrovství světa v para hokeji v Ostravě v roce 2019. Lenka Dolanská Vlasáková, herečka
Sundejte si nohy, jdeme makat. To je věta, která zazní v tom filmu. Pro kontext zazní v kabině těch parahokejistů. Máte ráda černý humor?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka A vlastně jo. A jak jsem měla možnost poznat vlastně ty parahokejisty, tak kabina je plná jako černýho humoru a oni tímhle tím přístupem k životu myslím, že se vyrovnávají s těma hrůzama, co je potkaly. A zároveň je v tom velká svoboda, protože oni jsou k sobě vlastně z našeho pohledu docela krutí, ale pro sebe vlastně upřímní a je to vlastně skvělý.
Lukáš Dolanský, moderátor Asi něco jiného je ten černý humor mezi nimi samotnými a třeba na tom samotném plátně. Není tam křehká hranice podle vás, kdy ten černý humor už nemusí být humor?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já teda doufám, že se nám to podařilo udělat tak, že ten černý humor není krutý. Lukáš Dolanský, moderátor Když se zeptám obecně?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Když se ptáte obecně, tak jako každý máme tu hranici toho humoru někde jinde. Pro někoho je to krutý, pro někoho je to pravda, pro někoho je to jenom asi humor. Každýho se dotýká něco jinýho, jenom bych byla nerada, kdyby se ten humor vlastně jako vytratil, ta korektnost v tom humoru, k tomu humoru úplně jako, bych řekla, nepatří. Taková ta.
Lukáš Dolanský, moderátor Vy jste říkala, že doufám, že se nám to podařilo. Já mohu říct, že podařilo, neříkám to já, říkají to recenzenti. Třeba MirkaSpáčilová říká, že právě ten černý humor je věc, která na tom oceňuje, že se to podařilo vlastně najít tu hranici. Zároveň tam oceňuje i výborné nebo, jak ona říká, brilantní herecké výkony. Je pravda, že vy jste na ten film kývla ještě předtím, než byl úplně hotový scenáristicky a že jste kývla na základě toho vlastně, jaké tam bude obsazení?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka To byla jedna z věcí, pak druhá věc. Já jsem četla několik verzí toho scénáře a já jsem měla možnost si jednu z těch verzí přečíst a vlastně ta se mi velmi líbila, pak se mi líbila strašně komunikace s panem režisérem, s DanemPánkem. Protože on mi dal možnost přečíst si scénář, pak jsme se sešli a já jsem začala být zvědavá. A v momentě, kdy jste zvědavý, a ještě vám řeknou, s kým byste když tak hrál, tak už se samozřejmě ty dveře otvírají, takže ano. A potom jsem měla šanci jako nejenom číst další verze toho scénáře, ale i nějaký verze zkoušet a tím pádem pracovat na těch dalších verzích, což je velmi vstřícní gesto. Jako že se stáváte, jako ta postava se stává hodně vaše, jako rozumíte jí a hned se vám mnohem líp pracuje.
Lukáš Dolanský, moderátor Když je člověk zvědavý, tak vlastně ukazuje zájem a to, že vlastně ho ta věc baví. Vy jste říkala, že jste se do toho zapojovala během toho psaní toho scénáře, ale i dokonce snad i během toho samotného filmu, že tam dokonce snad, pokud se nemýlím, tak byly pasáže, které vy jste si vyříkávali na place.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Je to pravda. My jsme měli, což musím producentům poděkovat, velmi velkorysý čas jako na tu práci, protože poslední léta se ty filmy prostě točí za míň a míň dnů a my jsme jich skutečně měli 32, což bylo skvělé. To já si pamatuju ze začátku svýho hereckýho života. A tím pádem vlastně na tom place jako byl čas na tom pracovat na tom nejlepším vyznění tý scény. A zaplaťpánbůh jsme tam měli úžasnýho kameramana, který nám častokrát říkal, hele, oni ti to zahrajou jenom tím pohledem a já to nasnímám. Věř tomu, že se všecko nemusí popisovat jenom slovy, to ten film je vzácný v tom, že mluví i jinými vlastně emocemi, nejenom prostě tím slovem. Jak obrazem, tak ty pohledy jsou prostě a my to umíme zahrát tak, že vy víte, co jako tím myslíme. A že to jenom nemusíme pojmenovávat. A právě díky tomu času jsme měli tam prostor na to to hledat to správný vyjádření tý scény. A já třeba úplně nejradši mám scénu, kdy řeknu jenom, my nemáme auto. A tam mi všechno. A lidi vědí, co to znamená, že to auto nemáme, protože tam se ten náš vztah nějak a že to nemusíme tam vysvětlovat. A kam jsi ho prodal a za kolik peněz za to bylo? A dal jsi je teda do toho hokeje? A teda jako teď už se máme rádi, takže ty už jdeš tou dobrou, to tam všecko stačí v tý jedný větě.
Lukáš Dolanský, moderátor A divák to pochopí vlastně v tu chvíli.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka A divák to pochopí, stačí ten jeden pohled. Tam mimochodem, tam jedna scéna, kdy v zásadě ta jedna scéna je úplně beze slov, nebudeme úplně říkat divákům, ale mimo jiné i recenzenti mluví o tom, kde ti dva hrdinové mužští jedou ve výtahu a v zase nic neřeknou.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ta je nádherná, ne? A jenom se vlastně na své podívají a usmějou. Ano, to je ona.
Lukáš Dolanský, moderátor Ta scéna trvá minutu možná.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Určitě, určitě. A to je po velmi jako intenzivní jako scéně, kdy Ivan má nádhernej monolog, ten teda miluju v tom filmu. A pak oni spolu jedou v tom výtahu. Lukáš Dolanský, moderátor Pak oni spolu mlčí ve výtahu.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Mlčí ve výtahu a je tam prostě obrovský porozumění, pochopení, propojení vlastně.
Lukáš Dolanský, moderátor A tohle vzniklo mimo jiné také na place?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Tak to nevím, u toho jsem nebyla. Třeba ale ta scéna, kterou to víceméně jako začíná, teda naše scéna s Hynkem u toho psychoterapeuta, u psychoterapeutky Lenky Krobotový, tak ta původně jako ve scénáři měla asi čtyři stránky. A my jsme měli tu šanci vlastně jako na tom pracovat a nakonec ta stránka byla jedna a stejně se tam vlastně, já myslím, že je hodně hutná, intenzivní. I si tak myslím, že ji ještě sestříhali, ale dostali se tam ty podstatný informace. I ten divák měl charakter toho, kde by se v tom vztahu nacházíme, je to prostě jasný
Lukáš Dolanský, moderátor Tak aby divák věděl, o čem mluvíme tady, tak se na to koneckonců můžeme podívat. Podívejme se na to. /začátek ukázky/
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Za to, co se stalo, přece nemůžeš ani ty, ani já. Já nechápu, proč se pořád obviňuješ. herečka Řešíme přece, že vztah vás dvou je ovlivněný tím, že Patrik prostě dostal nečekaný zánět míchy. herec A co jsme vyřešili? Teda kromě toho, že za to můžu já.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka To tady přece nikdo neříká.
herec Kolikáté je tohle sezení?
herečka Čtvrté. Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Proč? herec Protože paní Králová nás evidentně neposlouchá.
herečka Já vás poslouchám velice dobře, zato vy tady vůbec nejste.
herec Vy mě nevidíte.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já už na tohle nemám. /konec ukázky/ To je strašně zvláštní se na sebe dívat
. Lukáš Dolanský, moderátor Já jsem se díval na vás, když jste se na to dívala, vy jste byla úplně napjatá, jaké pocity jste měla?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Kritický. Samozřejmě.
Lukáš Dolanský, moderátor Hledáte chyby.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Kritický.
Lukáš Dolanský, moderátor Režírovala byste se?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Samozřejmě okamžitě. Lukáš Dolanský, moderátor Ale jenom pro diváka to byla ta scéna, která byla zhutněná.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka My jsme tam určitě říkali spoustu jako jiných informací, vlastně víc jsme se tam pohádali. Já jsem neodcházela.
Lukáš Dolanský, moderátor To byl váš nápad? Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Asi jo, ale k tomu jsme došli právě během toho natáčení, bylo to úplně úžasný. Myslím, že i ta scéna dál pokračovala. Hynek tam měl s Lenkou mnohem delší dialog. Docházeli k nějakýmu jinýmu řešení, jako více to tam popisovalo.
Lukáš Dolanský, moderátor To jsou potom ty věci, které se pak objeví v těch bonusech, to, co ve filmu nebylo. Ale když se ještě vrátím k tomu samotném filmu, tak koneckonců se to říká i o tom filmu, je to film o lidské vůli, ale také radosti ze života. To abstrahuji. Toho černého humoru, o kterém jsme se tady bavili, to tam zaznívá poměrně výrazně. Je to důležité pro vás, Tahle radost ze života obecně?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Obecně? Určitě, určitě. Já sama mám život velmi ráda, vážím si toho všeho, co jsem zažila, těším se na to, co mě čeká, zároveň se toho trošku bojím, mám radost ze své práce, ze svých dětí.
Lukáš Dolanský, moderátor A tam já právě mířím, protože vy jste v minulosti říkala, já jsem to říkal v tom úvodu, že ta práce pro vás není jenom obživou, ale i radostí. A tam je jeden aspekt, který mě zaujal, že prožíváte jiné životy, cizí životy, že můžete prožívat jiné životy, jaké to je?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Upřímně jako leckterý z těch životů jsem ráda, že se ho jenom dotknu a žít bych ho nechtěla. Někdy se dotknete takových temnot, který ani sám v sobě nemáte. Třeba jako přirozeně jako vy jako Lenka, ale ta bytost jako je, kterou hrajete, je v sobě má a vy hledáte ty spouštěče a vlastně docházíte k různým mechanismům. A pak si říkáte tak. Hledáte, jako vždycky se to snažíte každou i tu negativní postavu nějakým způsobem ospravedlnit. A pak si říkáte, tak tohle bych žít nechtěla, to jako takhle bych přemýšlet nechtěla. A častokrát to nemusí být jenom jako vrazi, můžete hrát i takovou jako postavu, která jako navenek vyznívá poměrně pozitivně, ale stejně vy si říkáte, tak teď jí vůbec nerozumím.
Lukáš Dolanský, moderátor Když půjdu do extrému. MagdaGoebbelsová?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečkaMagdaGoebbelsová, já jsem jako si pořád obhajovala to, že jsem si říkala, tak hrajeme rok 36, 37, že ještě ten zrůdný čin asi nebyl ani prostě jako nikde v té hlavě. MagdaGoebbelsová, to byla žena plná vášně, to byla žena obrovskýho přesvědčení. Prostě bez vášně takovýhle čin šílenej neuděláte.
Lukáš Dolanský, moderátor Nosíte si pak MagduGoebbelsovou domů?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ráda bych řekla, že ne, ale myslím, že v momentě, kdy jste intenzivně ponoření do toho příběhu, že ho zrovna točíte, anebo nějakou podobnou postavu zkoušíte v divadle, tak asi nějaký části jo. Ale my už máme takový jako rituály, kde se tak jako vyloženě oklepáváme fyzicky, takhle to člověk ze sebe jako prostě potřebuje sklepat. Někdy ty emoce, do kterých se dostane, který nejsou vaše a který hrajete, ale prostě proto, aby byl pro diváka čitelný a aby odpovídaly tý situaci, tak se do nich musíte dostat. Tak opravdu.
Lukáš Dolanský, moderátor Já se ptám i proto, protože váš kolega třeba HynekČermák zmiňoval nedávno, že mu to i zkomplikovalo osobní život, že třeba když hrál, tuším, že to byl Roubal, že ho to natolik pohltilo, že prostě byl Roubalem i doma, aniž by chtěl. Je tohleto něco, co třeba se prostě musí stát, když jste plná nějaké role?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já nevím, jestli se to musí stát, ale stává se to. Já jsem poznala taky jednu úžasnou režisérku divadelní a my jsme třeba dělali konstelace jako na postavy, který jsme jako začínali hrát. Zkusili jsme se na ně jako vlastně vstoupit do těch jako, vyložit jako prostě jako normálně jako konstelace, na který se chodí. To bylo strašně jakoby zajímavý, kdy najednou jste za tu postavu a najednou zjistíte, ona říká, proč stojíš takhle vepředu? A ona říká, protože jsem královna. A proč ty lidi? Říkám, já nemůžu stát mezi nima. Já stojím tady a pak vyloženě na těch konstelacích se dělá to, že stojíte a pak uděláte takhle krok. A vystoupila jsem, zase Lenka.
Lukáš Dolanský, moderátor To je to vystoupení z té role? To jsou ty rituály?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka To jsou takové rituály drobné. Lukáš Dolanský, moderátor Já bych se vrátil ještě do minulosti, jestli můžu, vaší. Nedávno jsme si připomínali 17. listopad jako koneckonců každý rok. Pokud se nemýlím, opravte mě. Vy jste nastoupila na DAMU ještě před listopadem 89 v roce 89.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ne, to se mýlíte. Já jsem v roce devadesát.
Lukáš Dolanský, moderátor Devadesát. A zažila jste tam v zásadě ten celý, řekněme, kvas nebo ten revoluční.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Úplně určitě, protože my jsme byli ten ročník, který nabírali lidi, který do tý doby nemohli pracovat. To znamená, já jsem se tam mohla potkat s panem Pistoriusem, který nemohl prostě celých těch 20 let pracovat. Potkala jsem pana Roubínka, který nemohl pracovat. Ivana Vyskočila. Přesně tak, takže tam s náma, s tím naším ročníkem přišla vlna těch lidí, který prostě byli těch 20 let šikanovaný a byli buďto na těch oblastech, nebo se věnovali úplně jinýmu povolání. A vlastně přišli mezi nás a já jsem měla úžasný spolužáky, jako můj spolužák je SašaRašilov, MartinMyšička, Ondra Sokol, BáraMunzarová, SabinaRemundová, Kristýna Freiová, PetrKubes. Jako my jsme prostě takovej, ještě byl taky ročník, jako vlastně jsme výrazný ročník. A měli jsme velký štěstí jako na ty lidi, který tam přišli s tou obrovskou chutí, obrovskou energií a ještě potřebou jako něco začít předávat, co 20 let nemohli.
Lukáš Dolanský, moderátor Takže vzpomínáte.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Paní Fryntová, ta byla úplně úžasná, prostě skvělí lidi.
Lukáš Dolanský, moderátor Vy vzpomínáte na tu energii, to je to, na co si vzpomenete.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ano, byla tam energie. Byl tam, Honza Dušek se stal děkanem tý fakulty a nechal nás všechny prostě tu naši fakultu jako namalovat. Takže si pamatuju, jak tam prostě jsem nastoupila v září, v říjnu, měla jsem štětec a balakrylem jsem tam malovala si učebnu. Měli jsme zlatý, jako na chodbě zlatý zábradlí, jako že jsme si to mohli udělat, tak jsme to cítili, že tam byla obrovská svoboda, vytvořili jsme klub divadelní. Já jsem nezažila teda, protože tam jako byla jako v osmdesátém devátém, tam opravdu bylo takový centrum toho studentstva na tý DAMU, tak to jsem nezažila, ale přišla jsem rok poté. A to tam ještě vlastně jako z těch zdí dýchalo, ta obrovská svoboda.
Lukáš Dolanský, moderátor Je pravda, že vy jste se tam nedostala, řekněme, na první pokus nebo ne na první pokus, ale jako náhradnice, je to tak?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Je to tak. Lukáš Dolanský, moderátor A bylo to něco, co jste si pak s sebou nesla?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ano.
Lukáš Dolanský, moderátor Protože to musí přece v tom člověku nějak takové pochyby nebo předpokládám, jak se toho člověk zbavuje?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já se toho myslím, že zbavuju doteď. Já jsem člověk, který o sobě neustále pochybuje, takže já tomu vždycky říkám, že jsem herečka z leknutí a mám svýho syna a svýho manžela, který jsou herci z rozhodnutí. A vidím, jaký je to jako rozdíl. Já jsem tam pořád měla jako několik variant, jako co budu studovat. Takže když mě potom zavolali, že mě, ze třetího kola mě nevzali. A když mi pak zavolali, že teda VendulkaKřížová, že jde rovnou na Vinohrady, kterou vzali s náma do ročníku, takže je tam volný místo. IvanVyskočil mi volal, jestli pořád chci. Já jsem říkala, nevím, říkal, tak nevím, tak to není ta správná odpověď prostě.
Lukáš Dolanský, moderátor Na to jsem se neptal.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Chcete, nebo nechcete? Tady to musíte vědět. Já jsem říkala, tak jo. Ale ještě musím přiznat, že určitě první dva ročníky, kdykoliv jsem jela tramvají nebo metrem, tak jsem měla takhle jako dějiny umění takhle a předstírala jsem, že jsem na filozofii jako, kam jsem taky jako původně chtěla jít, takže.
Lukáš Dolanský, moderátor Že se za to trochu stydíte, jakože.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Nebyla jsem si vůbec jistá. Jako ostatní říkají, přijďte na představení. A při představení tím pádem měli ty lidi uvidí. Teď to miluju samozřejmě, teď už to miluju, miluju jako tu svobodu na jevišti, na jevišti je možný všechno, všechno je dovoleno, je to velká svoboda, velkej dar, miluju ticho, miluju smích jako, ale musela jsem se to naučit.
Lukáš Dolanský, moderátor Mluvíte o divadle, devadesátá léta, Kašpar atd. atd. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka To bylo úžasný. Já si myslím, že jsem, že když se na to koukám zpětně, tak bylo všechno v pořádku. Jako na tý škole jsem byla v pořádku, už ve třeťáku jsem hrála v profesionálních divadle, točila jsem. A právě mě vzali mezi sebe jako divadlo Kašpar, takže já jsem tam nejdřív alternovala, v jednom představení jsem zaskakovala z někoho. Potom jsem tam s nima hrála takový legendární představení, jedno z prvních představení, co dělala, PetraŠpalkováhlavníroli, tak já jsem jí tam hrála takovou sokyni. Takže ve čtvrťáku už jsem byla v Rokoku jako v angažmá, takže v Praze angažmá, takže bylo všechno jako skvělý. A tam byla obrovská prostě chuť pracovat a obrovská chuť tvořit, když máte to štěstí, že potkáte na tom začátku lidi, který vám neřeknou ve dvě hodiny, že musí odejít, ale že pojďme si teda dát něco k jídlu a ještě se sem vrátíme. A jsou pohlcený tou prací. Tak to je nakažlivý.
Lukáš Dolanský, moderátor Ještě jedna věc, která s tím souvisí. Nebo trochu osobní, ale také mě to zaujalo. Vy jste v sedmnácti odešla z domova. Tohle to souvisí s nějakým tím, řekněme, vývojem nebo tím hledáním? Právě že jste se pak hlásila na DAMU a že jste vlastně si říkala, možná jste zpočátku ani si tím úplně nebyla jistá.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já jsem prostě chtěla být samostatná. A děda z babičkou mi to umožnili, jako že jsem nejdřív šla bydlet k nim a potom jsem stejně jako skončila na koleji, pak u svýho kluka, takže já jsem prostě chtěla být samostatná, nějak jsem si věřila, že to dokážu. A ta škola byla hodně o tom, že jste do rána někde taky. To nebudu zastírat, že ne. L
ukáš Dolanský, moderátor Tak v té době určitě. A tohle je moment, který umožňujete i svým dětem?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Jasně. Lukáš Dolanský, moderátor Proč je to tak důležité pro vás?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Protože v momentě, kdy si ta dětská bytost uvědomí to, že se cítí natolik silná, že cítí za sebe zodpovědnost a že má pocit, že všechno nebezpečenství světa, že zvládne, že se dokáže o sebe postarat za sebe. Tak já mám pocit, jako že jsem to udělala dobře jako rodič.
Lukáš Dolanský, moderátor A nemáte o ně strach?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Tak jasně, že jo, jasně, že jo. A tak. Ale zároveň jako už nějaký věci nepotřebuju vědět.
Lukáš Dolanský, moderátor Bylo tohle. Já vím, že vy jste v pozdnějším věku začala studovat i sociální akademii, což vím, že souviselo mimo jiné se způsobem vzdělávání. Když se teďko vracíme k té svobodě, je právě ta svoboda i v rámci vzdělávání třeba, něco, co pro vás bylo klíčové a důležité pro vaše děti?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Já nemám ve školách ráda takovej ten frontální útok. Já mám pocit, že to vzdělání může přijít úplně odjinud, může přijít přes nějakou, právě od tý zvědavosti, jak jsme se bavili, přes nějakou diskuzi. A tam je třeba nějaký respekt, to znamená respekt učitele a dítěte, dítěte, učitel, já mám radši, když se jim říká průvodci, protože to mně přijde takový jako čitelnější, co se toho vzdělávání týče. Já provádím to dítě nějakým světem, říkám mu svý vlastně zkušenosti životní, něco, co o nějakém oboru vím. A provádím ho tím, to mně se vlastně nelíbí nikdy ta klacková jako metoda jako tím, že jako ten bič jakože. A teďka jako mě vlastně jako, když vidím, jak turbulentní je ten svět. Tak já si myslím, že to je až pyšné jako si říkat, že víme, co ty děti se mají naučit, oni budou potřebovat úplně jiný věci, který my už nevíme a my už neznáme. Já prostě potřebuju prostě ve školství otevřenost, otevřenost, zvědavost, chuť se neustále jako vzdělávat, být zvědavej na to, co mi tam za bytosti chodí, protože oni jsou jiný, než jsme byli my.
Lukáš Dolanský, moderátor A to v tom současném, pokud to mohu říct, rigidním školství prostě nevidíte?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Vidím, ale já taky děti mám na alternativních školách.
Lukáš Dolanský, moderátor A to byl ten důvod?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka A to byl ten důvod, prostě potřebovala jsem komunikaci, potřebovala jsem respekt, potřebovala jsem individuálnější přístup, potřebuju, aby byl respekt k nějakým talentům.
Lukáš Dolanský, moderátor Když se podíváme nejenom, řekněme, na tu mladší generaci i třeba herců, se kterými se setkáváte. V čem jsou jiní?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ve vědomí toho, kdo jsou. My jsme za to trošku styděli, my jsme museli jako k tomu jako, jaký jsme osobnosti dospět. Oni si to uvědomujou už teď, oni nemají strach v budování, oni budujou nějaký svý soubory známých jako okolo Maxe a okolo Prokopa a okolo., Teďka Johana hodně. Oni se prostě, oni jdou odvážně do toho, my jsme o těch věcech hodně mluvili a čekali jsme, co nám přijde zvenčí. Oni je tvořej.
Lukáš Dolanský, moderátor Jako že mají cíl, že jsou cílevědomější nebo?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Nevím, já bych řekla, že to je o tý odvaze. nějaký odvaze. Max, jemu je dvacet a už se jim podařilo vytvořit druhý divadelní soubor jako.
Lukáš Dolanský, moderátor To jsou třeba víc profesionálnější?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Možná.
Lukáš Dolanský, moderátor Že jste si víc hráli v té době a oni.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka My jsme měli velký respekt k autoritám, oni je o tolik nemají, oni mají respekt ke skutečným autoritám. Oni respektujou někoho, ale jako musí tam být za tím nějaký příběh a musí ten člověk bejt celistvej. A v tu chvíli ho oni jako berou, respektujou, ale oni nemají rádi ty falešný autority, takový to, že se řekne, já jsem režisér, takže vy mě budete poslouchat. Oni: nás zajímá, kdo jsi. A jestli tě budu respektovat, tak mě o tom přesvědč, nauč mě něco, ukaž mi, kudy mám jít jinudy, jsou takový jako prostě.
Lukáš Dolanský, moderátor Není tam třeba nedostatek pokory? Pokora.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Ne, to jako třeba jako zrovna Maxmilián, jak ho nám, tak ten jako velmi.
Lukáš Dolanský, moderátor Nemluvím konkrétně, když říkáte, že prostě mně nebude režisér říkat, co mám dělat.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka My jsme měli, víte co, my jsme tam je takový obrovský strach, který nás blokoval. A už jenom to, že nám někdo vlastně řekl, že je autorita, tak jsme vlastně přesto to nepřekračovali. A častokrát jsme se dostávali do situací, který nám nebyly komfortní. Oni se nebojí říct, teď už mi to je nekomfortní. A v tu chvíli jako jste buďto prostě nevyrovnanej a začnete proti tomu jako bojovat, jdete silou. Anebo začnete být zvědavý a začnete se ptát: a proč je ti to nekomfortní? Aha. Tak pojďme teda hledat tu cestu k tomu jinudy, aby ses teda cítil dobře, ale i já, abych se cítil dobře.
Lukáš Dolanský, moderátor Je to pro vás, pro vás je tohle to třeba přínosné v něčem? Když třeba hrajete právě s těmi mladými herci, je to něco, co třeba vám i přináší, jak říkáte, že koneckonců je to.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Tohle to, co vám říkám, tak to je prostě jako nějaký poznání, protože jsem s nima jednu inscenaci dělala, kde oni měli větší roli než my, my dospělí. A bylo to fascinující, oni byli připravený, oni strašně pracovali opravdu jako do úmoru, neodmlouvali, byli, hledali s obrovským respektem. A zároveň tam přinášeli prostě spoustu svýho, bylo to inspirující neskutečně. A že v tu chvíli jako jsem tam pochopila to, že se o ně nemusím bát. Oni fakt vědí.
Lukáš Dolanský, moderátor Mluvíte o inscenaci, to znamená, že se bavíme o divadle. My jsme se bavili o filmu. Opět opravte mě. Ale tam předpokládám, že na tom place ještě úplně člověk neví, jak to dopadne. Může to dopadnout nějak ve střižně, může to dopadnout s hudbou všelijak, ale na tom divadle to člověk slyší hned, jestli se ty lidi smějí tam, kde se mají smát, nebo nesmějí tam, kde by se třeba mohli smát. Máte to ráda?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Teďka co?
Lukáš Dolanský, moderátor To divadlo, že máte okamžitou zpětnou vazbu.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Miluju to. A ještě to, že hrajete jako třeba nějaký představení, hraje to třeba po šedesátý, tak to ještě neznamená, že budeme vám fungovat tak, jako když jste to hráli po padesátý devátý, to je prostě jakoby magie toho času, toho místa. V ten moment se to děje a je to fascinující. Někdy prostě se vám lidi fakt smějou, někdy jsou prostě úplně ticho, někdy prostě ty kašle. Lukáš Dolanský, moderátor Vy tam stojíte a posloucháte to.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka A posloucháte to a ty kašlací momenty, ty jsou nejhorší, protože to v momentě, kdy vám začne kašlat to celý, tak víte, že.
Lukáš Dolanský, moderátor Že to je špatně, ale musíte tam být, musíte tam stát na tom.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Prostě tam stojíte dál a zkoušíte to pomalu, rychle, potichu. Lukáš Dolanský, moderátor Přesto to milujete.
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Jo, jo, jo.
Lukáš Dolanský, moderátor Jste říkala, mám to štěstí, že mě práce naplňuje, zároveň živí. Platí to stále?
Lenka Dolanská Vlasáková, herečka Platí. Lukáš Dolanský, moderátor Tak já vám přeju, ať to platí co nejdéle. Děkuju moc, že jste byla tady se mnou dnes, že jsme si mohli povídat. Děkuju. Těšilo mě.
Přidejte odpověď