ilustrační foto
Nicolette Žerebov se účastní výtvarných soutěží od čtyř let a sbírá jeden úspěch za druhým. Ačkoliv má poruchu autistického spektra, není pro ni problém malovat na dané téma, protože složku fantazie nemá narušenou. Jejím největším úspěchem je umístění ve výtvarné soutěži Pohár přátelství pořádané Velvyslanectvím Čínské lidové republiky, kde obsadila hned dvě místa, druhé a třetí v nejmladší kategorii do šesti let.
„Pro Nicolettku je to v podstatě výhoda, protože vnímá svět jinak,“ říká maminka malé výtvarnice Nikola Žerebov.
„Když se nám ozvali z Velvyslanectví Čínské lidové republiky, že nás zvou na slavnostní předávání cen do Prahy, tak jsem tomu nemohla uvěřit,“ sděluje maminka. ,,Měla jsem z toho samozřejmě obavu, jak to dcerka zvládne. Přece jenom to bylo cizí prostředí, nevěděla jsem, zda tam bude hluk, ale riskla jsem to a opravdu jsme tam nakonec jeli s celou rodinou,“ dodává.
Slavnostní předávání cen se podle Nikoly Žerebov uskutečnilo v přátelském duchu. Mluvilo se hlavně o partnerství mezi Čínou a Českou republikou. „Potom se rozdaly ceny v podobě věcných darů a účastníci měli možnost pronést krátký proslov. Nakonec nechybělo focení s čínským velvyslancem a slavnostní raut v nádherných prostorech čínského velvyslanectví,“ popisuje Nicolettina maminka.
„Nicolettky největším koníčkem je samozřejmě malování, kterému doma věnuje velkou část dne. Také navštěvuje již druhým rokem arteterapii pod zkušeným terapeutem panem Tomášem Markem, který se jí věnuje v organizaci Domus. S Nicolette tam jsou další děti s poruchou autistického spektra, které by v běžných kroužcích kvůli specifickým potřebám nemohly být,“ sděluje dále Nikola Žerebov.
Nicolette maluje hlavně pro radost a dříve, když neuměla ještě dostatečně mluvit, to byl způsob její komunikace. Díky malování dokázala rodině sdělit, co zažila nebo co ji aktuálně zajímalo. Dnes už se dokáže lépe dorozumět, ale prostřednictvím svých obrázků jí jde komunikace snadněji.
„Z onemocnění dcerky byla samozřejmě celá naše rodina nešťastná, ale všichni jsme se s touto nečekanou ranou osudu vyrovnali. Bereme Nicolettku jako normální holčičku, kterou bezpodmínečně milujeme. Víme sice, že autismus se nevyléčí, ale díky terapiím a jejímu malování se jeho projevy můžou velmi zmírnit. Nicolette nám dělá velkou radost a stále se posouvá, proto věříme, že jednoho dne se rozmluví a snad bude v budoucnu žít běžný život,“ uzavírá maminka Nicolettky.
Veronika Krátká
Plzeňský deník
Přidejte odpověď