Sedmnáctiletý Radim Sabák z Otrokovic utrpěl po pádu z několikametrové výšky vážné poranění páteře a zůstal ochrnutý od prsou dolů. Z aktivního sportovce se během vteřiny stal pacient odkázaný na intenzivní rehabilitaci a pomoc okolí. Dle výpovědi Radimovy matky Evy Sabákové si rodina prošla peklem. Začínají se však smiřovat s tím, že to mohlo skončit i mnohem hůř.
Pondělí 17. března 2025 se stalo sedmnáctiletému Radimu Sabákovi z Otrokovic ve Zlínském kraji osudným. Po pádu v zahraničí z několikametrové výšky zůstal do té doby nadšený fotbalista a sportovec ochrnutý od prsou dolů. V tu chvíli pro něj, i celou jeho rodinu, začal boj. Byly okamžiky, kdy to chtěl vzdát.
„Když jsem se dozvěděla, že je ochrnutý od prsou dolů, v minutě se mi zhroutil celý svět. Ani jsem nevnímala, co lékaři říkali dál. Můj mozek to vůbec nechtěl přijmout,“ svěřila Deníku Radimova matka Eva Sabáková.
Z důvodu citlivosti příběhu nechce rodina sdílet bližší detaily tragické nehody. Redakce však byla s veškerými okolnostmi důkladně obeznámena.
Pád na hranici přežití
Po pádu ze zhruba desetimetrové výšky došlo u Radima k vážnému poranění páteře – konkrétně obratle krční páteře C5 a obratlů bederní páteře L1, L2, L3 a L5. Rovněž utrpěl zlomeninu levé klíční kosti. Pád z takové výšky je dle dostupných dat na hranci přežití. V případě Radima vážně pomohla skutečnost, že dopadl na trávu, nikoliv na tvrdý povrch. Ten byl ale jen o pár centimetrů dál.
„Když se na pád Radima ptám, nepamatuje si ho. S největší pravděpodobností při něm omdlel, což mohlo paradoxně pomoci. Svaly totiž nebyly zaťaté, ale uvolněné. Štěstím v neštěstí byla také skutečnost, že nedopadl na hlavu, ale na bok,“ popsala osudný pád Radimova maminka.
Z tohoto důvodu skončil Radim s nadsázkou řečeno „jen“ s kvadruparézou – horní končetiny má silně oslabené, dolní ochrnuté. Mentálně je ale zcela v pořádku. Nehoda mohla podle všeho dopadnout mnohem katastrofičtěji. Následky mohly být neslučitelné se životem.
První dny, týdny, měsíce
První tři týdny byl Radim hospitalizován na zahraniční klinice, kde byl i poprvé operován. Zpočátku musel být zaintubován, to znamená, že mu lékaři zavedli hadičku nosem do průdušnice, aby zajistili volné dýchací cesty a zabránili vniknutí žaludečního obsahu do plic. Díky tomu mohl být Radim na umělé plicní ventilaci. Ta mu však znesnadňovala komunikaci s rodinou.
„Se synem jsme se zpočátku dorozumívali tak, že jsem mu napsala písmenka na papír a on na ně třesoucí se rukou ukazoval a skládal z nich slova,“ popisuje první dny po tragickém úrazu matka.
Nejhorší pro ni byl okamžik, který následoval po tom, kdy se Radim zeptal, za jak dlouho zase bude chodit a hrát fotbal.
„Nedokázala jsem mu lhát. Řekla jsem mu, že v tuhle chvíli to je na invalidní vozík a že nevím, jak to bude dál. Na písmenkách mi ukázal, že to vzdává. Prošli jsme si peklem,“ vzpomíná na těžké okamžiky Radimova matka.
Převoz do Česka a první pokroky
Hned, jak to bylo možné, byl Radim převezen do Česka. 1,5 měsíce strávil v Krajské nemocnici Tomáše Bati, kde byl ještě třikrát operován. Stejný čas strávil na Spinální jednotce Fakultní nemocnice Brno. I přes tragický pád má však naději, že se jeho stav bude zlepšovat.
„Radim každý den tvrdě pracuje na tom, aby se co nejvíce osamostatnil. Je moc šikovný a nevzdává se. Zůstává sice ochrnutý od prsou dolů, ale ruce už částečně cítí. Také má zachované hluboké čítí (neboli propriocepci = smysl pro vnímání vlastního těla v prostoru bez nutnosti použít zrak, pozn. red.), což je pro budoucí rehabilitaci klíčové,“ říká s nadějí maminka mladíka.
I přesto, že dělá Radim pokroky, vše se musí dle slov své matky učit od začátku. Lékaři jí zpočátku tvrdili, že z něj bude ležící pacient. On však díky své píli začíná zvládat čím dál tím více věcí.
„Co se týče třeba komunikace, je úplně stejný, jako byl před tím. Nohama ale zatím nepohne. Je ale pozitivní, že je trochu cítí. Když se bouchne, řekne au. Cítí to sice hodně tlumeně, ale cítí,“ pokračuje Eva Sabáková.
Budoucnost očima lékařů i matky
Radim má obrovskou vůli se svému osudu postavit čelem a dospět alespoň tak daleko, že jednoho dne bude chodit, byť s berlemi. Aktuálně to zkouší ve vertikalizačních dlahách na míru. To bylo jeho rodičům lékaři řečeno, že se podaří málo komu.
„Dokonce mi řekl, že když se postaví v dlahách, cítí nohama zem. Občas se mě ptá, proč leží v posteli tak nakřivo. Vidíme, že vše trochu cítí, jen to zatím neumí ovládat,“ říká maminka.
Jak to ale bude do budoucna, se nikdo neodvažuje odhadovat. „Jak se říká, deset doktorů, deset názorů. Jeden nám řekne, že když do půl roku nepohne nohou, už jí nepohne nikdy. Jiní jsou ve svých výrocích mnohem pozitivnější,“ sdílí Radimova maminka.
„Něco ve mně ale říká, že to dokáže, jen to bude hodně dlouho trvat. Teď se mu například podařilo pohnout palcem u pravé nohy, později u levé. Říkám mu proto, ať k nim vysílá signály. Tím spíš, když nohy cítí,“ myslí pozitivně.
V jejich případě však hraje velkou roli nejen odhodlání, ale i čas. Rodičům bylo řečeno, že do dvou let se dá ledacos změnit a je v tomto období větší šance, že se vrátí mnoho funkcí a schopností. To ale neznamená, že cesta k uzdravení nebude mnohonásobně delší.
Doma s rodiči být zatím nemůže
Nyní je již Radim půl roku v rehabilitačním ústavu Hamzova léčebna Luže-Košumberk v Pardubickém kraji, kde „oslavil“ i své osmnácté narozeniny. Doma s rodiči být zatím nemůže.
„Byt, ve kterém žijeme, je ve druhém patře bez výtahu. Je malý, chodby jsou úzké, v koupelně či na WC by se Radim ani neotočil,“ popisuje nevhodnost bydlení matka.
Každý víkend proto syna navštěvují v rehabilitačním ústavu, aby ho co nejvíce psychicky podpořili. Domů si ho mohou brát jednou za tři týdny na víkend. Vynést ho však musí po schodech. V bytě ho pak přenáší mezi pokoji, do vany i na toaletu. V nejkratší možné době proto musí vyřešit vhodné společné bydlení.
V lednu Radimovi končí rehabilitační pobyt a rodina bude muset pořídit řadu kompenzačních pomůcek včetně vozíčku, ke kterému by rádi pořídili elektrický pohon. Také bude vyžadovat speciální úpravy kvůli necitlivým rukám. Odhadovaná cena je 150 000 korun.
Z tohoto důvodu založila rodina sbírku na dobročinné platformě Donio (https://donio.cz/pomozte-Radimovi-znovu-chodit). Do ní je možné přispět jakoukoliv částkou.
Radimovi by ale velmi pomohla především dlouhodobá a intenzivní rehabilitace, včetně moderních robotických terapií. V únoru 2026 má nastoupit do speciálního rehabilitačního programu na klinice NeuroMedical Center ARCADA v Ostravě. Pojišťovna však tento program nehradí. Cena 14denního pobytu je 87 000 korun.
Rodina v závěru vyjádřila přání poděkovat Michaele Forstové a Kristýně Steindl za psychickou a finanční podporu.
Kateřina Kofroňová
Deník.cz
Přidejte odpověď