Naše babičky asi měly pravdu, když říkaly „kam nechodí slunce, chodí lékař“. Přestože dermatologové a onkologové varují před přílišným opalováním, není to s tím nebezpečím tak zlé. Říkají to vědci z univerzity v Edinburghu.
Nutnost změny v pohledu na vliv slunečního záření na lidský organismus naznačuje stále více vědeckých studií.
Na nedávné Mezinárodní konferenci dermatologů v Edinburghu představili experti z tamní univerzity zajímavou studii o vlivu vitamínu D na kardiovaskulární nemoci.
Slunce podle nich pomáhá při snižování krevního tlaku, snižuje riziko náhlých srdečních příhod a infarktu a prodlužuje tak život. Není tedy „jen“ výrobcem důležitého vitamínu D.
Snižuje vysoký tlak
Proti tradiční námitce konzervativních dermatologů, že přílišné opalování vede ke vzniku rakoviny kůže, předložili výmluvnou statistiku.
V Británii je počet úmrtí na infarkt a následky hypertenze osmdesátkrát vyšší než na rakovinu kůže. Benefit slunečního záření tak podle nich vysoko převažuje nad jeho škodlivým působením.
Edinburgští vědci zjistili, že UV záření při „výrobě“ vitamínu D podporuje uvolňování oxidu dusíku, což je látka snižující krevní tlak.
Své poznatky tým Richarda Wellera získal při experimentu s 24 dobrovolníky, u nichž sledoval změnu krevního tlaku při vystavení se UV záření a také infračervenému záření, tedy teplu.
Jestliže dobrovolníci byli na hodinu vystavení působení UV paprsků, jejich hodnoty krevního tlaku klesly, při aplikaci pouze tepelného záření ke změně nedošlo.
Při prvním ani při druhém experimentu dobrovolníci nedostávali žádný přípravek, který by obsahoval vitamín D – jeho hladina v organismu se také ani u jedné skupiny nezměnila.
Doplňky nestačí
„Domníváme se, že pozitivní působení slunečního záření na zdraví srdce převyšují zápory rizika vzniku rakoviny kůže,“ shrnul Weller. Rovněž vysvětluje, že samotné podávání potravních doplňků podporujících tvorbu vitamínu D není schopné vyvážit absenci působení slunečního svitu.“
„Jestliže se potvrdí, že slunce skutečně snižuje úmrtnost, bude třeba přehodnotit lékařská doporučení týkající se pobytu na slunci,“ uzavřel své vystoupení na konferenci Weller.
Krátce po konferenci vyšla v britském odborném časopisu Journal of Allergy and Clinical Immunology studie věnovaná souvislostem „slunečního“ vitamínu D a astmatu.
Catherine Hawrylowiczová z londýnské King’s College v ní tvrdí, že sluneční záření má na toto onemocnění dýchacích cest příznivý vliv. Nižší hladina vitamínu D v organismu totiž symptomy astmatu zhoršuje.
Když se nedostává dechu
Hawrylowiczová zjistila, že vitamín D uklidňuje nadměrnou aktivitu imunitního systému.
Dlouhodobý zánět sliznic v dýchacím ústrojí, který postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti, popsal už římský lékař Galén, přesto je řazen k tzv. civilizačním chorobám, protože na jeho vznik a rozvoj mají vliv jak genetické, tak environmentální faktory. V současnosti je astma léčeno většinou steroidy, ty však u některých případů nepomáhají.
„Lidé s vyšší hladinou vitamínu D astma většinou lépe zvládají – to je sice známé, ale přesto udivující zjištění,“ poznamenala Hawrylowiczová.
Interleukinu nesmí být příliš
Ve svém výzkumu se zaměřila na vzájemné působení vitamínu D a interleukinu IL-17. To je protein, produkovaný bílými krvinkami (leukocyty), které jsou aktivní v imunitním systému v boji s infekcemi. Je-li však tohoto interleukinu v organismu nadbytek, může se jeho vliv na zdravotní stav – mimo jiné u astmatiků – obrátit až do negativních důsledků.
Hawrylowiczová laboratorně prokázala, že nadměrná hladina nterleukinu v krvi pacientů s astmatem se po přidání vitamínu D významně snížila.
Přidání vitamínu by tak mělo snížit zátěž pacienta z léčby příliš velkým množstvím interleukinu.
Připomenula, že organismus astmatiků, resistentních vůči léčbě steroidy, produkuje až sedmkrát více interleukinu než organismus „klasických“ pacientů. Je tedy teoreticky možné, že doplnění léčby slunečním zářením by mělo u problematických astmatiků vést ke snížení symptomů.
Bez vedlejších účinků
Podle Hawrylowiczové je nárůst výskytu astmatu možné spojovat s kulturou zakrývání těla před sluncem a používáním krémů omezujících dopad UV záření na pokožku. „Je to však třeba posuzovat velmi opatrně, protože víme, jak vážné mohou být následky nadměrného slunění,“ poznamenala.
Stará dobrá helioterapie
Už loni na podzim vyšel ve věstníku Proceedings of the National Academy of Sciences článek specialistů z londýnské Univerzity královny Mary o pozitivním vlivu vitamínu D na nákazu plicní tuberkulózou.
Autor článku Adrian Martineau připomněl, že už dříve se proti tuberkulóze bojovalo mimo jiné tzv. helioterapií, vystavením pacienta intenzívnímu působení slunce. Toto „nucené opalování“ mělo za cíl – a také tak činilo – zvýšit produkci vitamínu D v těle nemocného. S nástupem antibiotik byla tato metoda léčby TBC a dalších plicních infekcí odsunuta.
Pracovníci univerzity ve spolupráci s různými londýnskými nemocnicemi provedli porovnání úspěšnosti léčby u pacientů s TBC. Všichni byli léčeni antibiotiky, části souboru byl podáván navíc vitamín D v pilulkách.
Zatímco pacienti léčení pouze antibiotiky potřebovali k úspěšnému dovršení léčby 36 dní, nemocní, kteří brali také vitamín, se infekce zbavili průměrně za 23 dní.
„Asi to nenahradí antibiotika, ale vitamín D ze slunečního záření může být užitečnou zbraní v léčbě nákazy,“ uvedl Martineau. „A vypadá to slibně,“ dodal.
Všeho vždycky s mírou
Lze říci, že příroda je lepší než jakýkoli syntetický lék – vitamín D ze slunce bude pro organismus vždycky „čistší“ než každý vitamínový či potravinový doplněk. Rybí tuk, játra, žloutek či mléko jsou jistě vhodným zdrojem, ale pohodlnějším, dostupnějším a pro někoho i příjemnějším bude nepochybně slunce. Ale opatrně!
Naše moudré babičky nejen dávaly přednost slunci před návštěvou u lékaře, ale také říkaly „všeho s mírou“.
—
invArena
Přidejte odpověď