Překvapením na cenách BAFTA se stal snímek Přísahám, že za to nemůžu. Film je inspirovaný skutečným příběhem Johna Davidsona, kterému se změnil život, když se u něj objevil Tourettův syndrom.
Nikola Reindlová,moderátorka
Úspěch pak slavil zejména herec, který hlavní postavu ztvárnil. Robert Aramaio si z večera odnesl cenu BAFTA za nejlepší mužský herecký výkon a také získal ocenění diváků pro vycházející hvězdy.
,Daniel Takáč,moderátor
Pojďme se teď podívat na onemocnění Tourettův syndromem, projevuje se hlavně pohybovými, ale i zvukovými tiky, které se objevují i mnohokrát za den a zhoršují se při stresu. Nemoc se ale může projevit i poruchami chování, jako jsou například nutkavá jednání nebo neklid. Tourettův syndrom je zčásti dědičný, na vzniku a tíži poruchy se ale také podílí vlivy působící na vývoj plodu před narozením.
Nikola Reindlová,moderátorka
Pacienti s Tourettovým syndromem mají často nevšední tvůrčí schopnosti. Trpěli jím zřejmě i některé osobnosti, jako například Wolfgang Amadeus Mozart, Charles Dickens nebo Hans Christian Andersen. Projevy onemocnění se dají zmírnit vhodným nastavením prostředí. Léčebně působí správně cílená výchova nebo individuální přístup ve škole. U těžších případů jsou pak k dispozici léky.
00:02:18
Daniel Takáč,moderátor
A v Devadesátce je teď společně s námi vedoucí neurologické ambulance a odborný zástupce INEPu Ondřej Fiala, dobrý večer.
00:02:28
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Dobrý večer. Děkuju za pozvání.
00:02:30
Daniel Takáč,moderátor
My jsme to téma otevřeli na základě cen BAFTA, na základě ocenění filmů, na základě toho, co se tam během tohoto oceňování stalo, určité, řekněme, nevhodné výrazy. Je dobře, že se díky v podstatě skandálu, když to tak řeknu, a hned potom i toho filmu Přísahám, že za to nemůžu. Dostává do povědomí veřejnosti vážné téma jednoho z neurologicko psychologických onemocnění?
00:03:03
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Určitě. Tak ono to onemocnění je vlastně poměrně časté. Na druhou stranu se o něm tolik neví a takováto medializace je velice vhodná, možná funguje více než nějaké odborné pořady. To onemocnění představuje zejména sociální handicap, protože je nápadné, je vidět, když někdo vykřikuje rušivé výkřiky, nadávky nebo s sebou na veřejnosti trhá. Působí to často rozpaky, někdy opovržení, nepochopení a pacienti právě bojují velmi s nepochopením ze strany okolí. A takovéto filmy samozřejmě můžou výrazně pomoci pochopit pro veřejnost, co to onemocnění znamená, že ti lidé jsou často inteligentní, nejsou nijak nebezpeční, vlastně jsou normální, akorát mají nějaké rušivé zvuky a pohyby navíc.
00:03:53
Nikola Reindlová,moderátorka
Každopádně Přísahám, že za to nemůžu. Není jediné filmové zpracování, které pracuje s Tourettovým syndromem, ty filmy pracují s tím onemocněním, řekněme, tím správným, výstižným způsobem, nebo se tam objevují ty určité mýty, protože když řeknete Tourettův syndrom, tak si umím představit, že jeden z nejčastějších mýtů je, že vám každý druhý řekne, to je to vykřikování sprostých slov.
00:04:17
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Je to koprolálie odborně se tomu říká tomu vykřikování vulgarismů. Je poměrně vzácná. V Čechách podle studiích ji má asi pětina pacientů, takže 80 % nemocných Tourettovým syndromem koprolálii nemá. Jak které filmy a které pořady existují citlivé zpracování, kde je ten Tourettův syndrom je vylíčen opravdu věrohodně. On samozřejmě působí někdy komicky, takže setkal jsem se třeba se zpracováním v seriálu South Park, kde je to spíš takové jako hodně žertovné, někdy i dehonestující i liší se to, ale myslím, že zrovna tento film to zpracoval velice pěkně, velice citlivě i úsměvně. Jsou tam ty smutné momenty, takže je to velmi komplexně uděláno.
00:05:03
Daniel Takáč,moderátor
Jak se rozlišuje nebo podle čeho jde poznat, že u konkrétního člověka v těch případech, které jsme popisovali, třeba jde o projev Tourettova syndromu a ne o nevychovanost, o hloupé chování, o šaškování nevím. Skutečně to lze jednoznačně rozlišit?
00:05:24
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Někdy to nemusí být úplně snadné. A když už se budeme bavit třeba o té koproálii, protože to je taková pro veřejnost jako nejzajímavější. To vykřikování nadávek je často takové bezděčné, že není vázáno na tu situaci, že ten člověk nenadává někomu nebo nedělá to, aby na sebe upozornil, on se za to často stydí. Snaží se to skrývat. Ty projevy, nejenom ta koproálie, ale ty pohybové tiky se dají částečně kontrolovat vůlí, to znamená, že nemocní je mohou po určitou dobu, když chtějí, potlačit, nicméně za cenu vzrůstu vnitřního napětí, takže je to pro ně velmi stresující, když třeba vystupují někde veřejně nebo jsou na nějaké akci, kde se to nehodí, tak mohou to jako zadržet, podobně jako když vás třeba svědí část těla a vy se chcete podrbat, tak taky můžete chvíli odolávat, ale když to děláte, do odolávání trvá dlouho, tak to o to uděláte více, takže odlišit se to dá, ale většinou je potřeba, aby člověka s Tourettovým syndromem vyšetřil nějaký odborník.
00:06:26
Nikola Reindlová,moderátorka
Jedna věc tu ještě nepadla, že vy sám se potýkáte s Tourettovým syndromem, jak to bylo diagnostikou u vás? Ulevilo se vám, když jste slyšel pak tu diagnózu?
00:06:37
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Tak to určitě. Já jsem samozřejmě ještě jako teenager byl v době, kdy nebyl rozšířen internet, nebylo tolik informací, takže ta diagnóza u mě přišla až dost pozdě, v 16, respektive v 18 letech, dneska jsme na tom daleko lépe. Internet je plný informací. Rodiče často si už u dětí to diagnostikují sami a přichází na vyšetření vlastně s diagnózou, spíš si to chtějí ověřit, probrat, jaké jsou možnosti léčby, jak k dítěti přistupovat. To, že člověk o sobě pochybuje a neví, co mu je, je velký problém. A samozřejmě ta samotná diagnóza, to, že vám někdo vysvětlí úměrně vašemu věku a chápání, čím trpíte, že to má řada jiných lidí, je velice podporující a je to součást vlastně léčby ta správná včasná diagnóza.
00:07:23
Daniel Takáč,moderátor
Dobře, tak kdybychom měli poradit rodičům například, tak na jaké příznaky si mají dávat pozor a případně, kdy zajít k lékaři, se poradit a praktici v tomto případě, tedy pro děti a dorost například jsou v tom zkušení a vědí, kdy poslat za odborníkem a kdy ne?
00:07:49
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
U praktiků si nejsem úplně jist, že všichni znají dokonale Tourettův syndrom, ale to povědomí samozřejmě už je daleko lepší než třeba před 20, 30 lety, to onemocnění začíná typicky kolem sedmého, desátého roku věku, čili v tomto období s nástupem školní docházky, kdy dítě začne nějak zvláštně často mrkat nebo různě pofrkávat, trhat lavičkou a podobně. Určitě je potřeba zbystřit, když se to vyskytuje více ve stresu a naopak to mizí třeba při nějaké soustředěné činnosti. Když děti kreslí nebo hrají na hudební nástroj, tak to už dost je takové typické. Pak je určitě dobré vyhledat lékaře, poradit se s praktikem, případně dětským neurologem nebo dětským psychiatrem, to i v momentě, kdy jsou třeba přítomny nějaké přidružené poruchy chování, jako je hyperaktivita s poruchou pozornosti a další, tak určitě má význam se to zkonzultovat a není ale vždycky nezbytně nutné to nějak léčit, často ty příznaky během dospívání v dospělosti mizí. Stačí nějaké, nějaká výchovná opatření, případně nějaké psychologické metody, až u těch nejtěžších případů pak zvažujeme nasazení nějaké medikace.
00:09:02
Nikola Reindlová,moderátorka
Každopádně lidé s Tourettovým syndromem přitahují pozornost a vůbec nemusí jít o ty krajní případy. Já jsem vás slyšela mluvit třeba o jednom vašem pacientovi, se kterým jste šel do kavárny, on začal štěkat. Vůbec to nemusí takto být takováto krajní situace, ale přece jenom ve veřejném prostoru, v metru, na ulici potkám někoho, jsem poučená, říkám si, možná to je Tourettův syndrom, ale ta pozornost tam prostě pořád je nějakým způsobem přitažená, jak se mám chovat, abych toho člověka ještě nějakým způsobem mu nebylo ještě více nepříjemně v té situaci?
00:09:39
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Ideálně na to nějak zvláštně nereagovat, protože nemocný s tiky, když se o těch ticích začne mluvit, začne je na to někdo upozorňovat, tak často se jim ty tiky zhorší. Takže nepočítám, že byste tomu člověku nějak nadávala nebo se ho snažila nějak se mu smát, ale není ani dobré, zbytečně se ho jí ptát, co to dělá, proč to dělá? Prostě se toho nevšímat. Pacienti, když chtějí, my je k tomu učíme, aby o tom uměli hovořit, protože třeba když nastoupíte na pracoviště nebo do nové školy, tak je rozhodně dobré, když dokážete těm, ostatním vysvětlit, že tu nemoc máte, rozpustíte ty pochybnosti a většina lidí to přijme a nebývá s tím problém.
00:10:22
Daniel Takáč,moderátor
Je to jednoduché tohle to udělat, přijít na nové pracoviště a říct, dobrý den, já jsem ten a ten. A může se stát, že tady začnu štěkat jak Nikola, nebo že udělám kotrmelec nevím, na to třeba pacienty nějak připravujete, aby to člověk vůbec uměl udělat tohle to?
00:10:43
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
To není jednoduché. Samozřejmě každý je predisponován jinak, někdo je extrovert, takový problém mu to nedělá, někdo je velký introvert a strašně se za to stydí. Je to práce, je to určitá a nějaký proces určitý. Někdy pomůže psycholog, trošku tomu člověku zvednout sebevědomí, přijmout toho onemocnění. To, že to onemocní, je součástí jeho osobnosti a že se s ním dá plnohodnotně fungovat. To není samozřejmě to nemoc hned nemají zkraje, ale my se snažíme u nás v INEPu k tomu ty klienty vést a obvykle se to do určité větší či menší míry daří a je to jedna z důležitých jako momentů překonání toho onemocnění.
00:11:23
Nikola Reindlová,moderátorka
No, a jsou nějaká profesní omezení? Protože mě popravdě trošku překvapilo, když jste hovořil třeba o chirurgovi, který má tu Tourettův syndrom.
00:11:34
Ondřej Fiala,vedoucí neurolog, INEP
Jak jsem zmiňoval, tak ty tiky se dají do určité míry vůlí potlačit, když člověk se chce soustředit, jak je dokáže zadržet. Tohle byl zrovna příběh Olivera Sakce, povídka amerického neurologa o chirurgovi, který měl těžký Tourettův syndrom a všichni se k němu báli chodit, on působil na malém městě. Nakonec se zjistilo, že je velmi šikovný a v průběhu té operace vlastně se soustředí, nedělá žádné pohyby, ale samozřejmě, když ta operace skončí, tak je plný toho napětí a potřebuje to vybít. A o to víc pak ty tiky má, ale vlastně nějaká specifická omezení nejsou. Teď zrovna řešíme přístup vlastně možný Tourettova syndromu v armádě, třeba v nějaké elitní jednotce, tam počítám, že by to asi problém mohl být, ale jinak těch omezení moc není.
00:12:22
Nikola Reindlová,moderátorka
Říká Ondřej Fiala. Moc děkuju za to, že jste byl hostem Devadesátky a přeji pěkný večer.
ČT24.
Přidejte odpověď