Kapitola V. – Opice a tykev
Ralph Hamon vyskočil na nohy, jako by ho někdo střelil.
„Jsi lhář… zatracený yankeeský podvodník! Pověsit mě? To si s tebou vyřídím, Morlakeu! Vím o tobě dost…“
Morlake zvedl ruku v předstíraném zděšení.
„Nestraš mě! Moje nervy už nejsou, co bývaly. A buď rozumný. Řekni mi o sobě všechno. Slyšel jsem, že jsi ve Varoni vydělal půl milionu Diamonds. A to poctivě; což je divné. Kdybys jen počkal, Hamone! Nemusel bys se teď bát o svůj život. Víš, jak domorodci chytají opice? Dají švestku nebo datli na dno tykve s úzkým hrdlem. Opice tam vrazí ruku a uchopí datli, ale nedokáže dostat svou zaťatou pěst skrz úzké hrdlo. je příliš chamtivá, aby datli pustila, a nemá sílu tykev rozbít. A tak je chycena. Ty jsi opičí člověk, Hamone!“
Hamon ovládl svůj hněv, ale jeho tvář byla smrtelně bledá.
„Nerozumím ti,“ řekl.
„Jsi jeden z těch chytrých Aleců, kteří rádi poslouchají sami sebe. Varoval jsem tě. Možná jsi ty ta tykev, která bude rozbitá.“
„To mě napadlo, ale budu rozbit pro dobrou věc. Mezitím zůstanu ve Wold House a budu se radovat ze svého tajemství a ze zájmu, který vzbuzuji v srdcích venkovanů.“
„To tajemství vyřeším!“ zařval Hamon. Zastavil se na okraji štěrkové cesty a zvedl varovný prst. „Dávám ti sedm dní na to, abys to vyjasnil,“ řekl.
„Zavři bránu, až budeš odcházet,“ řekl James Morlake, aniž by se obtěžoval otočit hlavu.
Hamon naskočil do auta, které nechal na silnici, a rozzuřený odjel domů; ale šoky toho dne tím neskončily.
Musel jet po hlavní silnici, než dorazil k nerovné cestě, která lemovala panství Creithů. Teď to bylo Hamonovo panství, pomyslel si s uspokojením.
Byl pánem těchto rozlehlých akrů a ospalých farem, které se schovávaly v záhybech kopců. Ale jeho panství nebylo úplné, pokud k němu nepatřila
ta štíhlá, vzpřímená dívka, jejíž nepřátelství cítil, jejíž nevyslovené pohrdání ho bodalo jako úder bičem.
Zkrotit ji, ponížit ji, potrestat ji za její drzost, to by byla zábava uspokojivější než cokoli, čemu se ve svém pestrém životě věnoval. Co se týče muže jménem James Morlake… trhl sebou, když pomyslel na ten téměř přesný protějšek Joan Carstonové.
Zatočil svým autem do uličky, když jeho pohled spočinul na bíle omítnuté chaloupce za dřevěným plotem, a zastavil motor.
Vzpomněl si, že se zde usídlila Joanina přítelkyně – žena.
Ralph Hamon byl oportunista. Joanina přítelkyně by se mohla stát i jeho přítelkyní, a pokud, jak tušil, nebyla zrovna obdařena bohatstvím tohoto světa, mohl by najít skrytý způsob, jak oslabit dívčiny předsudky vůči němu.
Slezl z motocyklu, vrátil se na silnici a prošel branou. Ke dveřím chalupy vedla cesta z červených cihel lemovaná vysokými jiřinami.
Rozhlédl se nalevo a napravo. Majitelka nebyla v zahradě, a tak zaklepal. Téměř okamžitě se dveře otevřely a před ním stála vysoká postava ženy.
Jejich pohledy se setkaly a ani jeden z nich nepromluvil. Zíral na ni, jako by byla návštěvnicí z jiného světa, a ona jeho pohledu neuhnula.
Pokusil se promluvit, ale z hrdla mu vyšlo jen nezřetelné zavrčení; a pak se prudce otočil a téměř běžel po cestičce; pot mu stékal po tváři, ústa měl suchá strachem; neboť Elsa Cornfordová znala tu polovinu jeho tajemství, kterou pán z Wold House netušil.
překlad a úprava: Nikola Valerová
Přidejte odpověď