Progresivní zraková vada komplikuje Lukášovi život, humor ani chuť tvořit mu ale nebere. Jezdí na fantasy LARPy a sám si vyrábí kožené zbroje. Jak to dokáže, když skoro nevidí? Zeptat se ho můžete v sobotu 24. října na OpenMarketu u liberecké radnice, který propojí tvůrce se zdravotním postižením a širokou veřejnost.
Jak vlastně vidí svět kolem sebe? „Jako když se vy díváte přes florbalový míček,“ popisuje šestadvacetiletý Lukáš Feifer z Jablonce nad Nisou. V zorném poli mu navíc problikávají fialové tečky. „Prý pozůstatky vnímání světla skrze sítnici. Jako bych se díval na zrnitou televizi.“
Jeho zraková vada se postupně zhoršuje. Název diagnózy ho ale příliš nezajímá. „Tenhle typ informací vypouštím, ani si ten název nepamatuju. K čemu taky? Stejně s tím nic neudělám,“ krčí rameny.
Ulice a chodníky plné nástrah
Město je pro Lukáše překážková dráha. „Nejhorší jsou dopravní značky, hlavně ty uprostřed chodníku. Všechny krásně ve výši hlavy, takže dost bourám,“ směje se.
Nástrahy ulic už ho několikrát přivedly k lékaři. „Už mám čtyřikrát šitou hlavu,“ ukazuje jizvy na obličeji. Jednou přehlédl dveře, jindy narazil do lampy. Další zranění mu způsobila nečekaně zavřená brána. „Značky jsou ještě dobré, ty jen bolí,“ dodává se smíchem.
Při pohybu mu pomáhá bílá hůl, kterou kontroluje prostor před sebou. Nerovný terén mu přitom příliš nevadí. „Jsem zvyklý se pohybovat v lese,“ vysvětluje.
A do lesa ho netáhnou jen procházky. Lukáš totiž miluje fantasy a LARP.
Z Pána prstenů až ke kožené elfí zbroji
Začalo to v dětství. Se sousedem milovali Pána prstenů, a tak běhali po lese u domu a přehrávali si vlastní dobrodružství. Později se přes příměstský tábor dostal k Dračímu doupěti a od něj už byl jen krok k LARPu – hraní rolí naživo, při němž účastníci v kostýmech ztvárňují postavy a jejich příběhy.
V minulosti už hrál například hraničáře nebo kněze. Zrak musí při výběru postavy zohlednit. „Líbilo by se mi hrát epické válečníky, ale to pochopitelně nejde,“ říká.
K fantasy patří také kostýmy. „Říkal jsem si, že by bylo hrozně cool mít koženou elfí zbroj,“ rozzáří se.
Kůži opracovává, zdobí, ručně sešívá, nýtuje a barví. Jen s vyříznutím dílů podle šablony mu musí někdo pomoci. Koženou helmu vyráběl přibližně 45 hodin, výroba pásku pro tátu mu zabrala desítky hodin.
„To prošívání se běžně dělá na strojích, ale na to si netroufám. Toho bych se trochu bál.“
Teď učí ostatní to, co kdysi učili jeho
Lukáš vystudoval pražské gymnázium pro zrakově postižené. Dnes už téměř sedm let pracuje v libereckém TyfloCentru jako lektor kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené. „Teď jsem to já, kdo učí s počítačem další lidi,“ shrnuje.
Blondýnky mají smůlu
Kamarádů má dost a na jeho vrtochy si zvykli. „Upřímně, někdy jsem pro ně jak osina,“ směje se. Nejenže potřebuje věci popisovat a vysvětlovat, cavyky dělá i s výběrem podniku.
„Když jdeme v Jablonci ven, prosazuju Zlatého jelena. Oni chtějí třeba do Ponorky, ale tam je hudba dost nahlas,“ popisuje. Když se člověk při orientaci více spoléhá na sluch, hlučné prostředí mu situaci komplikuje.
A co ženy? „Pořád mám nějaký základní vizuální vjem. Ale asi to hraje menší roli, zásadní je komunikace.“ Jednu vizuální preferenci má ovšem naprosto jasnou. „Ze srandy říkám, že nemám rád blondýny. Nemají totiž dostatečně kontrastní obličej proti vlasům!“ směje se.
I špatný zrak má své výhody
Má podle něj špatný zrak vůbec nějakou výhodu? „Určitě. Nemusím sledovat kyselé ksichty,“ říká bez váhání.
Lidé jsou na něj většinou milí a ochotní pomoci. Některé situace ho však pobaví svou absurditou. V létě například vystoupil z vlaku a pomocí bílé hole hledal cestu. Dva muži po něm postupně chtěli peníze. Až když odešli několik metrů, zaslechl jednoho z nich: „Ty vole, von je slepej!“
Bílé hole si do té chvíle vůbec nevšimli. „Lidi často říkají, že to na mě nepoznávají. Prý vypadám dost normálně. Ale ani tu hůl občas nepochopí. To zas nechápu já.“
A ještě jednu výhodu Lukáš na svém handicapu nachází. „Mám černý humor. To je za mě docela velká výhoda. A nemusím se ho bát používat.“
A vtipy o slepých? „No jasně, miluju!“
OpenMarket Liberec: Spojme světy – Design bez bariér
Kdy: Sobota 24. října 2026 od 10.00 do 16.00
Kde: Náměstí Dr. E. Beneše v Liberci
OpenMarket propojuje tvůrce se zdravotním postižením, neziskové organizace a profesionální výtvarníky. Návštěvníci si budou moci prohlédnout originální výrobky a setkat se přímo s jejich autory. Mezi účastníky bude také liberecké TyfloCentrum, v jehož stánku představí své kožené výrobky Lukáš Feifer.
Zuzana Vykoukalová
Liberecký deník
Přidejte odpověď