Obyčejná procházka se syny pro něj byla problém. Jiří Kopeček, který studuje na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, několik let bojuje s úzkostmi a panickými atakami. Svou zkušenost nyní proměnil v rapovou skladbu KINTSUGI. Videoklip zveřejní v pátek 13. listopadu.
Když ho dva malí synové chtěli vzít na procházku do lesa, Jiří Kopeček nedokázal vyrazit. V hlavě mu okamžitě naskakovaly obavy: Co když omdlí? Co když dostane infarkt? A kdo se pak postará o děti?
Pro čtyřiatřicetiletého Jiřího Kopečka z Kyjovska se kvůli úzkostem a panickým atakám na čas staly problémem i běžné situace. Dnes pracuje v sociálních službách, studuje zdravotně sociální práci na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě a svůj příběh zpracoval v rapové skladbě KINTSUGI.
„Píseň vychází z mých osobních zkušeností s úzkostmi a panickými atakami, které jsem se rozhodl poprvé otevřeně zpracovat prostřednictvím hudby,“ říká Kopeček, který vystupuje pod uměleckým jménem E-ZET.
Pracuje v Domově Horizont, který poskytuje sociální služby lidem s mentálním postižením. Každoročně se podílí také na organizaci sportovních her v Zubří na Vysočině, určených právě této skupině.
První panická ataka přišla večer v dílně
Potíže podle něj začaly na jaře 2022, kdy s manželkou dokončovali rekonstrukci domu. Jednou večer pomáhal kamarádovi v dílně a náhle pocítil tlak, sevření a motání hlavy.
Během několika vteřin nabyl přesvědčení, že je v ohrožení života. Přidalo se bušení srdce, třes a střídání pocitů zimy a horka.
Kvůli obavám, že má problémy se srdcem, několikrát vyhledal lékařskou pohotovost. Podle Kopečka následná vyšetření závažné srdeční onemocnění neprokázala.
Bál se, že zkolabuje před svými syny
Strach začal postupně zasahovat do jeho každodenního života. Kontroloval si tep, měřil tlak a na internetu vyhledával příznaky nemocí.
Nejhůře podle něj nesl dopad na rodinu. „Jsem táta dvou malých kluků, kteří chtěli jen na procházku. A já jsem měl strach vyjít s nimi z domu,“ vzpomíná.
Podobné stavy se později objevovaly i v práci. Během nočních směn se obával, že zkolabuje a nebude schopen postarat se o klienty.
Na pomoc čekal půl roku
Pomoc zpočátku hledal obtížně. Zlom přišel až při návštěvě praktického lékaře, kde ho lékařka vyslechla a vystavila mu žádanku k psychologovi. Na první terapii pak čekal zhruba půl roku.
„Konečně jsem měl pocit, že mě někdo bere vážně. Že nejsem blázen, hypochondr ani člověk, který jen zbytečně obtěžuje doktory,“ popisuje.
Mezitím hledal způsoby, jak se s úzkostmi vypořádat. Pomáhal mu například večerní rituál s bylinným čajem nebo mobilní aplikace Nepanikař. Postupně se naučil lépe rozpoznávat nástup obtíží a reagovat na ně.
„Můžete přesně vědět, jaké psychické obtíže člověk má. Můžete znát jejich příznaky, přečíst si o nich odbornou literaturu, ale nikdy nemůžete přesně vědět, jakou bolest ten konkrétní člověk skutečně prožívá.“
Vlastní úzkosti proměnil v rapovou skladbu
Hudbě se Jiří Kopeček věnuje už od roku 2011. Vydal dvě desky i několik singlů. Letos v říjnu přišel například se skladbou John Wick. KINTSUGI je však mnohem osobnější. Název odkazuje na tradiční japonské umění opravování rozbité keramiky, při kterém se praskliny zvýrazňují zlatem. Neskrývají se, ale stávají se součástí výsledného předmětu.
Právě v této myšlence našel Kopeček paralelu s vlastním životem. „To zlato, které spojuje moje rozbité střepy, je pro mě hudba,“ vysvětluje.
Skladba původně vznikala především jako způsob, jak ze sebe dostat nahromaděné pocity. Při psaní textu se několikrát neubránil slzám. Nakonec se rozhodl, že si svůj příběh nenechá jen pro sebe a videoklip ke skladbě zveřejní v pátek 13. listopadu.
Muži se bojí přiznat slabost
Projektem by chtěl otevřít širší debatu o duševním zdraví. Zvláštní pozornost věnuje mužům, kteří mohou mít problém přiznat, že potřebují pomoc. Sám vnímá, že společenská představa muže jako člověka, který musí všechno zvládnout, může bránit otevřenému rozhovoru o psychických potížích.
„Protože podle mě není slabost říct, že už něco nezvládám. Slabost by byla předstírat, že je všechno v pořádku, a přitom se uvnitř pomalu rozpadat,“ říká.
Kopeček nyní oslovuje organizace zaměřené na duševní zdraví na Vysočině i jižní Moravě a hledá možnosti spolupráce. Nechce si hrát na terapeuta ani nabízet univerzální řešení. Rád by ale svým příběhem povzbudil lidi, kteří mají pocit, že podobné problémy prožívají sami.
„Nebojte se ozvat. Nebojte se říct, že vám není dobře. A hlavně se nebojte požádat o pomoc,“ vzkazuje.
Dominika Zichová
Jihlavský deník
Přidejte odpověď