Rozhovor s Juanem Rodríguezem, šéfem výpravy postižených sportovců Venezuely o tom, jak se na rozdíl od Česka Venezuela stará o své bývalé sportovce, i o tom, v čem se liší sportovní podniky zdravých a hendikepovaných sportovců.
– Jste poprvé v České republice?
V Praze jsem již podruhé. První příležitost, kdy jsem se do vašeho hlavního města dostal, byly Světové atletické
hry v roce 2009, to jsem zde byl samozřejmě také s reprezentací Venezuely. Při této příležitosti basketbalové družstvo Venezuely obsadilo na zmíněném turnaji druhé místo a získalo stříbrnou medaili. Měli jsme to štěstí, že pan velvyslanec Venezuely v České republice Victor Julián Hernández León byl čestným hostem v rámci těchto her, a opravdu hodně nám pomohl. Já mu za to prostřednictvím vašeho listu chci poděkovat!
– Existuje nějaký rozdíl mezi sportovními podniky sportovců bez postižení a s postižením?
Bohužel je v tom podstatný rozdíl. Na akcích postižených sportovců, a vím to z vlastní zkušenosti, chybí podpora veřejnosti. Na stadionu, a není to jen v případě pražského šampionátu, ale je to v mnoha zemích, jsou diváci, kteří přijdou na stadion, z velké části rodinní příslušníci, známí sportovců, kteří závodí. Bohužel není takovýto zájem veřejnosti o takový druh šampionátů ze strany široké veřejnosti.
Jedinou výjimkou byly letní paralympijské hry v Londýně v roce 2012. Tam byl stadion plný, zhruba 70 tisíc diváků bylo stále na tribunách! To bylo dáno tím, že se jednalo právě o paralympijské hry, a také tím, že tam byly zastoupeny všechny druhy postižení. Ten zájem byl ojedinělý a bylo to samozřejmě velice pozitivní. Postižení sportovci prostě potřebují podporu, i přímo na stadionech! Víte, také bych chtěl zdůraznit, že sponzoři nechybějí, těch je dost, ale zřetelně chybí publicita v médiích, v televizi, rozhlase. Stále chybí mediální kampaně, které by upozornily právě na závody postižených sportovců.
– Můžete přiblížit pražský šampionát?
Současné mistrovství je deváté světové atletické mistrovství speciálně pro lidi s mentálním postižením. Venezuelská delegace na výše uvedeném šampionátu je zastoupena patnácti sportovci, také jedním lékařem, třemi trenéry, šéfem výpravy a technickým ředitelem výpravy. Je to třetí největší delegace na tomto šampionátu a jediná z celé Ameriky.
Ve středu 12. června venezuelská delegace získala hned dvě bronzové medaile, a to ve vrhu koulí jak v ženské, tak v mužské kategorii. Až doposud byla celá organizace tohoto mistrovství, které se pořádá na stadionu Strahov, na výborné úrovni, je zajištěno ubytování, jídlo, a vyšlo zatím skvělé počasí.
– V kolika disciplínách závodí výprava Venezuely?
Disciplín, kterých se účastní venezuelská výprava, je skutečně hodně, všechny jsou v rámci atletiky a disciplíny jsou to následující: vrh koulí, disk, oštěp, běh na sto, dvě stě, čtyři sta a osm set metrů. Pak běh na 1500 metrů, běh na pět a deset kilometrů, skok do dálky, trojskok, běh přes překážky, štafeta a překážky čtyřikrát 400 metrů.
– Jste jen jedinou sportovní výpravou z celé Ameriky. Jak je to možné?
Opravdu nevím, co se mohlo stát, pravděpodobně za to můžou ekonomické důvody. Dobře víme, že v ostatních zemích, jako je Argentina, Kolumbie, Ekvádor, Kanada nebo Brazílie, jsou svazy a sportovci s tímto postižením a samy tyto země organizují závody sportovců s mentálním postižením. Takže jejich neúčast zde v Praze bude spjata s ekonomickými důvody.
– Jak se stará Venezuela o své bývalé sportovce?
Víte, naše sportovní federace mají navázány mezinárodní smlouvy s jinými státy, které umožňují u vrcholových sportovců možnosti výměnných programů, tréninků a podobně. Kromě toho má Venezuela speciální sociální program, který se zabývá právě již bývalými atlety. Stát prostřednictvím této nadace se snaží bývalé atlety, kteří reprezentovali svou zemi, zajistit i po ukončení jejich aktivní činnosti. Sportovní veteráni si mohou prostřednictvím této nadace zažádat o různé půjčky na bydlení, o hmotnou pomoc apod.
Veškeré státní podniky ve Venezuele, jakéhokoliv zaměření, přispívají povinně národním vládám finančními příspěvky na sociální programy. A z těchto příspěvků, které národní vlády vyberou, samozřejmě mohou čerpat také sportovci. Mohou z těchto příspěvků nakupovat sportovní vybavení, letenky, ubytování v hotelích apod.
Díky tomuto systému se stát stará dobře o své sportovce. Jak v aktivní činnosti, tak i po ukončení sportovní kariéry.
– Popište, prosím, venezuelský sociální program.
Já osobně jsem do zmíněného systému vstoupil v roce 2008. Je to program venezuelské federace, která se zabývá postiženými lidmi, konkrétně v oblasti sportu. Základní prioritou ve Venezuele je přistupovat co nejlépe ke všem postiženým lidem. To znamená, že aktuální systém, který v mojí zemi funguje, zajišťuje nejlepší péči a velkou pozornost právě pro všechny postižené. Tento systém samozřejmě přispěl velkou měrou k tomu, že se sportovní delegace Venezuely, jejímž jsem technickým ředitelem, zúčastňuje zmíněného šampionátu u vás v Praze. Díky bolívarovské revoluční vládě a prostředkům, které tato vláda poskytuje svým postiženým sportovcům, se mohla venezuelská delegace sportovců zúčastnit podobných šampionátů ve Španělsku, kde jsme strávili sedmnáct dní v Catalunii, tam jsme se účastnili jak mezinárodního šampionátu, tak i národního španělského šampionátu. Poté, co skončí závody v Praze, tak se přesuneme do Francie na světový šampionát, který organizuje paralympijský výbor. Uvědomuju si, že všechno toto je možné jen díky štědrosti venezuelské bolívarovské vlády.
Haló noviny
Radovan RYBÁK
Přidejte odpověď