Ombudsman Pavel Varvařovský více než rok mapoval, jaké poměry panují v dětských psychiatrických léčebnách a kojeneckých ústavech. A závěry jsou znepokojivé.
V ústavech totiž často končí děti, které tam vůbec nemají co dělat. V celé republice navíc chybí odborníci, kteří by se o tyto děti starali.
Pro ombudsmana bylo nejvíc zarážející to, jak málo je služeb, které by se o děti postaraly. A mluvíme teď nejenom o dětech s různými druhy postižení nebo s problémy v chování. Ale taky o dětech, o které se rodiče nezvládají starat. A tak je sami, případně soud nebo úřady umístí do kojeneckého ústavu anebo psychiatrické nemocnice.
Chybí totiž jakýkoliv preventivní systém ambulancí, poraden, které by těmto dětem pomáhaly, jež by ale zároveň přitom zůstávaly ve svých rodinách.
Navíc v těch už existujících nemocnicích je málo personálu a dětem se nemůže plně věnovat.
Zdravotnická koncepce třeba počítá s tím, že v Česku má být stovka dětských psychiatrů, ale je jich jenom kolem 70. A v některých krajích je rodiče nenajdou vůbec.
Stává se taky to, že děti v ústavech zůstávají příliš dlouho, protože se nemají kam vrátit. Třeba z toho důvodu, že u soudu se protahuje jednání o jejich umístění třeba do pěstounských rodin.
Ombudsman tedy navrhuje především posílit tu síť péče, kterou by dítě mělo dostat předtím, než ho někdo pošle do ústavu. Ambulantní specialisti, kteří budou pracovat i s rodinami těchto dětí.
A když už se dítě do nějaké instituce dostane, je třeba osobnější přístup personálu k dětem a více pečovatelů, kteří se jim budou víc věnovat.
podle reportáže TV Prima zaznamenala invArena
Přidejte odpověď