Uběhnout 30 kilometrů za dva dny. To není vůbec jednoduché pro člověka, který je zdravý, a co pak pro toho, kdo má handicap? Právě nevidomí sportovci a jejich kolegové se zbytky zraku z týmu nadace Leontýnka o víkendu pokořili štafetovým způsobem celkem 350 kilometrů.
Správně se rozcvičit. Právě to je důležité před každým závodem. Ať už běžíte sami a nebo jako 12 běžců z týmu nadace Leontýnka se svými průvodci. Štafetový závod týmů Vltava run byl dlouhý celkem 350 kilometrů a mezi nimi se poprvé objevili zrakově postižení běžci.
Barbora HUCKOVÁ, výkonná ředitelka nadace Leontýnka:Náš tým je 24 lidí, kteří se postupně střídají a běží ve dne v noci od z Kvildy až do Prahy.
Robert CERHA, zrakově handicapovaný běžec: Běžel jsem maraton, 13 půlmaratonů a opravdu nás lidi podporujou, když nás viděj, tak tleskají a držejí nám palce. Tak je to hezký.
Důvěra. Právě to je prý mezi zdravotně handicapovaným sportovcem a jeho průvodcem to nejdůležitější.
Denisa VANĚČKOVÁ, průvodkyně: Vybírám tu nejlepší trasu, aby Robert věděl, kudy má běžet, hlásím mu různé překážky na trati.
S týmem Leontýnka běží i slepecký pes, dvouletá fenka Runa. Nejmladšímu členovi týmu je pouhých 19 let. Se zrakem má problémy od narození.
Lubomír VACHŮTKA, zrakově handicapovaný běžec: Ta vada, to nejde operovat, tak já tady z toho chci tady hlavně užít.
Každý z běžců uběhl zhruba 30 kilometrů a v cíli jeho úseku na něj čekala pořádná podpora.
Marek MOFLAR, zrakově handicapovaný běžec:Je to strašně náročný. Tohle byl přespolní běh a ne silniční běh.
Přestože na trati nechali všechny síly, příští rok prý chtějí vyrazit znova.
televize Nova.
Přidejte odpověď