Premiéru v drezuře na paralympiádě má za sebou jednadvacetiletá česká jezdkyně Astastasja Vištálová v sedle koně Lata Brandis. Představila se v kvalifikaci týmů, která se sice do individuálního hodnocení nezapočítává, ale slouží závodníkům k tomu, aby se seznámili s prostředím a zapsali se do povědomí rozhodčích.
Byla jste před premiérou na paralympiádě nervózní?
Samozřejmě ta nervozita tam trochu byla, vždycky je. Asi by to nebylo úplně normální, kdybych byla úplně v klidu, ale díky psychické přípravě a cvičením, které jsem absolvovala s francouzskou psycholožkou Biancou Roch, byla ta nervozita zvladatelná natolik, že v okamžiku, kdy jsem vešla do arény, tak jsem byla zcela v klidu a napojena jen na koně.
Co všechno musí jezdec s koněm zvládnout?
Toto byla první část týmové soutěže s tím, že byla otevřena pro jednotlivce, ale to pořadí pro jednotlivce v podstatě nic neznamená, protože tím jak nejsme v týmu, tak je to pro nás takový otevřený závod na rozehřátí. U nás mezi jezdci se tomu říká takzvaná škatulková soutěž, protože ti rozhodčí si vás osahají a podle toho vás zařadí mezi lepší nebo horší polovinu a v tom se vezete po celé tři dny závodu.
Opravdu je to hodně o rozhodčích?
Je to hodně subjektivní, takže ten rozhodčí má možnost dát lepší známku, ale nemusí. Je to jenom na něm a samozřejmě i jméno jezdce hraje roli, i kdyby se jezdci, který je vysoko něco nepovedlo, tak mu to spíš odpustí, než někomu kdo začíná.
Bez ohledu na sudí, jak vy jste spokojená s první jízdou?
Určitě by se tam daly některé věci dopilovat, vždycky to jde, ale já jsem moc spokojená. Když vezmu v úvahu, že je to naše první paralympijská jízda a vůbec premiéra jezdectví na takto velké akci, tak si myslím, že ty procentuální výsledky jsou velmi pěkné a já jsem spokojená.
Je tady náročné počasí, neskutečné horko, jak se s tím vypořádáváte vy a jak to zvládá kůň?
Jsem hrozně šťastná, že pořadatelé vymysleli chladicí zónu, kde se kůň dá vzít před i po ježdění přímo se sedlem. Jsou tam vodní rozprašovače, které koně zchladí, ale zároveň pak není moc mokrý. A pro nás jezdce voda, voda, voda, protože jak máme černé sako, helmu a vysoké boty, tak se vaříme ve vlastní šťávě. Všichni máme ale stejné podmínky a vydržet se to musí.
Pavel Petr,Nikola Šrámková
http://www.rozhlas.cz
Přidejte odpověď