Samostatně se od začátku ledna učí žít postižení v nových domovech na Blanensku. Jsou v nich samostatnější, změna se jim líbí.
Boskovice – Klidné místo na okraji města s řadou rodinných domů, kousek od westernového městečka. Na domě v boskovické ulici Boženy Němcové svítí novotou okna i dřevěné zábradlí u balkonů. Na schránce je osm jmen. Čtyři mužská a čtyři ženská.
Pod dohledem asistentek tam bydlí noví obyvatelé: postižení z Velkých Opatovic. „S novými sousedy jsem se ještě neviděla. Nemám s nimi ale problém,“ říká Eva Paděrová, která žije nedaleko nového chráněného bydlení.
Po zazvonění u branky otevírá asistentka Lenka Hašková. Přicházejí také dva muži, kteří bydlí v přízemí.
„Já jsem Adolf. Říkají mi Áda. Moc se mi tu líbí. Učím se vařit a to mě baví, i když mi to zatím moc nejde,“ říká jeden z nich. A dodává, že se už těší, až otevře westernové městečko.
Z nového bydlení je nadšený také jeho kamarád Jan. Ten jezdí dvakrát týdně pracovat do chráněné dílny ve Velkých Opatovicích. „Jsem šikovný na ruce a práce mě baví. Montuji elektroměry,“ vysvětluje.
Šikovné ruce se budou určitě hodit, protože u rodinného domu je předzahrádka a na dvorku také prostory, kde časem bude pro postižené dílna. „Správný chlap se musí o dům starat. I o zahrádku. Upravíme ji, prostříháme keře a něco tam nasázíme,“ plánuje Adolf.
Podle Haškové ve dvougeneračním domě v Boskovicích fungují dvě domácnosti. Postižení si pod nepřetržitým dohledem asistentek sami vaří, uklízí a chodí do města na nákupy, za lékaři nebo na procházky. Snaží se zvládat běžné denní činnosti.
Část z nich jezdí pravidelně do práce do chráněných dílen ve Velkých Opatovicích a v Brně. „Mají tu více soukromí a místa než v Paprsku. Ale také se o sebe učí starat víc, než dosud. To je důležité,“ vysvětluje Hašková.
Například Evě z druhé domácnosti se nové bydlení moc líbí. „Boskovice jsou hezké město a je tu klid. S péčí o domácnost nemám problém. Uklízení, to je moje. Pořád bych smejčila,“ směje se žena.
JAN CHARVÁT
Brněnský deník
Přidejte odpověď