Jeden letní tábor na Českobudějovicku a v něm spolu děti zdravé i s mentálním nebo tělesným postižením. K tomu ještě speciálně vycvičení psi. Na jedné straně zábava, na druhé se děti při přirozeně učí toleranci, ty se speciálními potřebami pak lépe zvládají třeba nástup do nové školy.
Jaroslava BICKOVÁ, předsedkyně, Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK
Když budeš dýl ležet, tak ona takhle, jak hezky pomalu dýchá, se vlastně jako uklidníš a všechno to bude v pohodě.
redaktorka
Díky psům mezi s sebou navazují kontakt i ty děti, které se straní v kolektivu nebo třeba neví, jak se chovat k někomu, kdo neslyší nebo má poruchu autistického spektra.
Jaroslava BICKOVÁ, předsedkyně, Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK
Děti jsou ve třech oddílech rozděleni tak, aby vlastně spolupracovaly, aby byly ty síly, jak se říká, trošku vyrovnané, aby se vzájemně od sebe učily.
osoba
Tak děkuju. Schováme to té Evičce a schválně, jestli ona to najde, ještě zkus natrhat a schovej to i někde tady.
osoba
Kam to chceš dát tohle?
Veronika KLÍMOVÁ, účastnice, 13. dětský canisterapeutický tábor, Buková u Olešnice
Už jsem tady po pátý, líbí se mi přístup. A že poznáváme taky jiný děti, co jsou tady, že všechny nejsou jenom stejný a některý můžou mít i nějaký postižený nebo můžou být jinačí. Hodně lidí má předsudky, já jsem se toho taky bála, jaký to bude, a občas je těžký se s nima domluvit, že oni mají takovou svojí hlavu.
Jaroslava BICKOVÁ, předsedkyně, Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK
Cílem toho tábora hlavně je to zažít.
Jana DRTRINOVÁ, dobrovolnice, Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK
Hrajeme sluchové pexeso. Děti musí poznat se stejným zvukem kostičky, aby si uvědomily, když jsou lidé nevidomí, podle čeho se orientují, jak to mají těžký. Je to stejný.
Zdeněk BLABLA, rodič
Syn se s postižením narodil, na tomto táboře, je podruhé, když se vracíme spolu z tábora, zvládáme nákupy bez problémů, je uvolněný, komunikuje líp se mnou a zvládá cizí prostředí.
Jaroslava BICKOVÁ, předsedkyně, Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK
Finančně uspořádání toho tábora je poměrně náročné a snažíme sehnat finanční prostředky tak, aby rodiče nemuseli platit celou tu částku.
redaktorka
Pořadatelé jsou tak závislí hlavně na dárcích, zatím proto připravují tábor jen na jeden týden během letních prázdnin. Romana Lehmannová, Česká televize, Buková u Olešnice.
moderátor
Se mnou je tu teď odborník na inkluzi a bývalý dlouholetý ředitel Centra pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida Jiří Jankovský. Dobrý den.
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Dobrý den.
moderátor
Pane docente. Je pro děti s handicapem důležité trávit čas s ostatními dětmi také teď o prázdninách?
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Určitě je to velmi důležité a ten tábor je vlastně příkladem takové inkluze ve volnočasové aktivitě. A jsou to vlastně aktivity, které, s kterými se setkáváme po roce 89 a souvisí s vytvářením občanské společnosti, která nehledí jenom na potřeby majority ve většinové společnosti, ale zajímá se také o potřeby minorit, v tomto případě dětí se zdravotním postižením, ale i třeba dětí ze sociálně vyloučených aktivit a podobně, tedy lokalit a podobně.
moderátor
Za tu dobu od té revoluce tedy je třeba tady například na jihu Čech dost takových příležitostí?
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Ta situace se určitě zlepšuje, to v každém případě, ale těchto aktivit nikdy není dost.
moderátor
Po prázdninách ve škole také se mluvilo o inkluzi v běžném vyučování, je začlenění dětí s handicapem v těch běžných školách už lepší než před časem, jak se to vyvíjí?
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Je to už dneska normou, je to znamení doby. Samozřejmě ta inkluze se musí velmi dobře připravit, nejde jenom o to, aby jí byl nakloněn ředitel školy, pedagogický sbor, ale jde o to, aby toho žáka, který je integrován do třídy, přijali ostatní spolužáci, a to nejenom ve třídě, ale v celé škole, a nejde jenom o spolužáky, jde také o jejich rodiče. Těžko můžeme mluvit o inkluzi, když třeba dítě přinese domů špatné známky a tatínek pak řekne, no, to je proto, že v té škole se skáče kolem toho dítěte a na vás není čas. Čili je to otázka opravdu takového přesvědčení a postojů a samozřejmě se musí vytvořit podmínky pro inkluzi.
Ondřej UBLICK, moderátor
A ty zkušenosti jsou tedy zatím jaké?
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Jsou pozitivní, z mého pohledu pozitivní. Samozřejmě najdou se lidi, kteří mají opačný názor, nebo který mají mnoho připomínek, ale vždycky, když se zavádí něco nového, tak je to spojeno s problémy.
Ondřej UBLICK, moderátor
Poslední věc, co jsme viděli v té reportáži, canisterapie nebo také hipoterapie pomocí koní, jak jsou pro handicapované děti tyto terapie přínosné?
Jiří JANKOVSKÝ, vysokoškolský pedagog, odborník na inkluzi
Tak vztah k zvířatům, to je člověku vlastní a dětem obzvlášť, pokud jde o canisterapii, tam nejde jenom o nějaké polohování, ale jde tam také o možnost komunikace a podobně. Pokud jde o hipoterapii, tak to je vlastně léčba pomocí koně, jedná se o hiporehabilitaci a tam má několik složek, těm dětem to pomáhá, jo, v Arpidě byli koně, ale ne každá aktivita, která se nazývá hipoterapií, tak je hipoterapií, musí být splněny určité podmínky a hlídá si to hiporehabilitační společnost.
Ondřej UBLICK, moderátor
Pane docente, já vám moc děkuji za vaše otázky, že jste si na nás udělal čas. Děkuju. Na shledanou.
Přidejte odpověď