ČT 1
Věnujeme se popáleninám a teď od nás dostanete také dobré praktické rady. Já jsem ráda, že představíme neziskovou organizaci Popálky, konkrétně jsou tu s námi Petr Ilčík a Jana Lacinová, dobrý den. Čím se Popálky zabývají?
mluvčí 4,
——————–
Popálky se zabývají pomoci popálením a šíření popáleninového úrazu, prevencí popáleninového úrazu.
mluvčí 3,
——————–
Jak dlouho vlastně tahle ta organizace funguje.
mluvčí 4,
——————–
Tak vlastně Popálky jako takové fungují jedenáctým rokem, ale vlastně vznikly transformací ze sdružení popáleným dětem, který bylo založeno už v roce 1994.
mluvčí 3,
——————–
A jaká byla vaše cesta k popálkám?
mluvčí 5,
——————–
Moje cesta k popálkám byla právě už v roce 1993, kdy se mě stal popáleninový úraz a stal se tak, že někdo nalil hořlavinu do ohně. Ten oheň se tak vznítil, že mě chytly vlastně oblečení, ruce a zůstaly mi takhle i po 30 letech právě jizvy na obličeji a mám i popálené hřbety rukou a tehdá jsem jezdil právě, když vznikl sdružení, tak do toho sdružení a následně jsem potom tehdy přišel do popálek, že bych chtěl nějak jako dobrovolník pomáhat.
mluvčí 3,
——————–
Úžasná cesta vlastně od úrazu k dobrovolničení. Je to, řekněme, nějaký standard u lidí, kteří u vás pracují.
mluvčí 4,
——————–
A dá se říct, že ano, ne, teda samozřejmě všichni, protože v současné době popálky už jsou profesionální organizace, ale většina z nás, kteří jsme v popálkách, ty, kteří si prošli popáleninovým úrazem, anebo jsou blízcí popáleného, tak my s Petrem jsme vlastně vzešli z těch dobrovolníků, ale máme řadu dobrovolníků právě, kteří nám pomáhají z řad, ať už to jsou popálení, anebo často to jsou rodiče popálených dětí
mluvčí 3,
——————–
Petrův příběh. Jsme zmiňovali, jaký je ten váš?
mluvčí 4,
——————–
Ano, tak já jsem, když mi bylo 13 let, tak jsem si vylezla na železniční vagon, takže jsem vlastně byla popálená od železniční troleje, tam jsem jsem se jí ani nedotkla, jenom jsem vylezla tak, že jsem měla takhle oči nad úrovní střechy toho vagonu a už na mě přeskočil elektrický oblouk a popáleniny 60 % těla.
mluvčí 3,
——————–
60 % těla, to už je dost.
mluvčí 4,
——————–
Už je to hodně. My vlastně vždycky, když jsme s Petrem spolu, tak říkáme, kdo z nás je na tom hůř? Jestli Péťa, který má sice popálený 20 %, ale má to na obličeji, na rukách, takže vlastně každý den vystavován těm pohledům, anebo vy na mě na první pohled nic nevíte, protože já mam to popálené tělo schované pod oblečením.
mluvčí 3,
——————–
Když pomáháte lidem, kteří mají za sebou takovouhle zkušenost, jak konkrétně ta pomoc vypadá.
mluvčí 4,
——————–
Tak my v současné době už jsme registrovaná sociální služba odborného sociálního poradenství pro popálené a pomáháme popáleným z celé České republiky a ta služba zahrnuje několik typů těch služeb a možná to vezmeme rovnou v nějakým konkrétním případu, jak vlastně můžeme tomu člověku pomoci, tak teď se nám zrovna uzavřel jeden případ, který jsme provázeli řadu let, a to je případ mladé slečny, která se popálila při školní praxi na ostrově Rhodos, kde vlastně místo toho, aby byla na place jako servírka, tak ji strčili do prádelny a ona se tam popálila ruku, že si ji uzavřela do mandlu a poté se dostala zpět do Čech, byla na klinice popálenin v Brně a tam už přišla ta naše služba, protože my úzce spolupracujeme s klinikou popálenin v Brně, protože jsme tam bývalí pacienti, ale spolupracujeme i se zbývajícími klinikami a tam v tom Brně my docházíme přímo na kliniku a tam jsem se přímo už potkala se Sabinou, ten pacient hospitalizovaný je v nejlepších rukách na těch popáleninových klinikách, ale já když přicházím k tomu lůžku, tak jim vždycky říkám, až budete doma, tak ty nejlepší ruce budou ty vaše ruce a abyste na to nebyli sami, tak jsme tady právě proto my, abychom vás mohli provést těmi následky toho popáleninového zranění a u té Sabiny vlastně to potom následovalo, protože ona přišla o všechny prsty na té ruce a tím, že to bylo způsobené zranění při té praxi, tak tam ten případ obnášel soudní spor, tlumočení, dokonce i kolegyně. A tenkrát ji doprovázela jakoby přímo na ten Rhodos, aby se tam vyřešily všechny ty právnický věci a vlastně celý ten případ jsme provázeli a teď se ten případ uzavřel, kdy Sabina nám volala a psala nám a děkovala nám, že vlastně díky nám se podařilo tenhle ten případ uzavřít i u ní, v ní, protože ona říkala, že na to sama by nikdy neměla sílu projít tím soudním procesem, takže tohleto sociální poradenství a další služby.
mluvčí 3,
——————–
Peťu neuvěřitelný příběh. A je vidět, že více lidí dohromady více zmůže.
mluvčí 4,
——————–
Přesně tak, přesně, přesně tak. A vlastně i potom ty, když provázíme ty lidi, tak oni sami se staví, stávají dobrovolníky, což třeba další ta služba je třeba uzavřená facebooková skupina, o které vlastně může říct i víc.
mluvčí 3,
——————–
Petře, když nám řeknete.
mluvčí 5,
——————–
Já bych tady představil zase jiný příběh, je to příběh Marušky, ale také celé její rodiny, konkrétně maminky, která založila právě facebookovou skupinu v době, kdy se Marušce stal úraz, Maruška teďka v uvozovkách slavila 10 let od úrazu, protože se popálila horkou tekutinou, konkrétně od horké polévky, když jí byly tři roky, teď už to bylo, jak jsem zmiňoval, více než 10 let a tam je úžasná taky cesta v tom, že tehdá potřebovala hlavně pomoct ta maminka. Takže my říkáme, že pomáháme těm blízkým, protože i tohle to je velice důležité a nyní už pomáhá Maruška vlastně sama. Na tom bych představil kromě facebookové skupiny, kde právě od té doby funguje a my jí teďka spravujeme, můžou přijít právě popálení blízcí a vyměňovat si ty osobní zkušenosti, protože tohle to je taky velmi cenné, jak tady Jana zmiňovala i tu návštěvu přímo v nemocnici, tak tam je třeba situace, kdy vaše dítě leží na intenzivní péči, vy tam cítíte tu bezmoc, beznaděj, ten strach, nevíte, jak máte pomoct a v tu chvíli se můžete obrátit na tu facebookovou skupinu a můžete tam se jenom třeba vypsat z toho, co cítíte, můžete se tam poptat na to, jak se hojí jizvy a v tu dobu je ta aktuální pomoc. A to založila ta paní Larišová a Maruška. Chtěl bych zmínit, že Maruška právě už dneska po těch 10 letech pomáhá sama a třeba jsme jí měli nedávno na webináři a zase tam bylo velmi cenné to, že ona mohla těm rodičům říct, jak ona tehdy jako dítě cítila se, když byla popálena a těm rodičům to právě dodá to bezpečí, když si řeknou, aha, tak to moje dítě opravdu v těch nejlepších rukou a ono možná teďka třeba mě sice vnímá, ale necítí bolest.
mluvčí 3,
——————–
Bolest, strach, bezmoc, beznaděj, to jsou ty pocity, které zažívají právě lidé i jejich rodiny v souvislosti s tím, když se jim stane nějaký takový úraz, když se musí potýkat s popálením. Ale vy organizujete naprosto úžasnou akci, která vlastně řadu lidí sdružuje. O co jde? Petře.
mluvčí 5,
——————–
Jmenuje se to Piknik rovnosti tváří a rád bych pozval vaše diváky na ten piknik, který se bude teďka konat 18. května, bude tady v Praze v parce Gutovka, sjedou se tam všichni z celé České republiky. A ten piknik je opravdu pro všechny, ať si je to pro lidi, kteří mají třeba odlišnou tvář a nejenom tvář, ale odlišné tělo. Třeba vlivem jizev, tam je důležité zmínit to, že my jsme si ten vzhled sami nevybrali, ale je to vlivem nemoci anebo právě vlivem úrazů a pro mě třeba konkrétně ty handicap nejsou ale jen do té doby, dokud mě nezačne odsuzovat společnost, takže zvu všechny na tenhle ten piknik. Zažijeme tam příjemnou atmosféru. A v čem to konkrétně pomůže? I to, že nám se to do toho mozku zapíše, tam se vytvoří pozitivní vzorec, že jsme zažili nějaké příjemné pocity, právě se nám tam přetaví ta beznaděj, bezmoc do těch pozitivních, že máme nějakou moc s tím udělat, s těma situacema, kteří se cítíme nekomfortně a přetaví se to i do toho běžného života, když se setkáme třeba s nějakou nadávkou nebo s nějakým posměškem, tak si to tělo vzpomene na tu pozitivní situaci.
mluvčí 3,
——————–
Moc vám děkuju za povídání. Velmi silné. Další je k dispozici u vás na vašich stránkách, která se právě věnuje neziskové organizaci popálky. Je tam celá řada velmi silných příběhů. No, a já z vás tedy cítím velkou sílu a velkou hrdost za to, že já s vámi tady můžu být, a to bych vám taky ráda předala na závěr našeho rozhovoru díky za to, ať se vám daří.
Přidejte odpověď