Lékaři v Rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí pomáhají lidem, které bolí záda či klouby, originální léčebnou metodou. Pacienti si při ní například cvičení jen představují v mysli. Výsledky jsou výborné, říká ředitelka ústavu Michaela Tomanová.
Podle ředitelky Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí Michaely Tomanové má člověk naslouchat organismu svého těla, nevyváženosti psychiky se mohou projevit třeba na špatném postavení těla. Je autorkou originální rehabilitační metody Infinity, kterou tamní fyzioterapeuti používají.
„Dnešní civilizovaný člověk je stresován spěchem, který působí na tělo a na pohybové ústrojí, a my to vidíme na svalech, hodně na krční i bederní páteři. Už z držení, postavení těla se dá říci, jestli je člověk v chronickém stresu, anebo není,“ říká Michaela Tomanová, která chce originální rehabilitační metodou zlepšit vnímání, uvědomování a ovládání těla a vracet ho novými impulsy do optimálního pohybového programu a nastavení.
– Součástí vaší metody je cvičení, které se odehrává jen v představách. Jak to funguje?
Při cvičení v představě mozek vysílá impulsy, a mění tak napětí svalů, současně se tím trénuje stereotyp pohybu. Když bude například vrcholový volejbalista vyřazen z tréninku kvůli operaci ramene, tak mu doporučujeme mimo jiné představovat si například trénink smečování, a tak si bude v mozku trénovat stereotyp pohybu a částečně i svaly. Pohyb bude pořád velmi kvalitní i po delší době nečinnosti.
– Jak dále cvičíte s pacienty?
Používáme metodu takzvaných mikropohybů. Jsou to milimetrové pohyby, kdy pacient víc vnímá, uvědomuje a tím pádem lépe ovládá své tělo. Tím se tato metoda blíží východním metodám. Je zajímavé, že jednotlivé etáže této metody nám úplně náhodně vyšly podobně jako čakry, tedy energetická centra v těle podle východní medicíny. Což jsem zjistila až později. Třetím druhem pohybu je viditelný pohyb v takzvaném makropohybu, v řádu centimetrů. Při aktivním cvičení připomíná například taiči.
– Na které diagnózy vaše metoda nejvíc působí?
Máme hodně pacientů s bolestmi páteře včetně výhřezů plotének a následnými bolestmi do dolních a horních končetin, brněním, tupostí, trpícími výraznými bolestmi třeba i roky. Také pacienti indikovaní k operaci, často po naší terapii a léčbě nemusí tuto operaci vůbec podstoupit.
– Mají pro vás jiní lékaři pochopení a posílají k vám své pacienty?
Určitě. Infinity se vyvíjí, je to živý organismus. A tím, že své pacienty vyšetřuji a léčím, dávají této metodě další nové podněty, přibývají další cviky a terapie. Úspěch vidím i v tom, že nám lékaři posílají také své příbuzné. Umíme pacienty vyšetřit, diagnostikovat a léčit, jinak by k nám pacienti nepřicházeli. Teď naposledy jsem měla radost z jedné pacientky, která přišla o berlích, se slzami v očích si stěžovala na strašné bolesti. Říkala, že už přestala věřit, že jí někdo pomůže, ale když o nás viděla reportáž v televizi, tak to ještě zkusí u nás. Měla výrazné degenerativní změny na páteři, bolesti jí šly do nohou. Nakonec jsme jí pomohli – paní odešla vzpřímená, berle nepoužívala a říkala, že bolesti nemá. To mě vždycky udělá velkou radost, když mohu lidem pomoci, zbavíme je bolestí, kterými trpěli třeba deset let. Když ubude bolest postupně v každém dalším člověku, je svět o kousíček lepší.
– Pokud vím, tak pacienti obecně ubývají. Například v léčebně v Luži loni o 40 procent, méně lidí míří také do lázní. Jak si z tohoto pohledu vede brandýský rehabilitační ústav?
Dnes to skutečně není jednoduché, legislativa se změnila v neprospěch pacientů našich zařízení. Ani informovanost pacientů a lékařů není stoprocentní. Ale většina lékařů praktických i z lůžkových zařízení ví, že existuje Návrh na léčebně rehabilitační péči v odborné léčebně, který musí vyplnit praktický lékař zpravidla na doporučení odborníka, anebo že k nám může být pacient přeložen z lůžkového oddělení. Ve srovnání s jinými zařízeními jsme na tom byli dobře, úbytek pacientů byl necelých 20 procent. S tím souviselo i propuštění několika zaměstnanců. Bohužel i pacienti s poměrně těžkými diagnózami zůstávají v práci a berou tabletky, místo aby řešili své potíže rehabilitací a někdy i operačně. Možná, že lidé víc pracují a míň řeší sebe a své tělo. A to je škoda. Protože následná léčba, třeba i operační, tak může být pro naše zdravotnictví více nákladná. Včasná a kvalitní rehabilitace šetří peníze nám všem a současně zabrání větším problémům, bolestem i následným změnám a poškozením pohybového aparátu.
– Jak jde úbytek pacientů dohromady s tím, že na začátku června slavnostně otvíráte novou přístavbu ústavu?
Místo poslední etapy postupné rekonstrukce památkově chráněné budovy naplánované před sedmi lety jsme se rozhodli přistavět zadní trakt. Tato varianta byla méně nákladná a složitá. Budova dostala název Parkpavilon, protože svou polohou plynule přechází do parkové, památkově chráněné části areálu. Z tohoto důvodu je také celé barevné ladění nové budovy zelené. Máme tak 42 nových lůžek ve 21 dvoulůžkových pokojích, o které mají pacienti velký zájem. Zároveň máme k dispozici multifunkční sál, který slouží především pro konference a kurzy jak pro fyzioterapeuty a lékaře, tak pro laickou veřejnost. Parkpavilon je již v provozu, ale slavnostně bude otevřen 5. června 2013 za účasti hejtmana Pardubického kraje.
– Znamená to, že už může ústav opustit i vaše prostory bývalého hotelu Jiřička v těsném sousedství ústavu?
Ne, jeho lůžka dále potřebujeme díky zájmu pacientů o relaxační a wellness pobyty včetně placených léčebně rehabilitačních pobytů a zájmu pacientů i z ciziny. Využíváme je i pro účastníky seminářů a konferencí.
– Jste zároveň úspěšní a zároveň zaznamenáváte úbytek pacientů, i když relativně ještě přijatelný. Jste tedy spokojena, anebo ne?
Jsem spokojena, protože si náš ústav dokázal vytvořit jméno. Kdybychom neuměli pacienty léčit, tak bychom jich tady měli o mnoho méně. Velký handicap je, že jsme daleko od velkých měst a v tak malém městě. Velká část hospitalizovaných pacientů má problém s tím, že si nemůže dojet domů. Také na ambulantní vyšetření přijíždí pacienti z celé republiky, ale nedorazí jich tolik, protože je to daleko. Vyškolené lékaře, fyzioterapeuty a terapeuty naší metodou už máme po celé republice, ale ambulantní léčba nenahradí lůžkovou rehabilitační péči, která je intenzivnější a komplexnější.
Jaroslav Hubený
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď