PERCY A JASNOVIDEC
1 ČÁST: PŘEDPOVĚĎ
Kapitola 1. – ŠARLATÁN
Útrapy následující po každé těžké urážce křesťanstva, které lidé říkají válka, velmi citelně postihly Anglii v prvních mírových létech po Napoleonově porážce u Waterloo.
V těchto truchlivých dnech naší historie se octlo zemědělství, řemeslná výroba i obchod v neslýchaném úpadku.
V parlamentě bylo veřejně poukazováno na to, že pokles národního důchodu nabyl znepokojivých rozměrů. Až na vzácné výjimky ve všech společenských třídách zavládla bída. Hladovící národ byl zralý k revolučnímu povstání proti svým vládcům — proti vládcům prolévajícím krev lidu a plýtvajícím majetkem lidu v nesmyslné válce, která nepřinesla širokým vrstvám za jejich nesmírné oběti zhola nic.
K nešťastníkům, kteří museli v neutěšených létech z počátku devatenáctého století vynaložit všechen důvtip, aby uhájili holé živobytí, patřil také jistý málo známý francouzský lékař jménem Lagarde. Tento doktor, plně oprávněný používat tohoto titulu stejně v Anglii jako ve staré vlasti, žil v Londýně a bydlel v jedné z úzkých uliček odbočujících z hlavní třídy zvané Strand k břehům Temže.
Zaměstnání, které si nebohý Lagarde vybral jako jediné východisko, aby nezemřel hlady, bylo — a dosud je — v lékařských kruzích považováno za nic víc než obyčejné šarlatánství. Klienty získával placenými reklamními články v novinách.
Úmyslně střízlivě a bez bombastických frází prohlašoval, že velmi vážně prostudoval objevy, uveřejněné poprvé v Paříži proslulým Mesmerem, a plně uvěřil ve správnost nauky o „zvířecím magnetismu“ — jak se tehdy říkalo.
Cílem reklamy bylo přilákat zejména dvě vrstvy obyvatel hlavního města: jednak lidi nemocné, postižené různými chorobami, kde nepomáhaly běžné léčebné metody, a jednak osoby se sklonem k mystickému hloubání ochotné prověřit si při každé vhodné příležitosti, zda je vskutku možno s pomocí jasnovidectví odhalit skryté možnosti jednotlivců nebo změny v jejich budoucím životě.
„Nepožaduji pražádný honorář od návštěvníků, kteří mě poctí důvěrou,“ dodával doktor skromně, „protože nemohu předem zaručit, že jim opravdu poskytnu to, co potřebují a chtějí. Můj pracovní postup není žádným tajemstvím. Byl popsán už dávno přede mnou. Přivedu se do magnetického spánku a ruka klienta, který se přišel se mnou poradit, spočívá v mé. O výsledku rozhodují neprobádané zákony nervové sympatie a nervového vcítění, o jejichž existenci sice mohu podat důkaz, ale které nejsem — vzhledem k současnému stavu vědeckého výzkumu — schopen vysvětlit. Žádám pouze ty, jejichž očekávání jsem mohl šťastnou shodou okolností splnit, aby vložili příspěvek přiměřený jejich možnostem do pokladničky připevněné ke stolu v čekárně. Klienty, které jsem nemohl uspokojit, prosím, aby přijali projev mé lítosti, a nečekám od nich žádnou odměnu. Je zcela dobře možné, že jsem obětí mylné víry. Nežádám od veřejnosti víc, než aby věřila, že je to přinejmenším víra poctivého muže. Závěrem upozorňuji dámy a pány, kteří by si mne přáli navštívit, že mě zastihnou doma večer mezi šestou a desátou hodinou.“
Ke konci roku 1816 se v londýnských společenských kruzích hodně hovořilo o tomto podivném prohlášení. Po mnoho týdnů byly jasnovidcovy „seance“ hojně vyhledávány a celkem vzato nezklamaly očekávání. Lidé skálopevně věřící na nadpřirozené zjevy nepochybovali o jeho schopnostech a vyprávěli hotové divy o tom, co všechno uhodl a předpověděl ve stavu transu. Ostatní — a byla jich většina — spatřovali v návštěvách u jasnovidce prostě módní zábavu a divili se jen, že tak vzdělaný muž je nucen k uhájení existence vystupovat jako šarlatán.
překlad a úprava: Nikola Valerová
Přidejte odpověď