„Prostě se musím postarat.“ V několika slovech je možná celý příběh čtyřicetileté Petry Traganové z Toužimska. Maminky, která se po těžké životní situaci ocitla v roli člověka, na němž závisí péče o jejího syna Tomáše. Pomáhá i postiženému bratrovi. Nečeká se založenýma rukama a hledá možnosti, jak pomoci. Zkouší rehabilitace, učí syna používat elektrický vozík a raduje se z každého malého pokroku.
Právě Petra je další Dobrou duší Deníku. Ne proto, že by o sobě tvrdila, že dělá něco mimořádného. Naopak. O své situaci mluví věcně, bez velkých slov. Jenže za ní se skrývá obrovské množství každodenní práce, starostí, trpělivosti i naděje.
Tomáš byl ještě nedávno odkázaný téměř výhradně na lůžko. Dnes už dokáže říct několik slov, posadí se a učí se ovládat elektrický vozík. Od pasu dolů je stále nehybný, jeho maminka ale odmítá připustit, že by se tím měl příběh skončit.
„Jsem šťastná, že Tomáš už není jenom ležák, který hýbal pouze hlavou. Jsme rádi, že řekne pár slov, posadí se. Nutím ho, aby využíval elektrický vozík a trápil si hlavu s jeho ovládáním,“ popisuje.
Každý malý pokrok má velkou cenu
Péče o člověka s handicapem není záležitostí jednoho lékaře nebo jedné návštěvy rehabilitace. Je to každodenní velmi náročná práce. A také hledání cest, které mohou přinést byť jen malý posun. Petra proto se synem začala docházet na neurorehabilitaci na Neurorehabilitační klinice AXON. Snaží se využít každou možnost, která by Tomášovi mohla pomoci. „Děláme, co můžeme pro to, aby se postavil na vlastní nohy,“ říká. Za touto větou není žádná jistota, že se to podaří. Je v ní ale něco možná důležitějšího – odhodlání zkoušet dál. Protože i když se velký návrat k samostatnosti zdá vzdálený, každý nový pohyb, každé slovo nebo zvládnutý úkon znamená pro Tomáše i jeho maminku něco velkého.
Petra přitom dobře ví, co péče o člověka s handicapem znamená. Není to pro ni úplně nová zkušenost. Její vlastní maminka se stará o svou šestaosmdesátiletou matku a také o Petřina postiženého bratra. Petra jí s péčí dlouhodobě pomáhá. A právě proto, jak sama říká, dokáže současnou situaci přijímat s takovou věcností. „Asi proto jsem se nezhroutila a ani se nehroutím.“
Na pomoc nezůstala sama
Péče o Tomáše ale není jen příběhem jedné ženy. Petra má kolem sebe rodinu, zdravotníky i další lidi, kteří jí pomáhají. A právě jejich podpora je důležitá ve chvíli, kdy se každodenní život musí přizpůsobit člověku s těžkým handicapem. Velmi si pochvaluje například Ambulanci dětské komplexní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň. Nejde podle ní jen o samotnou zdravotní péči. Důležité je také vědět, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. „Ukázali nám, jaké možnosti máme, nejen co se týká zdravotní péče, ale třeba i sociální pomoci,“ říká Petra.
Zvláštní místo v jejím vyprávění má doktor Tomáš Votava. „Je se mnou velmi často v kontaktu, zajímá se, jak je synkovi, co pro nás můžou udělat. Spolupráce s celým týmem, který pan doktor vede, je výborná,“ dodává. I to je pro rodinu důležité. Nezůstat na všechno sama. Vědět, že když přijde další problém nebo otázka, existuje někdo, komu může zavolat.
Auto, vozík i další rehabilitace
Když se člověk stará o těžce handicapované dítě, pomoc často znamená i věci, které by zdravý člověk považoval za samozřejmost. Třeba možnost někam dojet. Pro Petru a Tomáše je nezbytným pomocníkem auto. Bez něj by byla řada cest k lékařům nebo na rehabilitace prakticky nemožná. „Jsme vděční za jakoukoli pomoc nebo podporu. Díky Doniu, české dárcovské platformě, která pomáhá lidem získat podporu, kdy ji nejvíce potřebují, jsme získali finance na auto, bez kterého nemůžeme být. S Tomášem bych se nikam jinak nedostala,“ říká Petra. Teď rodina hledá možnosti další pomoci. Tomáš potřebuje invalidní vozík a pomohly by mu také další rehabilitace, například v centru Hájek.
Za hrdinku se Petra nepovažuje
Petra neříká, že dělá něco výjimečného a na nic si nestěžuje. Pro ni je to jednoduše její život, její syn, její bratr. Možná právě v tom ale její příběh spočívá. Dobrá duše totiž nemusí být člověk, který jednou udělá velké gesto. Může to být i maminka, která každé ráno vstane, postará se o svého syna, znovu hledá další možnost pomoci a večer ví, že zítra bude pokračovat. Protože každý jeho krok, každé slovo a každý malý pokrok stojí za to. A Petra se nevzdává.
Alena Nová
Karlovarský deník
Přidejte odpověď