ČRo junior
hostem je. spisovatelka a ilustrátorka Markéta Vítková. Markéta přišla představit svou novou knihu Nezvuky. Ta nás vezme do světa neslyšících. Takže. já nebudu váhat a ptám se Markéto, proč ses rozhodla napsat Nezvuky?
mluvčí 3,
No na to je docela jednoduchá odpověď, protože to není první knížka o handicapech. Já jsem začala už před lety s tím tématem a měla jsem totiž nevidomého tchána, díky čemuž jsem se rozhodla, že by stálo za to, když jsem se dala na psaní knížek pro děti dětem ten svět zrakově postižených nějak představit, tak to bylo jasný ta volba, ale neměla jsem představu, že bych v tom pokračovala. Ale když si tu knížku přečetla několik lidí, tak nezávisle na sobě vždycky říkali, no a nechtěla bys představit ještě jiný handicap? To jsem vždycky říkala. No, nemám důvod. Měla jsem nevidomého tchána, tak tam jsem měla zkušenosti s jinými handicapy nemám to přece nemůžu takovou knížku psát no a ti lidé zase nezávisle na sobě mi vždycky odpověděli, ale přece když s někým spojí síly, tak to půjde. Když mi to řekl první, tak jsem to pustila zase druhým uchem ven, ale když jsem do toho seša poněkolikátý už tak jsem si řekla, možná na tom něco bude a pak už jsem se teda vědomě rozhodla, protože v té řadě budu pokračovat a že opravdu vždycky zkusím někoho k sobě najít. No a vznikla potom knížka jako druhá o autismu, ta se jmenuje Jak barevné modrá, potom se Zbyňkem Švehlu, s kterým jsme tady i byli a kterého teda moc zdravím, tak jsme napsali knížku Vozíčkov.No a pak mi vlastně ti neslyšící chyběli, že jsem si říká, abych tu řadu tak nějak už zacelila, ukončila, tak musím sáhnout po neslyšících.
00:02:10
mluvčí 2,
Tak a jak dlouho trvalého napsat knížku, co si všechno musela nastudovat a měla si taktéž nějakého rádce?
00:02:20
mluvčí 3,
Trvala tahleta hodně dlouho, tři roky. Někdo se tomu hodně divil a říká, ale jako člověk vlastně počítá tu dobu už od toho nápadu a už od prvních kroků, což právě bylo hledání nějakých spojenců a při téhle knížce mi nakonec pomáhalo strašně moc lidí, protože jsem v ní představa pět osobností, jedna teda z nich bohužel už nežije, tu je David Wagner, ale všichni ostatní mi velmi pomáhali, bez nich by ta knížka nevznikla a kromě těch osobností, tak mi pomáhá třeba paní PROF. Zoja Mikotová, která v Brně na JAMU ještě jako s dalšími lidmi pomohla, aby vznikl obor pro neslyšící, kteří tam teda mohou studovat a pomohla mi i grafička a korektorka. Ty dvě teda měly se mnou tentokrát velmi těžkou práci, ale ono už mě obě znají, vědí, jakým stylem píšu. A já jsem u téhle knížky byla často hodně vyřízená. Ona byla strašně náročná, já jsem někde měla pocit, že úplně padám na tý cestě do bahna a že už nemůžu dál a obě dvě teda mi vždycky tu nálož na chvíli sebraly, trošku se s tím ony popraly a pak mi to zase předaly a jako bez nich bych to taky nezvládla. Takže na téhle knížce těch spolupracovníků byla, jak se říká, mraky.
00:03:59
mluvčí 2,
Já jsem nahlédla krátce. Knížka vypadá opět úžasně a v jejím návodu se píše, že je interaktivní. Co si pod tím holky a kluci představit mají?
00:04:10
mluvčí 3,
No, my se vždycky snažíme s tím, s kým danou knížku píšu, aby byla přístupná i pro lidi, kteří mají ten daný handicap, o kterém ta knížka je. No a pro mnoho neslyšících vlastně čeština není rodným jazykem, ale pro mnohé z nich je to český znakový jazyk. Takže když by si chtěli tu knížku přečíst, tak by to bylo jak když čtu knížku v cizím jazyce. Takže pro ně snazší, když by si ji mohli ne teda přečíst tím že znakový jazyk je pohybový, tak se to musí udělat přes video, tak zkouknout vlastně v tom českém znakovém jazyce. Tak v té knížce jsou QR kódy, které odkazují na videa. Nemáme teda ještě hotový mezi kapitoly, ale hlavní kapitoly máme přeložené. Pak je tam třeba v jedné části vlepené zrcátko, kde si děti můžou zkusit hru na odezírání, vzadu je taková kapsa, ve které je schované pexeso. A tam se zase děti můžou učit prstovou abecedu, kterou právě neslyšící také často mohou využívat, když se baví a narazí při tom rozhovor třeba na nějaký těžký slovo nebo slovo cizího původu nebo si prostě s tím dotyčným neporozumí při tom běžným hovoru, tak ta abeceda právě může taky pomoct.
00:05:41
mluvčí 2,
Co si od knížky slibuješ? Slibuješ si, že třeba víc propojí svět neslyšících a slyšících? Nebo že neslyšícím trošku usnadní život nebo že slyšícím trošku přiblíží život neslyšících? Co je to, Proč si to vlastně nakonec tak po třech letech krásně zvládla?
00:06:01
mluvčí 3,
No, nevím, jestli krásně, ale bylo to opravdu chvílema takový, že bych tu knížku nejradši Zahoďa a nedodělala. Ale já vlastně všechny ty čtyři knížky nazývám jako takovou řadu knižní mosty a tys to vlastně i použila, že mosty mají propojovat dva břehy. No a právě já od těch knížek od všech vždycky čekám, že zdravým dětem, které nemají žádný z těch handicapů, to víc ukáže svět dětí nebo i dospělých, který daný handicap nebo poruchu mají. No, ale zrovna zmínila i tu druhou stránku, že ta knížka není dělaná jenom teda pro zdravé, aby jim přiblížila svět někoho s handicapem a třeba v nich vzbudila větší empatii, aby věděli, když takového Čecha potkají, jak s ním třeba můžou mluvit, co jim může pomoci těm lidem a podobně. Ale vždycky ta knížka se snažíme, aby dala něco i těm handicapovaným. No a mě velmi potěšilo, že jsem ve zpětných vazbách právě od lidí ze skupiny neslyšících. Tohle zaslechla, že i jim má co dát, protože tam v mezikapitoách se mluví třeba o sportování, o komunikaci, dokonce je i výtvarný směr a že to ne každý neslyšící vlastně taky zná, takže i jim samotným to opravdu může přiblížit jejich kulturu a dozví se tam doufám a věřím v to taky i nové věci.
00:07:43
mluvčí 2,
Holky a kluci. Tak říká spisovatelka a ilustrátorka Markéta Vítková, která vám jednu svou úžasnou knihu nezvuky přinesla do soutěže. No a kdo může úžasnou knihu získat? Ten, kdo napíše správnou odpověď na naši dnešní soutěžní otázku Jak se dorozumívají neslyšící a pište na rádio Junior@rozhlas.cz Přátelé a než si dáme trošku hudby tak taktéž připomínám, že i vy samozřejmě máte příležitost se ptát, co vás na Markétu zajímá. Co vás zajímá o světě neslyšících? Stačí, když zavoláte na telefon 800 199 199 a nebo napíšete tam, kam budete psát i správnou odpověď a tedy na rádio Junior@rozhlas.cz. No a Markéta je tu na vaše dotazy připravena.Holky a kluci stále. Posloucháte pondělní klub Rádia Junior s Denisou coby moderátorkou a mým hostem je úžasná. Markéta Vítková, spisovatelka a ilustrátorka Povídáme si o její nové knížce Nezvuky. Mě by zajímalo Markéto, jestli si přišla během své práce na knížce na něco, co je o světě neslyšících málo známé. Ale mělo by to být známé.
00:12:11
mluvčí 3,
No určitě. Co mě třeba na začátku hodně překvapilo, tak bylo, když jsem se právě setkala s paní profesorkou Mikotovou, kterou jsem tady už zmiňovala, tak ona je sice takové hloupé porovnávat, který handicap je horší, těžší, ale Jack se tomu občas neubrání. A ona mi právě říkala, že pochopit svět neslyšících je těžké a i vlastně pro ně, že je dost náročné žít ve světě většinových slyšících a že je to právě podle ní takový nejsložitější handicap. A já jsem si to byla hodně překvapená, protože jsem jí říká, já jsem vždycky měla za to, že strašný nevidět. A ona říká, no, to sice je taky velmi těžký, ale abych si uvědomila, že když někdo nevidí, tak ale pořád je obklopen zvuky a vnímá ten svět kolem sebe velmi jako ostře. A když někdo neslyší, tak ho to od těch lidí hodně odděluje. To, že neslyší a že je právě těžká komunikace mezi těmi lidmi tím, že třeba nemají ani společný jazyk a musí tu cestu k sobě hledat složitěji.Tak to mě překvapilo, co taky málokdo si asi uvědomí a myslím si, že by stálo za toto zmínit. Tak je to, že když potkáte někoho, kdo má zrakový handicap, tak ho většinou poznáte. Ne každý teda nosí bílou hůl. Ne každý má vodícího psa nebo slepecké brýle, ale dost často má aspoň jednu tu věc a málokdy se stane, že byste to na tom člověku nepoznali. Když potkáte vozíčkáře? No tak to je úplně jasný. Ale právě rozeznat neslyšící v davu často ani nejde a díky tomu oni setkávají s velkým nepochopením a někdy se někteří z nich cítí, tak právě nepochopení slyšícími, a to mi taky přijde. Škoda, že si myslím, že Besa slyšící měli víc snažit s nimi komunikovat a oni se toho někteří slyšící i bojí, což zase je pochopitelné, ale.
00:14:40
mluvčí 2,
No a říkáš, nepochopení a nepochopení může potom způsobovat třeba ve škole nebo někde, kde se pohybujou děti i šikanu Řešila si v rámci povídání o světě neslyšících i tuto záležitost bavili jste se i o šikaně? O tom, zdali její neslyšící prožívají často.
00:15:03
mluvčí 3,
Úplně šikanu, jsme asi neprobírali, ale jak jsem říká, že jedno z těch osobností už nežije David Wagner, tak s tím jsem teda samozřejmě nemohla komunikovat napřímo, ještě se ho doptávat, ale já jsem dostala možnost si přečíst jeho bakalářskou práci a když jsem si teda četla, tak okamžitě napadlo, že tu by si měl přečíst každý slyšící, aby prostě se o světě neslyšících víc dozvěděl, právě se jich nebál a třeba s nima se snažil i navázat víc kontakt. No a on tam zmiňoval, že právě studoval ten obor na JAMU v tom Brně a že to tam bylo příjemné, že měly dobrý kolektiv, ale že přesto naráželo na takové situace, které nebyly příjemné, protože když chcete upozornit na slyšícího, že s ním třeba chcete mluvit, tak to není tak jednoduché. Jako se slyšícím na to prostě zavoláte, on, co otočí a už to jede ta komunikace u neslyšícího na něj třeba musíte sáhnout. Když jste někde poblíž. samozřejmě nejlepší někde na rameno na ruku jsou místa na který to určitě není vhodný, ale ta ruka je báječná nebo když jste dál tak samozřejmě můžete třeba nějak jako vzbudit pozornost tím, že budete s něčím hýbat nějaký závan vzduchu, když s něčím zamávete nebo já nevím dupání, aby cítili ty vibrace. No ale vrátím se k té formě, že na někoho sáhnete.Tak on zažil to, že to dívky braly jako obtěžování slyšící, že si to vlastně vůbec neuvědomily, že těm klukům nejde o to na ně sahat, ale že chtěli, aby holky věděly, že na ně potřebují nebo ne, protože chtějí začít mluvit. Takže tohleto zažíval a blamu z toho taky jako smutno a mrzelo ho to. A ten vlastně v té práci i zmiňoval, že se setkával s tím, že když na něj slyšící viděl, tak se na něj usmíval, ale že věděl, že za zády se jim někdy slyšící smějí nebo je pomlouvají, takže tohle to vnímal a dokonce tam vyslovil takovou moc hezkou myšlenku, kterou, kterou jsem teda v knížce taky uvedla a kterou jsem chtěla ještě nějak víc využit. Nakonec k tomu nedošlo a on tam psal nebo do toho se teďko listo já bych to četla doslova ale že neví proč to není zařízený tak že by neslyšící měli ještě třetí oko vzadu, aby právě odhalili tyhlety věci, aby jim to pomáhalo, se mi opravdu líbilo. Ale jinak si to neuvědomuju, že bysme s někým z těch ostatních něco takovýho řešili.
00:18:07
mluvčí 2,
Markéto křest už byl.
00:18:10
mluvčí 3,
Dokonce dva.
00:18:11
mluvčí 4,
Jaký byl a kdo byl kmotrem?
00:18:14
mluvčí 3,
Nejdřív proběhl křest Sedlčanech, který měli ale v rukou knihovnice ze Sedlčan a tyto zařídili zcela sami. To já jsem si jenom užívala, bylo to v rámci dne pro dětskou knihu, bylo to na náměstí a tam byly kmotry přímo neslyšící a bylo to i tlumočené do českého znakového jazyka, tak to bylo moc fajn. A pak byl ještě takový jako oficiálnější křest, kam se nás sešlo víc těch, co jsme tu knížku tvořili. A i tři osobnosti, i ilustrátor, neslyšící. A tam jsme měli za kmotra herce Radima Fialu, což byla báječná volba a neslyšící z toho měli taky radost. Oni ho vlastně sami navrhovali, sebe jsme ho nezkusili oslovit. On totiž hrál doktora Jacqka a nevím, jestli teda posluchači znají doktora Jacqka, ale to je takový pořád na České televizi, kdy veterinář, kterého hraje právě pan Radim Fiala, vypráví pohádky a má u sebe i papouška. A je to vlastně i v tom českém znakovém jazyce.
00:19:33
mluvčí 2,
Aha, tak to zní úplně úžasně. Markéto a budou nějaké akce přisedlé ke křtu. To znamená, že když je úžasná knížka, která propaguje dobrou věc, tak bude se s ní ještě něco dít dál? Budeš s ní cestovat po školách? Máte nějaké přednášky? Bude se dít něco dál?
00:19:53
mluvčí 3,
Já jsem nejdřív o tom ani neuvažovala, protože třeba to téma nevidomých mám zpracované do formy Besedy a jezdím do školek, do škol, do knihoven, pak jsem se spoluautorkou knížky jak barevné modrá I zpracovala autismus, ale ona pak se vydala už jiným směrem v životě. a neměla na ty besedy čas, my jsme na ně měli jezdit společně, tak ty vlastně tolik nepropaguju, i když už jsem taky byla sama. No a vozíčko v ten, abych jezdila sama bez Zbyňka to prostě taky nejde. Takže občas zajedeme na nějakou. No a to téma těch neslyšících je hodně složitý. I pro mě to bylo složitý. Já jsem ty knížky, jak jsem zmínila, fakt plný zuby. Já jsem vlastně ani nebyla jako ráda, že vzniká jsem si spíš oddechla, že už mám z krku. Zní to strašně, ale kdybych tady měla popisovat co všechno, jsem za Žák by to asi všichni pochopili nebo většina ale tím pádem jsem neměla myšlenky na to s tou knížkou ještě něco dělat. Spíš jsem si od nich chtěla odpočinout a říká si, snad uzraje čas, kdy jako zase nasbírám ty ztracený síly, který jsem vydala při tý tvorbě, což teda už se teďko děje, ale ono to přišlo z druhé strany nakonec, protože v některých knihovnách právě ty moje basedy zažily, co jsou zaměřené na ty handicapy.A jako první mě teď oslovila knihovna z Nymburka a já jsem si vlastně řekla, sice jsem to úplně nezamýšlela a ty besedy se snažím mít offline, protože si myslím, že toho online je kolem hodně i těch obrazovek a všeho. Takže to vždycky dělám s papírovejma věcma, ale tady u toho teda nepůjde, protože ten český znakový jazyk tam prostě musí být tak. Ale už jsem vymyslela, že by to šlo, ale bude tam se být to video, takže tam se vydám a zrovna cestou sem, když jsem já autobusem do Prahy, tak jsem si četla zprávu z další knihovny, která taky se mě ptala, jestli náhodou k té knížce nebudu dělat besedy. No tak těm taky nemůže napsat, že ne.
00:22:13
mluvčí 4,
Tak tedy holky a kluci nezvuky budou mít besedy.
00:22:17
mluvčí 2,
Avšak velice pomalu. Teď si dáme trošku hudby a pak mě bude zajímat, jak vlastně se Markéta ve světě neslyšících zorientovala a co by nám.
00:22:30
mluvčí 5,
Poradila.
00:25:47
mluvčí 2,
Holky a kluci dozpívala nám Sia a já se opět vracím k rozhovoru s úžasnou Markétou Vítkovou, spisovatelkou a ilustrátorkou, která teď aktuálně napsala nezvuky a mě to vede k takovým jako obecným otázkám o neslyšících, abychom si s našimi posluchači udělali takzvaně přehled tak Markéto jak to je rodiče zjistí, že jejich robátko neslyší co se potom děje dál.
00:26:17
mluvčí 3,
Tady jenom ještě zmíním. Než začnu odpovídat tam, tak takovou zajímavost, většina dětí, které neslyší a od narození tak se narodí rodičům, kteří slyší. Takže pak vlastně nastává takový problém komunikační v rámci té rodiny a tam se pak musí právě rozhodnout rodiče, jestli se naučí český znakový jazyk, což dneska ta doba je jiná, než třeba zažíval už zmíněný David nebo i ty jiné osobnosti, protože dřív se ten znakový jazyk potíral, někdy se i zesměšňoval. Někdo z dospělých si to třeba i může pamatovat, že opravdu to bylo vůči tomu jazyku vnímáno tak jako negativně, což dneska už samozřejmě vůbec neplatit. Právoplatný jazyk jako kterýkoliv jiný a naopak se to samozřejmě doporučuje, aby se ho rodiče naučili. No a pokud teda to rodiče zjistí, že jejich miminko neslyší, tak na to rozhodně nejsou sami. Ono je mnoho organizací, které jim můžou pomoci.Já jsem s některými z nich taky spolupracovala vlastně i v té knížce mají nějaké svoje odkazy a můžou se obrátit ti rodiče na odborníky a ti je vlastně tou cestou budou provázet a podporovat. Můžu zmínit třeba organizaci tam, která se právě věnuje hodně malým i dětem, které neslyší no a samozřejmě pak i jak jsem zmínila, ten jazykový problém, tak ještě chci zmínit jeden pojem a to je škoda. To jsou vlastně děti, které jsou tak jako na pomezí. To je opak. Ne že by neslyšely, ty slyší, ale jsou to děti neslyšících rodičů. Oni jsou vlastně pak takovými prostředníky, protože jsou zároveň v roli takových tlumočníků pro ty rodiče a umí jak znakový jazyk, tak ale češtinu a někdy se stává, že se necítí být ani jako oběma nohama jako slyšící nebo neslyšící. Samozřejmě každý z nich to může vnímat trošku jinak. Ale existuje pro tuhle roli i ten pojem Koda?No a pak samozřejmě když děti vyrostou už do věku, kdy by měly začít chodit do školky nebo do školy? No tak pak mají i dneska možnost vybrat si školy speciálně pro neslyšící, ale můžou navštěvovat i normální. Třeba jedna z dalších osobností z té knížky je výtvarnice Iva Hej. Ta se věnuje třeba i popularizaci umění neslyšících a ta chodila do školky i pro neslyšící i pro slyšící a když jsem poslouchala ty její zkušenosti, tak to bylo velmi zajímavé. Ona třeba v té školce pro neslyšící se dokonce pak i nudila. Byla ráda, že se mohla vrátit do školky pro slyšící, ale pak do školy už chodila i do speciální teda pro neslyšící. Takže každá rodina si musí hledat svojí cestu. Dneska třeba se i hodně podporujou kochleární implantáty, což je taková pomůcka, která čím dřív se zavede, tak tím je větší šance, že ty děti vlastně se dostanou do stavu, kdy uslyší celkem dobře, ale ne každý se proto rozhodne a od těch dětí je to složité v tom, že se nemůžou ještě rozhodnout sami za sebe, tam za ně rozhodují ty rodiče.Dřív ti neslyšící o to moc nestáli a myslím si, že se ten jejich pohled na to dost mění a že dneska se nechává implantovat víc lidí.
00:30:50
mluvčí 2,
Tak krásně si nám to povyprávěla.
Přidejte odpověď