Tři roky funguje v Stč. kraji program na podporu podnikání lidí s civilizačními chorobami. Za tu dobu už dokázal zpátky na pracovní trh vrátit 61 lidí, které při hledání práce výrazně limituje zdraví. Čtěte jak…
Slibný rozjezd porevolučního podnikání na vrácených polích zarazila u Olgy Stehlíkové z Ovčáren na Mladoboleslavsku dědičná vada srdce. Po smrti stejně postižené sestry zůstala na hospodářství sama, nemocná a bez pomocníků. Roky trávila chozením na úřad práce, ale teď se do zemědělství vrací – bude prodávat vejce. Pomohl jí v tom evropský projekt na podporu podnikání lidí s civilizačními chorobami.
„Už mám tři desítky slepic, ráda bych ještě deset přikoupila, prodej vajíček se snad rozjede co nevidět. Chci lidem nabídnout kvalitu, ale za rozumnou cenu,“ popisuje svůj plán Stehlíková.
Do programu, který lidem se zdravotními potížemi nabídl vzdělávací semináře o rozjezdu podnikání, se přihlásila na doporučení úřadu.
„Dalo mi to strašně moc, nejen znalosti, ale i nové přátele a impulz, že když chcete, dokážete úplně všechno,“ říká žena, která už z rodiny zůstala poslední, ač je jí teprve 53 let. Dědičná choroba totiž způsobuje úmrtí v nízkém věku.
Právě účastníkům kurzu pak dokonce volala i ve chvíli, kdy potřebovala pomoci s opravou kurníků.
Za tři roky 24 živnostníků a 37 zaměstnaných
Projekt na podporu podnikání lidí s civilizačními chorobami se ve všech 12 okresech v kraji konal od září roku 2011 a skončí letos v srpnu. Lektoři přitom jezdili do jednotlivých míst, odpadalo tak dlouhé cestování.
„Nabídky využilo 63 mužů a 131 žen. Úspěšní jsme byli zatím v 61 případech, nové zaměstnání má 37 lidí a dalších 24 začalo samostatně podnikat,“ shrnul tříleté snažení manažer projektu Jiří Červený ze společnosti ACZ. Ta celou akci připravila. Tato čísla se podle něj navíc budou dále zvyšovat, protože v řadě lidí musí nabyté znalosti ještě uzrát a ani rozjezd podnikání není úplně bleskovou záležitostí.
Pro lektorku Vladimíru Voithovou však je velkým úspěchem už stávající třetina lidí, kterým program pomohl znovu začít. „Bojujete totiž s tím, aby si ti lidé věřili, že na něco podobného mají. Velmi často celý život slýchají pravý opak a tvrzení, že nemusí nic dělat, protože na to přece mají papír. Pokud v tomhle někdo žije dlouhodobě, je opravdu těžké jej motivovat,“ vysvětluje Voithová.
A stává se i to, že veškeré odhodlání opět narazí na nepochopení okolí. Jedna z klientek tak například podle Voithové musela pro živnostenské oprávnění natřikrát. Dvakrát se jí totiž na úřadě podivili, proč chce ve svém věku a zdravotním stavu začít podnikat.
Kurz pomohl i Markétě Sýkorové z Příbrami, která má vrozenou vadu kolene. „Limitoval mne zdravotní stav i péče o rodinu. Skloubit tohle všechno s prací nebylo vůbec jednoduché. Díky účasti v kurzu se mi to nakonec povedlo, pracuju teď v dílně Svazu tělesně postižených,“ popsala.
Z vrátnice snad jednou k péči o děti
Podle Červeného se do kurzu hlásili lidé s různou škálou nemocí nebo handicapů. „Byly to poruchy vnitřních orgánů, vrozené vady i třeba psychické potíže,“ popsal.
To je případ i Hany z Kolína, která trpí zrakovým a lehčím psychickým handicapem. Sice práci má, a to na jedné z kolínských vrátnic. Program ji však navnadil k tomu, že by ráda jednou pracovala s dětmi.
Zuzana Fojčíková
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď